Proč psi nesnáší některé lidi? Jsou cítit po pizze nebo z nich jde prostě strach

„Když mi bylo asi 12 let, postávala jsem se svojí border kolií, které jsme říkali Nibbles, na verandě, když se k ní přiblížil soused. Usmál se, zeptal se, jestli je moje matka doma, a pokusil se otevřít zadní dveře od domu. Pes ale začal šílet. Štěkal a vrhal se proti dveřím,“ popisuje ve svém článku pro magazín Discover jeho autorka Emilie Le Beau Lucchesiová.

Soused prý raději seběhl po schodech zpátky a opustil pozemek. Lucchesiová přitom ještě nikdy neviděla jejich kolii, že by se chovala tak agresivně. Později v létě byl soused zatčen a poté odsouzen za deset případů zneužívání dětí. „Pes zřejmě vycítil v sousedovi něco zlověstného a snažil se ochránit svou rodinu,“ popisuje dále Lucchesiová.

Když byl daný pes ještě štěně, tak ho kopl rozvozce pizzy, čímž si pes vytvořil silnou asociaci mezi pachem pizzy a nebezpečím.

Psi prostě někdy nemají určité lidi rádi a jejich majitelé nedokážou vysvětlit proč. Vědci se však o chování a vnímání psů dozvídají stále více. Konkrétně od roku 2005 vědci studují psy intenzivněji, a získali tak větší povědomí o tom, jak psi shromažďují informace, podle kterých určují, kdy si někdo zaslouží jejich vrčení a kdy naopak přivítání.

Pach vyvolá vzpomínky

Když Lucchesiová stála na zastíněné verandě a sledovala, jak se k ní blíží soused, spoléhala se především na vizuální signály. Pes mezitím situaci „očenichal“. Psí čich je samozřejmě mnohem citlivější než lidský. Zatímco lidé mají asi pět až šest milionů čichových receptorů, psi jich mají 220 milionů, některá plemena až 300 milionů. Psi dokážou odhalit pachy, kterých si člověk všimne až v padesátinásobné koncentraci. V některých případech musí být pach i stonásobně koncentrován, než ho člověk dokáže zaznamenat.

Vědci na základě studie pomocí magnetické rezonance (MRI) zjistili, že psi na rozdíl od lidí nemají velký čelní lalok. Místo toho mají mohutný čichový bulbus, který zabírá 10 % jejich mozku. Vzhledem k tomu, že psí čich je deseti tisíckrát až sto tisíckrát lepší než náš, psi nejenže cítí věci, které člověk nedokáže zaregistrovat, ale také přikládají pachům, které vyčenichají, větší význam. Zatímco lidé mají tendenci zaznamenávat pachy, které jsou buď dobré, nebo špatné, psi shromažďují a ukládají informace o všech druzích pachů.

V některých případech si psi na základě pachů tvoří i asociace. V knize The Other End of the Leash (Druhý konec vodítka) popsala jedna odbornice na chování zvířat psa, se kterým pracovala a který některé návštěvníky vítal, ale jiné kousal. Prováděla tedy s lidmi rozhovory, aby zjistila, co měly oběti kousnutí společného. Neviděla žádné zákonitosti ve smyslu neoblíbenosti konkrétních lidí (například strach z vysokých mužů), ale všimla si podobnosti v pachu mezi oběťmi kousnutí. Všichni totiž před návštěvou domu jedli pizzu a pes ji cítil ještě několik hodin poté.

Když byl daný pes ještě štěně, tak ho kopl rozvozce pizzy, čímž si pes vytvořil silnou asociaci mezi pachem pizzy a nebezpečím. Pes přešel do obranného režimu a na osobu zaútočil. Znalost této asociace umožnila cvičiteli přeučit psa, aby si vůni pizzy nespojoval s kopanci, ale s dobrými věcmi. Například s tím, že ochutná několik kousků.

Vyčichání emocí

Čichání a vytváření asociací je jen jeden ze způsobů, jak se psům člověk může znelíbit. Výzkumy také ukazují, že psi mohou vycítit různé lidské emoce prostřednictvím změn chemických signálů, jako je adrenalin, pot a tělesný pach. A pokud jde o jejich páníčky, dokážou určit, zda se zpotili kvůli strachu.

Ve studii z roku 2018 v časopise Animal Cognition vědci odebírali pot zvířecím majitelům, když sledovali buď komediální, nebo hororové filmy. Potom náhodně psy (labradory a zlaté retrívry) vystavili vůním strachu či štěstí. Zjistili, že psi, kteří byli vystavení vůni strachu, se více soustředili na své majitele a častěji projevovali stresovou reakci.

Jiné studie prokázaly, že psi dokážou vnímat změny v rámci reakce „boj, nebo útěk“ (fight or flight) včetně změn ve výrazu obličeje a také gest. Služební psi tak mohou pomáhat třeba veteránům s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Dokážou rozrušeným lidem totiž poskytnout rozptýlení poté, co vycítí změny, které jejich majitel vykazuje při prožívání nepříjemných myšlenek.

Co tedy psa Nibblese v létě roku 1990 vyburcovalo? Lucchesiová v článku vzpomíná, jak jí přišlo divné, že soused přišel k jejich zadním dveřím. Bylo divné, že vystoupal po schodech a snažil se otevřít dveře sám od sebe. Nikdy totiž nebyl v jejich domě hostem. Také si zřetelně vzpomíná, jak se soused horlivě natahoval, aby dveře otevřel, což v ní samotné mohlo vyvolat reakci strachu. Nibbles podle toho zřejmě zareagoval a soused rychle utíkal zpátky, odkud přišel.