Z dlouhodobého hlediska má už mírné snížení hladiny stresu dramatický vliv na vaši pohodu. V roce 2016 použili japonští vědci údaje ze studie Japan Gerontological Evaluation Study na 20 000 dospělých věku nad 65 let k analýze rizikových faktorů srdečních onemocnění. Respondenti v ní uvedli údaje o svém zdravotním stavu (BMI, diagnostikovaná onemocnění včetně deprese), demografické faktory a faktory životního stylu a mimo jiné také to, jak často se smějí. Výskyt srdečních onemocnění byl u těch, kteří uvedli, že se smějí málokdy nebo vůbec, o celých 20% vyšší ve srovnání s těmi, kteří uvedli, že se smějí každý den.
Abyste se smáli, nepotřebujete vtip
Když se řekne smích, nejčastěji si asi vzpomeneme na nějaký film, standup komika nebo třeba na to, jak se vaše miminko zalyká smíchem, když ho pošimráte na noze. Obojí má svůj název: spontánní a podněcovaný smích. Existují však i jiné typy smíchu, může být vyvolaný (pomocí léků, jako je například rajský plyn – například za první republiky byly velmi populární takzvané „plynové večírky“), patologický (v důsledku poškození mozku nebo některých psychických poruch) nebo smích simulovaný.
Ten poslední se od ostatních druhů smíchu liší tím, že jej můžete vyvolat, kdykoli se vám zachce, bez jakéhokoli konkrétního účelu. Na rozdíl od spontánního smíchu vám simulovaný smích umožňuje zachovat si naprostou kontrolu nad pohyby svého těla a nad jeho intenzitou. Podrobněji smích jako takový ve své praxi analyzuje i známý psychiatr Karel Nešpor.
V metaanalýze, publikované v roce 2019 v časopise Social Sciences & Medicine, zkoumali vědci z Vrije University v Holandsku 29 různých studií, které se zabývaly dvěma typy smíchu: spontánním a simulovaným. Zjistili, že simulovaný smích je ve srovnání se spontánním smíchem dvojnásobně účinný při snižování deprese a úzkosti. No řekněte, není vám o chlup lépe, už jen když se na video Karla Nešpora podíváte?
Plačtivý lev
Může to znít úplně hloupě, ale simulovaný smích může být zábavný i pro vás samotné. Nejjednodušší způsob jak začít, je krátké hlasité „hahahahaha“ nebo „hehehehehe“. Cvičením se můžete pomalu dostat až na obecně doporučované tři minuty dlouhé chechtací session.
Stačí si vzpomenout na hloupou chybu, kterou jste udělali, přiznat si ji a prostě se začít smát.
Pokud vám to nevyhovuje nebo chcete zpestření, můžete vyzkoušet několik dalších metod:
- Zaprvé je tu lví smích. Začněte tím, že se podíváte do zrcadla, otevřete ústa dokořán a vypláznete jazyk. Pokračujte tak, že budete předstírat, že vaše ruce jsou tlapy – rozevřete je a mávnete jimi do vzduchu. Pak zařvete jako lev a mezi řevem se co nejvíce smějete.
- Druhou technikou je plačtivý smích. Při této metodě se opakovaně nakláníte dopředu a předstíráte pláč, pak se nakláníte dozadu a smějete se, jak jen to jde.
- Nakonec můžete zkusit smát se sami sobě. K tomu si stačí vzpomenout na hloupou chybu, kterou jste udělali, přiznat si ji a prostě se začít smát. Jde to a není to tak složité.
Kromě videa od Karla Nešpora najdete na internetu i další návody na sólo smích: například Robert Rivest, certifikovaný mistr jógy smíchu, nabízí ve svých lekcích na YouTube ultimátní kombo smíchu a cílené fyzické aktivity. Můžeme potvrdit: funguje to, v redakci jsme vyzkoušeli za vás.
Smích je projevem radosti a kromě toho, že má prokázané pozitivní účinky na fyzické zdraví, by nám měl pomoci být šťastnější. Užijte si ho.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Popular Science