Kde jsou ty časy, kdy se dítě vydalo po stopách svého rodiče... Dnes můžeme dělat, cokoliv nás napadne. Řada mladých však místo vize a nadšení neví, jak má vlastně se svým životem naložit. Je možné si cestu ke spokojenosti a kariérnímu vrcholu už v prvopočátku usnadnit?
V podobném rozpoložení jsem se po maturitě nacházela i já sama. Stejnou zkušenost popisuje i řada mých spolužáků víceletého gymnázia. Disponovali jsme dokonale sadou znalostí z různých oborů a najednou jsme si měli vybrat takový, který chceme na vysoké škole studovat. Věděla jsem, že inklinuji spíše k humanitním vědám, ale i v jejich rámci toho bylo tolik, co mě dokázalo oslovit. Nakonec jsem stejně jako většina vystudovala obor, kterým se v současné době neživím. K novinařině jsem se dostala v podstatě náhodou, ale zpětně mi došlo, že vlastně dělám práci, po jaké jsem vždycky toužila. Psaní mě totiž bavilo a šlo mi velmi hladce.
Neposlouchejte sny někoho jiného, následujte ty svoje.
Sny našich rodičů
I mě se v těchto letech snažili ovlivnit moji rodiče. Nemůžeme jim to mít za zlé, myslí to s námi dobře. Co bylo ale v minulosti nejlepší volbou pro ně, nemusí být vůbec tím nejlepším návodem pro náš život. „Já se přikláním k tomu, aby se lidé řídili tím, co je baví, a nenechali se ovlivnit rodiči, kteří mají snahu doporučit dětem to, co podle současných podmínek bude vynášet peníze. Rodiče si také často projektují své sny na děti a to také není dobré,“ domnívá se Eva Kaňáková, koučka, facilitátorka, lektorka měkkých dovedností a autorka knihy Jak efektivně vést porady.
Mám na to!
Inteligentní lidé mají tu výhodu a zároveň prokletí, že by mohli úspěchu dosáhnout takřka v jakémkoliv oboru. Automaticky to však neznamená, že budou v takové profesi šťastní. Roli zde hraje nejenom mozek, ale i vlastnosti a dispozice. Zatímco pečlivý a svědomitý člověk, který má rád stabilitu, bude bez problémů vykonávat rutinní práci, kreativec by se v takovém povolání po čase unudil. K tomu, abychom poznali naše silné a slabé stránky, doporučuje Eva Kaňáková metodu, které říká deníček. Vybereme si z našeho dne jednu událost, nad kterou se zamyslíme. „Situaci pojmenujeme, popíšeme, co se stalo, jaký byl výsledek, jaké jsme z toho měli pocity. Popíšeme, co jsme udělali, jak jsme se zachovali, co fungovalo, co pomohlo a naopak. Odvodíme a zaznamenáme si vlastnost nebo dovednost, která měla za následek výsledek,” vysvětluje Kaňáková a uvádí jednoduchý příklad.
Metoda "deníček" spočívá v tom, že se každý den zamyslíte nad jednou situací a popíšete co se stalo a jaké z toho máte pocity.
„Zúčastnila jsem se semináře. V průběhu práce se vyskytlo téma, které je mojí specialitou. Nebylo ale zahrnuto do struktury semináře a lidé projevili zájem. Co jsem udělala? Nabídla jsem přednášející možnost svého zapojení do průběhu a objasnění tématu ostatním. Ta nabídku přijala. Moje informace doplnily místo v semináři, které nebylo zpracované. Jaká moje vlastnost či dovednost přispěla k výsledku? Ochota podělit se o své znalosti a být nápomocná. Současně jsem vyvolala zájem o moji práci. Pomohly mi v tom tyto vlastnosti a dovednosti: naslouchání, rychlá reakce, operativnost, týmová práce, komunikativnost, flexibilita, ale i dobré jméno a důvěra druhých. Když budete přesně takto hodnotit čtrnáct dní denně jednu situaci, uvědomíte si, v čem jste dobří, a můžete to využívat při své práci."
Metoda pokus – omyl
Výše popsaná metoda není nijak náročná, ale vyžaduje systematičnost. Na to, co nám sedí, můžeme přijít i úplnou náhodou, jako se to před lety povedlo mně samotné. Kdybych více sledovala své reakce na to, když vykonávám nějakou činnost, možná bych se k vysněnému povolání dostala daleko dříve. Při psaní se totiž dostávám do stavu, kterému se říká „flow“ (plynutí). „Děláme věci, aniž bychom se do něčeho museli nutit, nevnímáme čas, jsme do toho ponoření a věci se daří a baví nás. Takže bych doporučila zamyslet se nad tím, kdy a při jakých činnostech se do tohoto stavu dostáváme, a tam zaměřit své úsilí,“ popisuje Kaňáková.
Flow je stav, ve kterém děláme věci, jež nás baví tak moc, až přestáváme vnímat své okolí.
Koučka zároveň nezatracuje ani metodu pokus – omyl. „Většinou, abychom se dostali k tomu pravému ořechovému, potřebujeme zkušenosti a chyby. Kdo nic nedělá, nedělá ani chyby a nemůže se z nich použit a naučit se něco nového. A hlavně, chyby je třeba brát jako výsledky, které nás posouvají k cíli,“ dodává Kaňáková a přidává radu na závěr, kterou můžete užít při úvahách o povolání snů nebo i při metodě deníček: „Ptejte se i druhých, v čem si myslí oni, že jste dobří. Často si to ‚své dobré‘ neuvědomujeme a zbytečně se podceňujeme.“
Čtěte také:
Mám klíč k odemykání potenciálů: Jan Mühlfeit exkluzivně pro flowee.cz
Tvůj talent je unikát: Jan Čenský
Odhalte tajemství úspěšných, prozradili nám své triky
foto: Shutterstock
