Víru ve skřítky hospodáře a stavění stříbrné hvězdy na severní stranu bytu pro příliv peněz odmítám, ale některé principy feng šuej jsem vzala za své a přenesla si je i do svého současného a pevně doufám i stálého domu. Působí dobře na psychiku, a proto se o ně s vámi chci podělit.
Znám lidi, kteří se bojí vyhodit i prázdnou láhev od oleje, protože co kdyby se ještě někdy hodila. V duchu jim říkám "vetešníci" a nemyslím to nijak zle, jsou to jedinci mně velmi blízcí. Jen se často nestačím divit tomu, co všechno jsou schopni doma skladovat. Oblečení, které se do módy už opravdu nikdy nevrátí (touží snad někdo vytáhnout tesilové zvonáče opět na světlo boží?) nebo které už zkrátka neobléknou, i kdyby drželi roční hladovku. Knihy, které nás sice nelákají ke čtení, ale co my víme, keramické figurky, jež se bojíme vyhodit, abychom případně neurazili toho, kdo nám je daroval apod. Když si prostor, ve kterém žijeme, zastavíme spoustou nepotřebných, nepoužívaných a nepoužitelných věcí, nutně to negativně působí na naši mysl. Koho láká zasypání hromadou nikdy nenošených oděvů, kdykoliv otevře skříň? Koho baví odházet kupu starých časopisů a novin, než se dokutá ke složence na plyn?
Já osobně miluju volný prostor kolem sebe a moje zásada je, čím méně věcí, tím lépe. Nehromaďme si doma to, co už nepoužíváme a nepotřebujeme. Říká se, že co jsme rok neměli na sobě, to patří na charitu nebo do koše.Záchod, který nesplachuje?
Podobně negativně na naši psychiku působí také nefunkční věci, které často ani nevnímáme, ale podvědomě nás rozčilují. Nedovírající dveře, hrníčky bez oušek, padající klika, to vše nám mírně a postupně leze na nervy. Všechno, co je doma rozbité nebo nefunguje, se snažme buď opravit, nebo vyhodit.
Domov jménem harmonie
Naše bydlení má být místo, kde je nám opravdu nejlépe. Kde si odpočineme po práci a zapomeneme na nacpané metro i nepříjemného šéfa. Proto si je zařizujeme takové, abychom se tam cítili zkrátka jako doma. Bohužel se často liší naše představy a naše finanční situace. Také bych si přála žít v chaloupce na kraji lesa, ale můj plat mi dovolí tak maximálně se na takový domek z dálky podívat během sobotního výletu. Přesto jsem se rozhodla, že nechci mít v bytě náhražky. Netoužím po umakartu, který se netváří ani vzdáleně jako dřevo ani jako plast. Proto mám jen tři kusy nábytku, ale zato pravé. Co víc člověk potřebuje než postel, stůl a skříň? Během povodní v roce 2013 jsem měla možnost chodit jako psychosociální pracovnice po domácnostech. Lidé, kteří měli stoletý nábytek ze skutečného dřeva, ho po vysušení opět používali. Ti, kteří vlastnili jen věci z dřevotřísky, ač velmi módní, je mohli zvlněné a rozklížené rovnou vyhodit. Pravé materiály jsou dražší než jejich napodobeniny, ale není lepší si koupit kousek po kousku a postupně s tím, že to jsou věci, které budeme mít už navždycky, si vybavit byt?
Když už mluvíme o napodobeninách, které nás matou, není dobré si zdobit pokoje umělými květinami. Jsou neživé, mrtvé, a i když vypadají téměř opravdově, je to stále jen náhražka. Z vlastní zkušenosti vím, že obyčejná větvička šeříku nebo několik sedmikrásek udělá ve vázičce víc radosti než nadýchaná plastová orchidej.
Komu zvoní hrana
Jedna z dalších zásad z feng-shui, která se mi osvědčila, je odstranění ostrých úhlů. Nemám ráda nábytek s hranami, dávám přednost zaobleným liniím. Snad má vliv moje působení ve waldorfské školce, kde jsme dětem zastřihávali rohy papíru tak, aby byl kulatý, snad moje vlastní zkušenost, kdy jsem jako dítě spadla na roh postele a malou jizvičku na tváři mám dodnes. Vím jen tolik, že oblé okraje nábytku i dekorací mají příznivý vliv na psychiku i na bezpečnost.Feng-shui mimo jiné říká, že by postel měla být umístěna tak, aby hlava směřovala k oknu a nohy ke dveřím. S tím mohu jen souhlasit, nevím, jak to funguje, ale je to tak. Od té doby, co spím otočená tímto směrem, usínám bez problémů a vůbec se v noci nebudím.
Radon. Co to je?
V minulém roce jsem bydlela v podkrovním bytě. Na první pohled byl dokonalý. Takový jsem si už dlouho přála, byla zde samostatná ložnice, kuchyňka s barovým pultem, koupelna s velkou vanou. Byla jsem nadšená. Proto mi přišlo divné, že jsem se tam už v prvních dnech necítila dobře. Přisuzovala jsem to rozrušení ze stěhování a utěšovala jsem se, že si zvyknu. Ale bylo mi tam čím dál hůř. Potom přišel zaměstnanec jedné internetové společnosti, aby mi zprovoznil přístup, a jen tak mimoděk mi řekl, že jsem už asi čtvrtá v tomto bytě za velmi krátkou dobu a že tu nikdo nevydrží. Když jsem se ho ptala proč, tak nedokázal odpovědět. Po několika dnech jsem přestala téměř spát (a to se pyšním tím, že usnu všude, mám pět sourozenců a naučila jsem se vytuhnout i v hluku i světle), obrátila jsem se ke známému o pomoc. Protože měl podobné zkušenosti, půjčil mi přístroj, který dokáže změřit radiaci v prostoru. Zjistila jsem tak, že v bytě je velmi silné působení internetového vysílače, umístěného přímo na střeše, a tedy jen kousek ode mě. Radonové záření bylo tak vysoké, že ohrožovalo moje zdraví, a proto jsem následovala ty, kteří se z toho bytu urychleně odstěhovali.
Ještě rada na závěr : jestli máte domácí zvíře, ono vám bezpečně ukáže, zda je vaše bydlení bezpečné. Dejte na jeho šestý smysl a spolehněte se, že kde se necítí dobře vaše kočka nebo váš pes, tam nebude dobře ani vám.
foto: Shutterstock