Před několika měsíci jsem zrušil svůj "hlavní" profil na Facebooku. Udělal jsem to z čistě preventivních důvodů. Nebavilo mě neustále dokola číst příspěvky od stejných lidí na stejná témata, kterážto činnost mi zabírala neuvěřitelné množství času. Ale znáte to. Ikonku Facebooku máme (někteří jsme měli) na homepage chytrého telefonu téměř všichni a schopnost asociální sítě odměňovat nás dávkou dopaminu za každý klikanec dovedli lidé z Zuckerbergova kartelu k naprosté dokonalosti. Ostatně, jak říká můj kamarád Rory Wilmer, uživatele mají jen sociální sítě a drogoví dealeři.
Když Facebook před cca 14 lety v Česku začínal, dalo se ještě mluvit o tom, že je to opravdu "prostředek pro propojení všech se všemi", konkrétních osob s jinými konkrétními osobami. Dnes se jedná o parafrázi veřejného fóra, něco jako Hyde Parku či pražské Palackého náměstí, kam může každý bez omezení přijít a říkat si, co chce. S jedním drobným a veledůležitým rozdílem. V Londýně i v Praze musíte vyjít na ulici a vystavit svoji tvář, kdežto na Facebooku se obracíte na anonymní dav a nastavujete mu jednu ze svých virtuálních identit, hnanou ovšem vašimi skrytými emocemi. A jelikož člověk je přece jen nízkými pudy ovládané zvíře, občas vyplavou na povrch věci, které byste svým dětem neměli ukazovat před desátou večer.
Když cizinec není otrok
Příklad za všechny: Nedávno měla v Benešově proběhnout akce "Děkujeme Benešovsku za pomoc Ukrajině", kterou pořádali Ukrajinci ze spolku Cizinec není otrok. Na akci měly vystoupit děti, měly se tam ochutnávat tradiční ukrajinské dobroty a mělo to být vyjádření vděku za pomoc, kterou Češi dětem postiženým válkou v těžkých chvílích poskytli. Ovšem akce se nekoná – "vlastenci" spustili kolem akce takový povyk, že pořadatelé celou akci raději zrušili.
"To se vám to hoduje za naše prachy!", "Táhněte, odkud jste přišli!", "Ať vás ani nenapadne vystrkovat nos!" a podobné výhrůžky jen lítaly. Není divu, že se nakonec nic nekonalo. "S ohledem na reakce, které se objevily na Facebooku pod naší pozvánkou na tuto akci, jsme se společně se všemi účinkujícími rozhodli akci zrušit. Je nám to velmi líto, ale rodiče dětí z Integra, kteří pro vás jako poděkování za pomoc Ukrajině nacvičili pestrý taneční a muzikální program, odmítli své děti vystavovat dalším stresovým situacím a konfliktům," vysvětlili pořadatelé na Facebooku.
Tohle je přesně Facebook dnešních dní. Toxické, nenávistné prostředí, živené touhou po monetizaci nejnižších pudů.
Já chápu, že chuť pomáhat netrvá věčně. Ale existují určité hranice, které jsou dány základní etikou a jejichž překračování nemá se svobodou slova vůbec nic společného. Koordinátor Jindřich Vobořil to okomentoval naprosto trefně: "Ať mají lidé názor jakýkoliv na vojenskou pomoc, nebo mají nesouhlas, co já vím, třeba s vlajkami, posíláním zbraní, ale odmítat pomoc malým dětem, které musely utéct před válkou (ať si myslí o původu konfliktu cokoliv), a debilně se navážet do nějaké akce poděkování je úkaz toho, kdo tyto primitivní rozeštvávací akce orchestruje. Všichni, kdo se připojí k takovému protestu, jsou za mě lidé s extremistickým až fašistickým myšlením, jsou napojení na ruskou totálně nacionalistickou (ne vlasteneckou) propagandu a považuji to za žumpu! Můžu mít názor na válku, ale lidé si prostě mají pomáhat a mamky s dětmi nemají být příčinou politického sporu. Za nic nemůžou, ať jsou na jakékoliv straně. Nikomu to nepomáhá a žádné vlastenectví v tom není! Jen výzva k ubohosti. Sorry jako…"
Prostředí nejnižších pudů
Představte si, že si kousek od vašeho domu někdo postaví hospodu. Začnete tam chodit, je vám tam dobře. A najednou to zjistí tlupa naprostých hovad, která se tam začnou chovat jako dementi. A hospodský to podporuje, protože se na ně chodí dívat další hovada a jemu z toho kapou prachy. Tohle je přesně Facebook dnešních dní. Toxické, nenávistné prostředí, živené touhou po monetizaci nejnižších pudů.
Krátce poté, co jsem si pořídil účet na Facebooku, se mi narodil syn. Pořídil jsem mu tehdy účet, který měl samozřejmě hezkou koncovku, aby to měl jakože nachystáno, až vyroste. Dnes je mu 11, sociální sítě ho vůbec nezajímají a o Facebooku mi řekl, že je to z minulého století a že si to mám nechat pro sebe. Kdybych tuhle odpověď tušil před těmi 12 lety, bylo by mi to líto. Dnes se mu vůbec nedivím a samozřejmě plně schvaluji. A ten účet už samozřejmě dávno neexistuje.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek
