Nikaragua není typickým turistickým cílem, jenž by se těšil velkému počtu návštěv. Tato středoamerická kráska toho má ale hodně co ukázat, ať už jde o přírodní skvosty, dochovanou historii nebo nezaměnitelnou atmosféru zdejší kultury. Navíc si tu můžete vyslechnout legendu o zamilované a zrazené indiánské princezně.
Na Nikaragui je nádherné už to, že oba její konce omývá voda – Karibik a Pacifik. To však neznamená, že by se sem jezdilo jen za krásnými plážemi. Územím se táhnou Kordillery se sopkami a na jihozápadě se rozkládají dvě významná jezera. Čím blíž jste u Karibského moře, tím se krajina snižuje. Příroda je tu neskonale pestrá.
Nicaragua, to nejsou jen bílé písčité pláže, ale také drsná příroda a tajemné vulkány.
Zázraky přírody
Největší jezero ve Střední Americe, jezero Nikaragua, které se pyšní rozlohou 8430 km2 (to odpovídá například rozloze Libereckého a Ústeckého kraje dohromady) a největší hloubkou 70 m, bylo původně součástí Atlantského oceánu. Tektonické procesy ale vytvořily nové pohoří, jež oddělilo vodní plochu od oceánu. To je taky jediný důvod, proč ve sladkovodním jezeře žijí žraloci, kteří se novým podmínkám přizpůsobili.
Indiánský název jezera, tedy Cocibolca, se překládá jako Sladké moře. To ostatně odpovídá jeho vzniku a povaze. Další zajímavostí je přítomnost více než čtyř set ostrovů a ostrůvků, z nichž tím nejzajímavějším je Ometepe, který spatřil světlo světa díky činnosti dvou sopek. Po divočině lačnící turisté se sem vydávají trajektem, ubytovávají se v místních osadách a čas tráví objevováním ostrova nebo koupáním v jezírku Ojo de Agua. To totiž uchvátí naprosto každého průzračnou vodou, skrz kterou je vidět i několik metrů hluboko. Aby bylo romantice učiněno zadost, nad hlavou zde všem koupajícím se létají papoušci.
Kromě tohoto jezírka se však samozřejmě můžete koupat v jezeře Nikaragua – na březích jsou nádherné písčité pláže s palmami. A až bude odpočinku na pláži dost, vydejte se s průvodcem do džungle vulkánu Maderas s přírodní rezervací, s úchvatným vodopádem a jezerem. Co se přírody týká, za návštěvu a bližší prozkoumání stojí i čtyři zdejší národní parky – NP Sopka Masaya, Archipielago Zapatera, chráněné území Cerro Saslaya a biologická rezervace Indio Maíz.
Při koupání v jezeře Nikaragua si dejte rozhodně pozor. Žijí zde totiž žraloci.
León Viejo vás vtáhne o stovky let zpět
Nejen příroda vás v Nikaragui uchvátí. Neméně zajímavým místem je totiž León Viejo, v překladu Starý León, ruiny jednoho z nejstarších evropských sídel na americkém kontinentu.
V roce 1524 ho zde založil Španěl Francisco Hernández de Córdoba a město bylo velmi uznávané v celém středoamerickém regionu, než ho v roce 1610 zničila erupce sopky Momotombo. Poté tu Španělé založili nové město, současný León. Na ruinách Starého Leónu si bystrý návštěvník udělá obrázek o dispozicích španělských koloniálních měst. Rozvaliny tohoto kdysi slavného města se nacházejí nedaleko města Puerto Momotombo, na západním břehu jezera Managua. Jsou rozmístěny a udržovány na rozloze necelých 32 hektarů, takže je co objevovat.
Pokud se na krásné karibské pláží posilníte velkým množstvím drinků, pozor na to, abyste nepotkali indiánskou princeznu. Už by vás pak nemusel nikdy nikdo najít.
Duch indiánské princezny stále bloudí lesem
Celá Nikaragua zná legendu o tom, co nešťastná láska a podvod udělaly s jednou mladou indiánskou princeznou. Princezna La Mocuana měla otce, který byl nakloněn španělským dobyvatelům, ale po čase na ně a jejich akce změnil názor a nařídil jim odejít. Španělské síly však udeřily podruhé a znovu dobyly vesnici v oblasti Chontalena, kde princezna se svým otcem žila. Než se Španělé přihnali, náčelník svou dceru princeznu schoval. A to i s nemalým pokladem.
Indiáni boj se Španěly údajně vyhráli, ale po letech se v blízkosti vesnice usadil syn jednoho z dobyvatelů. Do indiánské princezny se ihned zamiloval a ona do něj také, proto mu přislíbila, že vezme poklad a odejdou společně pryč. Španěl ale nakonec utekl bez princezny jen s pokladem. Princezna takovou zradu nesla těžce, chodila po zdejších lesích a sžíraly ji pocity viny i zrady.
Indiánská princezna už samozřejmě nežije, ale jejího ducha, který se lesem prochází, můžete prý spatřit i dnes. Údajně má na svědomí to, že všichni opilci a záletníci, kteří narazí na „princezninu“ jeskyni, zničehonic zmizí…
foto: Shutterstock, zdroj: ESO travel
