fbpx

Zveřejněno: 18. 8. 2017

Automobil je pro mnohé synonymem svobody a nezávislosti, pro další symbolem zotročení člověka technikou. Čísla bohužel mluví jasnou řečí. Každý rok umírá ve světě na následky dopravních nehod téměř 1,2 milionu lidí... přitom to může být jinak.

Padesát milionů lidí ročně utrpí na silnicích zranění a v mnohých případech zůstávají poznamenáni do konce života, uvádí informační centrum OSN.  Asi nejsmutnější skutečností je, že celých 40 % úmrtí při dopravních nehodách postihuje mladé lidi do 25 let. Dopravní nehody se tak stávají druhou hlavní příčinou smrti dětí a mládeže ve věku 5–25 let.

fast car shutterstock 205799707

Spěcháte? Jakou cenu platíte za rychlost?

Posedlost rychlostí

Rychlá jízda dělá pokrytce z nás všech,“ říká novinář Carl Honoré, autor bestselleru Chvála pomalosti. „Víme, že dopravní nehody každý den zabijí tři tisíce lidí, více než kolik jich zemřelo při útocích na Světové obchodní centrum, a stojí nás miliardy dolarů. A také je jasné, že v tom často hraje roli rychlá jízda. Ale i tak řídíme moc rychle.“

Nezabíjí však jenom rychlá jízda. Stejně nebezpečným zabijákem je nadměrný hluk. Tomu je vystaveno celých 40 % Evropanů a stojí mimo jiné za třemi procenty všech úmrtí na srdeční selhání. Podobné nebezpečí skýtá znečištěné ovzduší. To má samo o sobě každoročně na svědomí přes milion lidských životů. Velká část tohoto znečistění pochází právě od automobilů.

Jízda automobilem má proti ostatním druhům dopravy své četné výhody, řada z nich je však přinejmenším diskutabilní. „Automobil z dlouhodobého hlediska neušetří ani minutu času,“ píše dále Carl Honoré v knize Chvála pomalosti. Je tomu skutečně tak. Zkuste spočítat všechen čas, který autu věnujete, včetně jízd do servisu a hledání místa na zaparkování. K tomu přidejte čas strávený vyděláváním peněz, abyste měli za co koupit benzin a zaplatit údržbu vozidla. Tento čas potom podělte počtem najetých kilometrů. Vyjde vám průměrná rychlost asi osm kilometrů za hodinu. Na kole většinou jedete rychleji.

Města pro auta nebo pro lidi? 

Dopravní situace ve většině měst je neúnosná. Není proto divu, že sílí snahy navrátit ulice měst lidem. „Rozvoj dopravy orientovaný pouze na automobilovou dopravu představuje slepou uličku, musíme pozornost zaměřit i na další druhy dopravy a na kvalitu veřejných prostranství a života ve městě,“ uvádí Martin Habuda z oddělení koordinace projektů zlínského magistrátu.

Podobná situace je i v ostatních městech. V ulicích a na náměstích po celé České republice se objevují stojany s koly k zapůjčení. Rekola, typicky růžově zbarvené, opravené a znovu k užívání připravené bicykly, můžete dokonce zamčené pro další jezdce zanechat kdekoliv v dané zóně. Vznikají iniciativy na podporu cyklojízdy, jako například Cyklisté sobě nebo Prahou na kole. Stále populárnější je i soutěž Do práce na kole, do které se každý rok zapojuje větší a větší počet soutěžních týmů, firem a institucí.

kolo shutterstock 385182436

Jízda do práce na kole je nejen zdravá, ale také šetří ve výsledku čas i planetu.

Napůl

Automobily v osobním vlastnictví stojí 95 % času bez využití. Stále více lidí proto slyší na sdílení vozidel. Možnost platit za vůz, jen když skutečně jedeme, nabízí například služba Autonapůl nebo Car4way. Sdílení je mimo jiné také tématem letošního Evropského týdne mobility. Ten se koná od 16. do 22. září a završí jej tradičně Den bez aut.  

A co vy? Jezdíte raději v autě či na kole? Ať už jezdíte jakkoliv, jezděte především ohleduplně. Úspora času při rychlé jízdě je zanedbatelná proti ceně zmařených životů.

 

 

foto: Shutterstock, zdroj: Informační centrum OSN v Praze

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...