Narcistické dítě věří, že má výjimečný talent či intelekt. Podle psycholožky Karen Bardenstein, Ph.D. se chová povýšeně ke svým vrstevníkům a není schopno žádné empatie ani projevů lásky. Své potřeby staví na první místo a nedokáže snést neúspěch. Pokud se mu nedostává pochvaly, přestává se snažit. Jenže to vše může představovat obrovský problém v jeho budoucím životě. Zkuste to změnit.
Podle odborníků se narcismus u dětí projevuje určitými typickými znaky. Krom výše uvedeného je dalším ukazatelem i fakt, že dítě odmítá převzít odpovědnost za své činy, chybí mu empatie a z vlastních chyb viní ostatní. Rychle se rozzlobí, pokud zjistí, že ve hře nevyhraje, nebo rychle přestane. Jakmile se dostane do potíží, nemá malý narcis problémy s lhaním. Také je často hrubý k vrstevníkům a klade na ně nerealistické požadavky. Věří, že se na něj nevztahují pravidla, a odmítá je dodržovat.
Narcista staví sebe vždycky na první místo a je přesvědčen jen o své pravdě. Ostatní ho prakticky nezajímají.
V hlavní roli empatie
Psychologové stanovili na základě výzkumů a léčby dospělých dětí narcistických rodičů principy, které pomáhají překonat původní nezdravý vzorec. Ty zahrnují vytvoření rodičovské hierarchie, přijímání citů, učení hodnot a doporučují oceňovat především osobnost dítěte, ne jen jeho úspěchy. Hlavním prvkem výchovy by však podle odborníků měla být empatie…
Uzdravte nejdříve sami sebe
Dospělé děti vychované narcistickými rodiči mají často pocit, že nejsou dostatečně dobré. Pokud se „nevyléčí“, existuje zde vysoká pravděpodobnost, že tento vzorec budou přenášet i na své potomky. Druhým důležitým krokem k potlačení narcismu je podle odborníků empatie neboli schopnost identifikovat a chápat pocity druhých. Tato naučená dovednost však není pro většinu lidí automatická. Zahrnuje vědomé ladění se do emocionálního světa a péči nezávisle na chování, které vidíme. To také znamená: nechte své dítě cítit. Ať už se cítí jakkoli, přijměte to, neučte jej své city potlačovat. Nemusíte s ním souhlasit. City nemají mozek.
Zaměřte se především na to, kým je vaše dítě, a podporujte jeho osobnost.
Odpovědnost a odpovídající nároky
Pokud znáte nějakého narcistu, pak víte, že jsou jen zřídkakdy schopni převzít odpovědnost za své chování. Vždy svalují vinu na někoho jiného. Měli bychom tedy učit své děti „vlastnit“ své chování a onu odpovědnost převzít. Důležitá je i víra v potomka. To ale neznamená, že by se mu ode všech mělo dostávat zvláštního zacházení. Neznamená to, že vaše dítě je lepší než ostatní a že si zaslouží od okolí něco speciálního. Něco „zvláštního“ si zaslouží jen od vás. V tomto bodě jej učíte hodnotám rodiny a rodinné lásky.
Zaměření na osobnost, ne na úspěchy
Každý rodič by si měl stanovit hodnoty, které jsou pro něj důležité a které chce svým dětem předat. Zabere to nějaký čas, ale stojí to za to. Pak můžete vychovávat na základě určitých postupů svého hodnotového systému a nikoli jen reagovat na chování svých dětí. Zaměřte se na to, kým je vaše dítě, spíše než na to, co on či ona dělá. Můžete ocenit úspěchy, ale nezapomeňte v první řadě na jedinečné osobnostní rysy svého potomka. Nenuťte ho, aby se vešel do vaší představy. Upřednostňujte dítě samotné a berte jej jako individualitu.
Nikdy nezapomínejte na to, že vy jste ten rodič a vůdce.
Vytvořte rodičovskou hierarchii
Nejste na stejné úrovni jako vaše dítě. Jste rodič, vůdce a guru. Dítě nemusí vždycky souhlasit s tím, co říkáte. Vy však musíte mít situaci pod kontrolou, aby se s vámi cítilo v bezpečí. To také znamená, že problémy dospělých jsou jejich problémy a nehovoří se o nich s dětmi. Když se z vašeho dítěte stane teenager, neřešte s ním svou sexualitu či vztahy. Nechtějí to slyšet. To vy tady máte být šéf. Na druhé straně nezneužívejte svou sílu a ujistěte se, že vychováváte empaticky.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
