Vyhýbáme se škodlivým éčkům i palmovému oleji, protože své tělo nechceme krmit chemikáliemi. Proč ho tedy dobrovolně natíráme ropou a proč si barvíme vlasy toxickými sloučeninami?
Kůže je největším orgánem lidského těla. Její plocha měří u dospělého jedince 1,5 - 1,8 m² a je vstupní branou do vnitřního organismu člověka. Škodlivé přísady mnohých kosmetických produktů, které si na pokožku pravidelně aplikujeme, se skrze ni mohou dostat až do našeho oběhového systému, jater i ledvin. Průměrná moderní žena si přitom na sebe nanese přes 500 chemikálií denně! Neinformovanost, ale také silný nezájem o tuto problematiku ze strany spotřebitelů má za následek nejen alergické reakce a podráždění pokožky, ale také tragický dopad na životní prostředí. Věděli jste, že například zbytkové množství opalovacích krémů nalezli biologové i v tělech ryb a že některé UV-filtry obsahující hormony mění reprodukční vlastnosti vodních živočichů?
Ropná havárie ve vaší koupelně
Minerální olej. Slovní spojení, pod kterým si mnozí z nás představí zdraví prospěšnou složku, ve skutečnosti kradmo upozorňuje na přítomnost ropy. V kosmetice se ropné deriváty využívají bohužel velmi často a kromě minerálních olejů se ukrývají pod názvy Cera Microcristallina, Paraffin, Paraffinum Liquidum, Petrolatum, Propylene Glycol apod. Pokud tyto přísady objevíte ve svém pleťovém či tělovém krému, vzdejte se jich i přesto, že vám výrobky slibují mladistvý vzhled a projasněnou pokožku. Při dlouhodobém používání se s největší pravděpodobností stane pravý opak. Deriváty ropy vytvářejí na kůži mastný, neprodyšný film, který ucpává póry. Kvalita pleti se časem výrazně zhoršuje, prohlubují se vrásky a u někoho se může objevit i silný ekzém. Nesčetněkrát už navíc bylo prokázáno, že aromatické uhlovodíky z minerálních olejů zvyšují riziko nádorových onemocnění kůže. O to více je smutné, že podobné ingredience můžeme nalézt v brzdové kapalině či nemrznoucí směsi a zároveň v pečujících produktech speciálně určených pro kojence.
Podmanivé tóny plné jedu
Ještě než si rty obtáhnete rudou barvou a než vám kadeřnice nanese na vlasy nový kaštanový odstín, zjistěte si, odkud daný témbr pochází. Pokud je chemického původu, patrně obsahuje některé z toxických anilinových barviv nebo nebezpečných azobarviv. Vědecky podložené studie odhalily u žen pravidelně používajících takové prostředky pětkrát vyšší riziko rakoviny prsu. Krom toho mohou azobarviva pronikat skrz pokožku do oběhového systému a poškozovat některé z vnitřních orgánů, nejčastěji se pak usazují v játrech. Riziková barviva najdete na produktech pod zkratkou CI (Colour Index) + číslo. Ale abychom to neměli úplně jednoduché, stejným způsobem se značí i ta na zcela přírodní bázi.
Jde to i jinak
Kosmetičtí výrobci disponují arzenálem širokého kalibru. Podle nařízení Evropské unie EU 1223/2009 musí však použité složky uvádět na obalu hned po označení “Ingredients”, zkráceně “INCI”. V současné době existuje více než 30 000 přísad a jejich složité latinské názvy či jazykolamné chemické pojmenování je kolikrát těžké byť jen vyslovit. Zapamatovat si všechny škodlivé látky je ovšem nadlidský výkon i pro studenta Vysoké školy chemicko-technologické. Jestliže se jim chcete vyhnout, nakupujte přírodní certifikovanou kosmetiku a pro jistotu si každou jednotlivou ingredienci vyhledávejte na internetu, případně se vyzbrojte vytisknutou tabulkou těch nejškodlivějších z nich.
foto: Shutterstock
