fbpx

Zveřejněno: 5. 1. 2018

Ženy v disentu pocházely z různých prostředí. Některé byly křesťanky, jiné vzešly z rodin s komunistickým smýšlením, další se pohybovaly kolem undegroundu... Některé podepsaly Chartu 77, jiné nikoli, ale věnovaly se například přepisům dokumentů. O obětavé angažovanosti jednadvaceti českých žen v disentu vypráví kniha Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent. 

Některé příběhy z knihy autorek Marcely Linkové a Nadi Strakové jsou veřejně známé, například osud Marty Kubišové nebo Anny Šabatové, jiné méně. Že se tyto ženy vůči minulému režimu jednoznačně vymezily, jim podle slov některých z nich dávalo vnitřní svobodu, přestaly se o sebe bát, protože neměly co ztratit. Strach měly však z případného odebrání dětí, což se až na výjimku nestalo, ač tím bylo v náznacích mnohým z nich vyhrožováno.

Většina disidentské činnosti se odehrávala právě v bytech. „Protože jsme s dětmi byly přikované do bytů, tak ty byty plnily funkci informačních center,“  říká dnešní ombudsmanka a někdejší mluvčí Charty 77 Anna Šabatová.

2b6a7187

Záběr ze křtu knihy. I mládí se zajímá o osudy žen v disentu.

Na feminismus nebyl čas a prostor

Rovnost mezi muži a ženami tehdy nebyla tématem, mezi signatáři Charty 77 se nečinily rozdíly a mezi mluvčími vždy byla žena. „Na to čistě feministické nebyl čas ani prostor,“ říká další mluvčí Charty 77 Zdena Tominová.

Některé rozdíly mezi muži a ženami ale podle disidentek přece jen existovaly. Muži často filozofovali, ženy se do diskusí také zapojovaly, ale po skončení debat to byly vždy ony, kdo umyl nádobí a uklidil. Některé ženy okusily i vězení, ale na rozdíl od mužů vždy měly v záloze někoho, kdo se v případě zatčení postará o děti.

„Šlo o to být jako ženská tak silná, aby rodina mohla fungovat dál,“ říká další ze signatářek Charty 77 Věra Roubalová Kostlánová, která pomáhala mimo jiné s vázáním a šířením zakázaných samizdatových knih. Ženy v knize také uvádějí, že StB častěji zatýkala ty, které neměly rodiny, třeba Trúdu Vidlařovou. Takové ženy se sice nemusely o děti strachovat, na druhou stranu byly na všechno samy. Těžké to měly také méně známé ženy mimo Prahu a Brno.

Signifikantní je, že po listopadu 1989 se do politiky a různých funkcí dostali v drtivé většině muži. A vlastně i fakt, že názorové rozdíly, někdy velmi ostré a vyhrocené, které existovaly po celou dobu, protože Charta 77 spojovala lidi různých názorů, se naplno projevily právě až po osmdesátém devátém.

s martou

Marta Kubišová a spoluautorka knihy Naďa Straková

Z přesvědčení nebo z prospěchu

Kniha není jednorozměrná, tak jako se sobě nepodobají ani respondentky. Je zajímavé srovnávat, jak třeba o policistech, kteří je „měli na starosti“, mluví různě. Ženy v knize rozlišují, který z nich se choval lidsky, který ne, který se jim v rámci možností i snažil pomoci. Některé neprozrazují jména, nechtějí nikoho poškodit. Jiné naopak jména s gustem uvádějí.

Ženy disentu také různě hodnotí lidi, kteří ze strachu nebo třeba z přesvědčení, že je režim správný, věrně sloužili socialismu. Na jednom se ale shodnou. I takoví lidé se mnohdy chovali lépe než prospěcháři, z nichž se dnes rekrutují ti nejagresivnější antikomunisté.

foto: Ženy v disentu, zdroj: Ženy v disentu

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...