Zpěvačka Jiřina Anna Jandová je tak trochu jiná než její kolegyně. Zakládá si na tom, že dělá vlastní písničky. Na slávě nelpí a než by se někomu měla podřídit, bylo by pro ni milejší zpívání pověsit na hřebík.
Ve světě showbusinessu je nenápadná, ale jí to tak vyhovuje, přitom už má dnes Anna na svém kontě tři desky, a dokonce i pár duetů se svým otcem Daliborem Jandou. Její tvorbu si můžete prohlédnout zde.
Vaší nedílnou součástí je kytara. Kdy a jak jste k ní získala vztah?
Jako dítě jsem začínala hrát na piáno, byla jsem k tomu trošku vedená, moc mě to nebavilo. Zkrátka jsem se v dětství kroutila, což už tak často bývá. Dneska jsem docela ráda, protože mám možnost ve studiu si leccos sama nahrát. Dovedu základy, což je pro mě tak nějak dostačující. Až kolem patnácti, šestnácti jsem začala skládat, paradoxně na kytaru.
Nikdy jste na ni nechodila?
Chodila jsem na ni asi tři roky do hudebky, což mě moc bavilo, ale i tak jsem vlastně stále kytarista-začátečník. Zajímavé ale je, že všechna má tři alba vznikla právě na kytaru. Kytara je pro mě hlavně také fajn doplněk, líbí se mi jako imidžovka. Dnes mám doma asi čtyři. Na obalu mé druhé desky jsem vyfocena s takovou růžovkou, Barbie kytarou, když ji vidí na koncertech „kovaný “rockeři, vždy se usmívají.
Klasickou kytaru máte také?
Ano. Mám ji na poslední desce, je poloakustická. Mám ale štěstí, že všude kolem mě jsou výborní muzikanti, takže na koncertech mě doprovázejí převážně oni. Já pouze přihrávám, kytara je opravdu jen mým doplňkem, víc se soustřeďuji na zpěv.
Přesto zůstaňme ještě chvíli u hudebních nástrojů. Říkala jste, že všechno jste složila na kytaru. Skládání na piánu vás neoslovilo?
No na piáno je to pro mne zatím trošku zakleté, často se mi stane, že mám nápad, ale nedaří se mi ho dokončit, takže opět skončím u kytary. Doufám, že se mi tohle prokletí podaří jednou prolomit.
Nejraději skládáte doma?
Většinou doma, někdy také na cestách, na hotelích. Mám k tomu ráda svůj klid. A klasicky nejradši v noci – jsem takový noční živel. Kolem mě je ticho, to potřebuji, abych se mohla zamyslet, jinak než přes den, to mám totiž pocit, že se pořád něco děje, něco mě rozptyluje...V noci je příznivější atmosféra. Ne že bych přes den neměla čas, spíš se ale nedonutím, abych si dala přirozený popud a práci udělala.
Točíte něco nového?
Skládám stále nové písničky, které čekají na natočení. Momentálně ale nechystám novou desku, ráda bych se soustředila na singl. Když dělám spoustu písniček, ztrácím se v tom, muziky je hodně, je to pak náročnější na aranžování. Proto bych se ráda zaměřila na jednu dvě písničky, které chci promýšlet delší čas do detailů. Mám za sebou tři desky a stále se mi opakuje, že na nich vyhledávám singly. Zvolila jsem špatnou strategii, ale pořád jsem dbala na to, abych měla na deskách souhrn písniček. Už mě od toho ale poslední dobou všichni zrazují, takže změnu uvažování ve své práci rozhodně chystám.
Ale zase máte svoje písničky. Někteří zpěváci jen přebírají hity jiných nebo zpívají výhradně v muzikálech, vůbec nemají vlastní repertoár...
Vždy jsem si zakládala na tom, že raději tu práci nebudu dělat vůbec, než abych nedělala svoje autorské písničky. Jdu velmi pomalou cestou, pořád vystupuji, zpívám, svou práci prezentuji. Čekám svůj den – mimochodem mám moc ráda písničku s tímto názvem, kterou měla v repertoáru Iveta Bartošová. Sázím na to, že buď se to povede, a to ve smyslu toho, že si čím dál víc lidí zabrouká a všimne mých songů, anebo ne. Abych byla upřímná – zase tolik na tom nevisím. Nikdy jsem nebyla závislá na tom, jestli se proslavím nebo ne, není to pro mě alfa a omega života, stále spíš žiju z úžasného pocitu, že zájem publika na koncertech po mé hudbě stále stoupá, a to je myslím ten smysl.
To je pravda, na poslední desce jsem textaře trošku potrápila, plno textů jsem musela vrátit, což mi bylo nepříjemné, protože jsou to lidé, kterých si vážím, ale fakt jsem o některých tématech zpívat nechtěla, měla jsem pocit, že to zkrátka není ono. Písničky jsou dnes hodně o textech, často mi připadá, že i samotná hudba se vytrácí, takže na texty je třeba klást velký důraz. Každou skladbu na albu otextoval jiný textař, což byl i můj cíl, chtěla jsem různorodost, dvě skladby jsem si také nově otextovala sama.
Dnes se těžko vyrábějí hity, když v mnoha rádiích nové písničky aby člověk pohledal...
Je to začarovaný kruh. Když se my jako mladá generace snažíme hity vyrobit, potřebujeme, aby ty písničky byly denně hrány, aby se posluchačům v té záplavě hudby dostaly pod kůži. Někdo jede na vlně internetu, což ale lidi musí – na základě popudu – vyhledat. Mám pocit, že dnes je to často i o fámách, o drbech, ale i všelijakých extrémnostech, to ale vše podle mého názoru do hudební branže patří, každý si jede svoji strategii pro publikum, které chce oslovovat. Já osobně nejsem typ na pobuřování, takže jdu s úsměvem a pohodou dál svojí cestou.
Foto: Jiřina Anna Jandová, Shutterstock
