Zatímco problematika poporodní deprese je typicky spojována s matkami, vědecký tým z Univerzity Jižní Kalifornie ve své nové studii potvrdil, že touto duševní poruchou jsou stejnou měrou ohroženi i otcové. Rozhodující je u nich hladina testosteronu v krvi v období po porodu – tento hormon na jedné straně může vyvolávat nebývalé pocity spokojenosti, na druhé straně však může být i spouštěčem agresivního chování.
„Často si myslíme, že mateřství je biologicky podmíněné, protože matky mají biologické spojení se svými dětmi prostřednictvím těhotenství a kojení. Otcovství obvykle neposuzujeme z tohoto biologického hlediska,“ říká hlavní autorka studie Darby Saxbe. „Víme, že otcové jsou ve výchově důležití, neboť děti prospívají lépe v rodinách s přítomným otcem. Proto jsme chtěli odhalit faktory, které by vysvětlily, proč jsou někteří otcové silně zapojeni do výchovy svých dětí, zatímco se jiní drží stranou.“
Muži, kteří měli vysokou hladinu testosteronu v krvi, byli spokojenější a šťastnější.
Testosteron na houpačce
Studie se zúčastnilo 149 párů, které výzkumníci navštívili v jejich domovech celkem třikrát, a to dva měsíce, devět měsíců a patnáct měsíců po narození dítěte. V průběhu návštěvy byly otcům třikrát za den – ráno, v poledne a večer – odebrány vzorky krve. Oba partneři pak byli podrobeni dotazníkovému šetření a rozhovorům, které odhalovaly míru jejich deprese, rodičovského stresu, spokojenosti se vztahem a intimity. Nejhůře dopadli otcové s nízkou hladinou testosteronu v krvi. Ti vykazovali depresivní příznaky a pociťovali velký stres i tlak z rodičovství. Navzdory tomu velmi dobře pečovali o dítě a hojně se zapojovali do jeho výchovy. Zcela opačně otcovství působilo na muže s vysokou hladinou testosteronu, kteří zažívali pocity spokojenosti a štěstí, avšak do výchovy se nijak zvlášť nezapojovali.
Střihněme si o poporodní depresi
Na hormonální nastavení mužů reagovaly také matky, ale zcela opačným způsobem. Ženy, které byly spárovány s muži s nízkou testosteronovou hladinou, tedy těmi, kteří vykazovali depresivní příznaky, byly spokojenější, chválily si zapojení partnerů do výchovy a celkově byly lépe chráněny před rizikem poporodní deprese. „Tato skutečnost je dána na jedné straně tím, že otcové s nízkou hladinou testosteronu trávili více času péčí o dítě, na druhé straně také tím, že jejich hormonální profily byly více synchronizovány s matkami. Silná sociální podpora tak u matek vyloučila riziko vypuknutí poporodní deprese,“ vysvětluje Saxbe. Naopak ženy s partnery s vysokou hladinou testosteronu v krvi byly rozvojem poporodní deprese ohroženy několikanásobně častěji a navíc si často stěžovaly na jejich agresivní chování – ze strany partnerů byly nejčastěji vystaveny fyzickým útokům, urážkám, výhrůžkám a křiku.
Ženy byly naopak šťastnější s muži, kteří měli hladinu testosteronu nízkou.
Léčba otce na úkor rodiny?
Studie tak prokázala, že i muži mají biologickou odezvu na otcovství, a to v podobě hormonálních výkyvů. Saxbe však upozorňuje, že léčba poporodní deprese u mužů, která je nasnadě, a to umělé zvýšení hladiny testosteronu, není nejlepším řešením – sice by eliminovala příznaky deprese, na druhé straně by však mohla negativně ovlivnit vztah mezi partnery i otcovskou péči. Psycholožka proto otcům doporučuje přírodní a šetrné způsoby vyrovnání hladiny hormonů, a to zejména fyzickou aktivitu a dostatečný spánek.
foto: Shutterstock, zdroj: Science Daily
