Kudy vede cesta k lepší budoucnosti? Odpověď je jednoznačná. Jedině prací na sobě. Jakmile se rozhodneme k seberozvoji a budeme ochotni podstoupit cestu, která nemusí být vždy příjemná, otevřou se nám nové možnosti a čeká nás lepší život...
Míra sebepoznání závisí na naší otevřenosti a na ochotě se o sobě něco dozvědět. Čím upřímněji do sebepoznávacích aktivit jdeme, tím více z nich můžeme vytěžit. Pokud do toho nejdeme poctivě a nechce se nám, naše psychika dokáže spustit mnoho obranných mechanizmů, aby naše ego ochránila. Příkladem může být racionalizace, kdy si umíme vymyslet mnoho uvěřitelných a „sebekonejšivých“ zdůvodnění, proč jsme tohle udělali takhle a takhle. Proč si o nás tohle někdo myslí a proč na druhé působíme zrovna tak a ne jinak. Jedno je jisté - můžeme se poznat do takové míry, do které si dovolíme.
Někdy stačí jen malý krok vedle a změna přijde sama.
Z gauče to půjde hůř!
K seberozvoji může přistoupit každý zcela individuálně. V principu existují dvě cesty. Aktivní přístup, kdy se snažíme cíleně získat o sobě nové informace. Například jak působíme na okolí, v čem jsme silní, kde jsou naše rezervy. Aktivně pracujeme se starou dobrou zpětnou vazbou. Zaměřujeme se na vlastní prožitky a vnímání sebe sama v nových souvislostech. Druhý přístup je pasivní. Nesnažíme se aktivně vyhledávat příležitosti, kdy se o sobě můžeme něco dozvědět. Zároveň se však těmto informacím nebráníme, a částečně s nimi dokonce pracujeme.
Překážky být prostě musí
Na cestě k seberozvoji jsou nám většinou kladeny překážky. To tak život hezky zařizuje přirozený trenažér. Ty největší si však většinou nastavujeme my sami. Často narážíme na svá vlastní nereálná očekávání. Obvyklá je například domněnka, že pokud se o sobě něco víc dozvím, vyřeší to moje problémy. Překážkou může být naše nepřipravenost na hlubší sebepoznání. Pohled na sebe sama z jiného úhlu. Nepřipravenost na další kroky, které se sebepoznáním úzce souvisí, a to je práce na sobě. Není totiž vždy jednoduchá a příjemná.
Někdy mohou být překážkou naši blízcí či přátelé, nadřízení nebo kolegové v zaměstnání, kteří nám nedají dostatek prostoru či podpory pro práci a občas s námi i nepěkně manipulují. „Není se však čeho bát. Pokud se těmto překážkám postavíme a dostatečně si je uvědomíme, naopak je můžeme takzvaně změnit ve zlato. Využijeme příležitosti pro vlastní rozvoj i osobní růst," hodnotí pozitivně negativní skutečnost Kateřina Kučerová ze seznamovací agentury Náhoda. Limitem může být také naše očekávání, že ten, kdo nám se sebepoznáním a rozvojem pomáhá, za nás i vše potřebné „odpracuje“. Další překážkou může být i nevhodně zvolená „sebepoznávací“ aktivita, která nám nesedne, odradí nás nebo přemotivuje. Proto se řiďme vlastními pocity, intuicí a nenechme se tlačit do něčeho, co nám nevyhovuje.
Nebojte se poznat sami sebe a přijmout změnu ve vašem životě.
Nenechme se převálcovat leností
„Občas se potkávám s klienty, kterým v cestě k vlastnímu rozvoji a hledání nového vztahu brání přirozená lenost, strach ze změny, obava z rozpuštění masky (sebeprezentace), kterou si osvojili v zaměstnání, a nejistý výsledek,“ prozrazuje Kateřina a dodává: „Našimi klienty jsou velmi často profesně úspěšní lidé, kteří jsou díky svému zaměstnání zvyklí ptát se předem na záruku výsledku a na storno podmínky. To v sebepoznání nefunguje. Obávají se i toho, že osobní rozvoj bude mít negativní vliv na jejich úspěch v zaměstnání. Dovolím si použít velmi výstižnou dokreslující citaci klienta: ‚...vnímám to jako návrat k přirozenosti a vlastní individualitě, obávám se, že se mi nebude chtít vracet ke korporátním standardům chování a politikaření. To budu nepopulární...‘.“
Co dostanu za odměnu?
Odměna za práci na sobě je u každého jiná, bez záruky a opět zcela individuální. Dostává se spíš vytrvalcům než běžcům na krátké tratě. V principu se však dá jednotně říct, že ziskem z práce na sobě je lepší porozumění sobě i druhým. Často i větší nadhled. Obvykle se lidé cítí více vyrovnaní. Zlepší se jejich vztah k sobě samým, naleznou kvalitnější partnerské a blízké vztahy. Mnohým se zvýší sebejistota, scelí integrita, dochází ke zvýšení výkonnosti, rozvoji kreativity v zaměstnání a rozšíření citu pro rozpoznání kvality. „Ze své praxe nemám příklad někoho, komu poznání sebe sama úplně změnilo život, a musím říct, že jsem ráda. Radikální, i když pozitivní změny nebývají dlouhodobé. Ale vážím si toho, že bývám svědkem drobných i větších krůčků, které lidem při určité míře vytrvalosti a systematické práce přináší nové kvality. Tím pozitivně ovlivňují jejich životy a oni se pak cítí mnohem lépe,“ uzavírá Kateřina.
Čtěte také:
Co poradil životní kouč Oprah Winfrey nebo Billu Clintonovi?
Většina lidí žije v zóně bezpečí. Kde jste vy?
Kdy jste naposled pochválili sami sebe aneb Úvodní hodina sebelásky
foto: Shutterstock, zdroj: Náhoda.com
