Planetu znečišťuje kdeco, například také obyčejná žvýkačka. Každé balení totiž obsahuje syntetické kaučuky na olejové bázi. Přesně z takových se mimo jiné vyrábí pneumatiky. Ke všeobecným hromadám odpadků, ve kterých se jako civilizace topíme, přidáváme další. Sami, dobrovolně a doslova a do písmene s chutí.
David Jones z britské University of Portsmouth ve svém článku pro magazín Conversation uvádí, že to možná bude jeden z důvodů, proč největší světový výrobce žvýkaček Wrigley odmítá uvést, z čeho žvýkačky vyrábí. Na webu firma říká pouze to, že jejich „syntetická báze drží všechny suroviny pohromadě a dodává jim hladkou a jemnou texturu“.
Každý rok doslova a do písmene plivneme matičce Zemi do ksichtu 2,4 milionu tun plastového odpadu.
Jenže vědci mají poněkud větší touhu po informacích než průměrný konzument. V roce 2014 vznikla na univerzitě v Arkansasu studie, ve které se dočtete, co vám Wrigley neřekne: ?Myslíme si, že si do pusy dáváme žvýkačku, ve skutečnosti je to ale směs prapodivných sloučenin, jako je butadien-styrenový kaučuk, surovina pro výrobu pneumatik, polyetylen, ze kterého se vyrábějí nákupní tašky, a polyvinylacetát, který možná znáte jako lepidlo na dřevo.
„Když se s lidmi o tom bavím, jsou vždy překvapeni a znechuceni. Mají pocit, že konzumují nějakou dobrotu, a zatím je to jen kousek tvárné umělé hmoty,“ napsal David Jones. „Většina výrobců na to samozřejmě není moc pyšná, a tak se vyhnou otázkám a ve složení vždycky píšou gumová báze,“ tvrdí.
A s tím se váže další problém. Nikdo přesně neví, kolik žvýkaček za rok vyplivneme, ale ony se bohužel nikam nevypaří. Kvalifikovaný odhad tvrdí, že ročně je to až 1,74 bilionu kousků. A každý z těch kousků váží průměrně 1,4 gramů, zjistil Jones (o metodologii raději nechceme nic vědět). Každý rok tedy plivneme matičce Zemi do ksichtu 2,4 milionu tun plastového odpadu.
Žvýkačka je prostě jen další forma mikroplastového znečištění přírody.
Ale to není ještě to nejhorší. Žvýkačky se totiž velmi špatně odstraňují (školníci a zametači chodníků by mohli vyprávět), takže často zůstávají tam, kde jsme je odhodili. A pomalu, ale jistě se z nich oddělují částečky mikroplastů, což trvá desítky let. A pak trvá další stovky let, než se plasty rozloží. Žvýkačky jsou na tom úplně stejně jako plastové tašky. Každá jedna žvýkačka má v sobě stejné množství plastů jako již zakázaná brčka. A kdy jste naposledy zaznamenali nějakou kampaň proti žvýkačkám? Ano, správně – nikdy.
A žádné finanční příspěvky na odpadkové koše nebo najímání dobrovolníků na sbírání odpadků (což je oblíbená greenwashingová kratochvíle výrobců žvýkaček) na tom nic nezmění. „Nic z toho neřeší podstatu problému,“ kroutí nazlobeně hlavou Jones.
Mikroplasty jsou pravděpodobně jednou z příčin nejhorších nemocí v historii lidstva. Podle Jane Martinové z organizace City to Sea je každé žvýknutí do kusu umělé hmoty vyjádřením v lepším případě nevědomého a v horším případě laxního přístupu. „Mikroplasty inhalujeme, konzumujeme a absorbujeme zpátky do svých těl, přitom existují důkazy o tom, že způsobují obezitu, problémy s plodností a rakovinu,“ dodává Martinová. A také snižují testosteron a sviní nám planetu, dodáváme my.
„Žvýkačka je prostě jen další forma plastového znečištění přírody,“ krčí rameny Jones. „Na žvýkačky je potřeba nahlížet podobně jako na ostatní jednorázové plasty. Má to více úhlů pohledu. Musíme informovat veřejnost o tom, z čeho se žvýkačky skládají a jaký má jejich konzumace dopad na životní prostředí. Musíme je naučit neházet je kolem sebe. Musíme přinutit výrobce, aby na obalech uváděli správné informace, a spotřebitelé pak mohli činit kvalifikovaná rozhodnutí. Přísnější zákonné normy by pak mohly přivést výrobce k zodpovědnosti. Daně na syntetický kaučuk by mohly pomoci financovat úklid a mohl by se z nich také financovat výzkum udržitelných alternativ.“
Začíná to tím, že anorganické a toxické materiály jsou povoleny jako běžná součást potravin. A končí to třeba tím, že máme planetu zaplavenou dalšími mikroplasty. „Vyhazovat jakékoliv anorganické nerozkládající se produkty není udržitelný přístup,“ říká Jones. „Znečištění žvýkačkami je prostě jen jiná forma znečištění plasty. Je čas, abychom pojmenovali věci pravými jmény.“
foto: Midjourney / Zdeněk Strnad
