Drahý králi a císaři,
píšu Vám z budoucnosti. Poznal byste to tady v Praze i dnes. To nejcennější ve městě, co máme, jste založil Vy: katedrálu, univerzitu, most. Nemyslím na ně jen jako na stavby. I Vy jste je budoval coby symboly či schránky pro něco mnohem důležitějšího. Snažil jste se zdejší pozemský prostor propojit s čímsi, co je věčné a trvalé. I když jste nezapomínal na věci světské a spravoval svěřené království tak, jak asi nikdo před Vámi a bohužel ani nikdo po Vás. Ostatně, proto Vám píšu.
Jak se Vám to povedlo?
Moc nám to tady nejde a potřebovali bychom poradit. Jak se stalo, že jste dovedl tuto věčně kverulantskou zemi k rozkvětu? Kde se vzala v jedné generaci síla, ze které čerpáme doteď? Kudy vedla cesta země z periferie vyspělé Evropy do jejího středu? Jak se přihodí, že svěříte stavbu katedrály mladíčkovi z daleka, a on z kamene a talentu vytvoří prostor, který se přirozeně stane srdcem země?
Máme klíče od katedrály, ale nemáme klíče k důvodům, které Vás vedly k tomu, že jste ji musel postavit.
A především, jak jste dokázal přimět svoje okolí, aby se nespokojilo s málem, nežilo z dědictví předchůdců, a dosáhl jste na vrchol politický i mocenský, aniž jsou za Vámi tisíce mrtvých či nešťastných? Nemusel jste, ale chtěl. Tuto Vaši energii, drahý králi a císaři, bychom dnes potřebovali. Chybí nám kuráž. Hledáme ji všude kolem, bojíme se ji nalézt v sobě, možná ze strachu, že bychom neuspěli. Měl první vladař Evropy strach? A co pochybnosti? Celé Vaše dílo vypadá jako výsledek velkolepého plánu. Proč se Vám zdařil, ale Vaši synové již na něj nedokázali navázat? Jak to, že jste jim nepředal svoje schopnosti a zkušenosti?
Město bez ambicí
Žijeme v kulisách, které jste nám zde zanechal, ale nerozumíme obsahu, který jste jim tehdy dal. Naše město je jen jedno z mnoha, protože tomu, co děláme, se bojíme dát vyšší smysl. Máme klíče od katedrály, ale nemáme klíče k důvodům, které Vás vedly k tomu, že jste ji musel postavit. Zvolili jsem Vás největším Čechem, ale nenásledujeme Vás ve Vaší politice. Místo ambice vést Evropu se snažíme zachumlat v naší kotlince a nejraději bychom se tady uzavřeli, protože být v pohodě pro nás znamená víc než být první a nejlepší. Nezveme si sem mladé stavitele, Vaši nástupci se neporovnávají s nejmocnějšími lidmi Evropy ani si nedopisují s italskými básníky. Oni by ani nevěděli, o čem s takovým básníkem mluvit.
Drahý králi, čím byste začal dnes, kdybyste přijel do země, kde byste nikoho neznal a na svém Hradě nemohl ani přespat? Koho byste si ze zdejších nynějších velmožů vybral za své rádce a proč? A připomíná Vám naše Praha ještě Váš sen o pozemském odrazu nebeského Jeruzaléma? Postavili jsme hodně mostů, tedy my ne, my nestavíme, jen děláme 3D modely, ale naši předchůdci. Přesto nám žádný z nich nedodává ten zvláštní pocit, jako když jdeme po mostě, který jsme pojmenovali po Vás. Jak to, že Vy jste účelu dodával i smysl? My se už neumíme shodnout ani na tom účelu.
Nepláču nad nespravedlností doby, můj králi. Jen stále nerozumím tomu, proč zůstáváme průměrní a proč nám stačí tak málo. Nejsou takoví všichni a mnozí z nás jsou první v tom, co dělají, a to nejen v Evropě. Přesto nám to nejde tak, jak by mohlo. A jak by si město, které jste přetvořil v evropskou metropoli, zasluhovalo.
Až se v sobotu o půlnoci rozezní zvony na Vaší katedrále, budeme si slibovat a přát, aby ten nový rok byl lepší než uplynulý. Kéž by do nás ráčilo vejít i něco z Vašeho odhodlání a vůle. Země, která nám byla svěřená, by to potřebovala. A my také, abychom jen nepřešlapovali na hranici mezi úspěchem a pohodlím, kterou se bojíme překročit, a proto jsme Vás dosud nedokázali překonat. A to máme věci, se kterými Vy byste dokázal zázraky.
Mějte se do dobře, drahý králi. Vím, že odtamtud, kde jste Vy, nesmíte ani naznačovat. Já bych si přál, aby se po pěti stech letech našel konečně další největší Čech. Myslím si, že Vy byste si to přál taky.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
