Jak vnímají sebevraždu zvířata? Doteď nevíme, zda si uvědomují svou smrtelnost

Může zvíře spáchat sebevraždu? Vědci ještě nemají dostatek relevantních důkazů k tomu, aby mohli odpovědět 100% kladně, ale situace je stejná v případě odpovědi záporné. Faktem totiž je, že příběhy o sebevražedných zvířatech existují a jsou reálné. Dalo by se tedy předpokládat, že zvířata o smrti vědí. Jak ji ale vnímají?

Debaty na téma zvířecí sebevraždy vyvolávají fascinující otázky týkající se toho, co vlastně víme o zvířecím pojetí smrti. Jak vlastně pociťují smrt a umírání svých blízkých? Doktorka Jessica Pierceová v eseji Nový pohled na zvířecí sebevraždu, která vyšla v roce 2018 na serveru PsychologyToday, tvrdí, že bychom toto téma neměli zlehčovat a místo na sebevraždu se ptát právě na to, jak zvířata vůbec smrt vnímají (a zda vůbec).

Zvíře si umí ublížit

K sepsání eseje motivovala Pierceovou práce filozofa Dr. Davida M. Peña-Guzmana s názvem Mohou "nelidé" spáchat sebevraždu?. Guzman zde dospívá k závěru, že existují vědecké i filozofické důvody, proč si i jiní tvorové než lidé mohou způsobit sebepoškození vedoucí v krajním případě až k smrti. „Mnoho lidí se domnívá, že pouze člověk má kognitivní a behaviorální schopnosti potřebné pro sebevražedné chování, jako je reflexní subjektivita, svobodná vůle, záměrnost nebo vědomí smrti,“ píše Guzman.

Podle něj existují tři protiargumenty, které potvrzují, že i zvíře může vědomě spáchat sebevraždu. I zvíře zná negativní emoce, může mít psychopatologické potíže i různou povahu sebedestruktivního chování. Je zde pouze problém, jak tyto patologické jevy u zvířete odhalit. Výzkumy podle Guzmana každopádně naznačují, že se sebedestruktivní a sebepoškozující chování mezi zvířaty v čase vyvíjelo.

Darwinova teorie kontinuity

Doktor Guzman se v zásadě ztotožňuje s Darwinovou teorií evolučních kontinuit, která vychází z podobností různých živočišných druhů. Darwin v některých případech hovoří až o vztazích příbuzenského charakteru, na nichž dokládá postupný vývoj živočišných druhů, s nimiž koresponduje i vývoj samotného člověka.

Jako příklad mohou posloužit četné příběhy psů, kteří truchlili po smrti svých pánů natolik, že se nakonec do věčných lovišť odebrali za nimi.

Aniž by Guzman popíral lidskou jedinečnost, tvrdí, že bychom měli k možnosti kognitivních a emocionálních schopností zvířat, které jsou v jistém smyslu našimi příbuznými, přistupovat s otevřenou myslí a bez předsudků. Z tohoto pohledu pak není možné nepřipustit, že se v mnohém podobají našim vlastním schopnostem.

Vnímá zvíře smrt?

Přijmeme-li tuto teorii, pak můžeme na jejím základě i na základě pozorování a vlastní zkušenosti říci, že je skutečně možné, že zvířata o smrti vědí. A pokud ne o své, pak určitě o smrti svých blízkých – ať už lidí, nebo jiných zvířat. Jako příklad mohou posloužit četné příběhy psů, kteří truchlili po smrti svých pánů natolik, že se nakonec do věčných lovišť odebrali za nimi.

Další otázka je, zda truchlící zvíře ví, že se jeho pán už nikdy nevrátí.

Třeba příběh skotského teriéra Bobbyho, který po smrti svému pánovi lehával na hrobě, dokud sám nezemřel. Je známo, že takový pes skutečně žil, a v muzeu v Edinburghu jsou dokonce k vidění jeho reálné fotografie. Má zde i sochu, na jejíž čumák denně sahají tisíce lidí, protože věří, že jim to přinese štěstí. Kdyby Bobby nevěděl o smrti, choval by se tak? Jednou věcí je ale truchlení a další otázka, zda truchlící zvíře ví, že se jeho pán už nikdy nevrátí.

Člověk není výjimečný

Ačkoli tedy dosud neexistují plnohodnotné důkazy o tom, že zvíře umí spáchat sebevraždu a že vnímá nevratnost smrti, můžeme říci, že víme, že zvířata o smrti vědí a že ji vnímají. Fakta o tom, že zvířata trpí ztrátou blízkých osob či jiných blízkých zvířat, totiž existují.

Poznání dalšího stupně a otázka zvířecího vědomí "definitivnosti umírání" je předmětem dalšího bádání a možná i dílem víry v jejich kognitivní a emocionální život. Už teď ale existují odborníci, mezi nimi i doktorka Piercová a doktor Guzman, kteří jsou přesvědčeni o tom, že člověk není jediným výjimečným stvořením na této planetě a že i u dalších tvorů se v rámci evoluce vyvinuly a stále vyvíjejí vysoce sofistikované poznávací schopnosti a složité emoce. A to nejen ty, které souvisí se smrtí.