„Etiketa návštěv prošla v poslední dekádě tichou, avšak zásadní proměnou. Způsobily ji především digitální technologie, které nám umožňují okamžité spojení, a zároveň snížily frekvenci osobních setkání. Často na minimum. Osobní návštěvy tak paradoxně získaly na hodnotě – jsou vzácnější. Proto je třeba jim věnovat větší pozornost. Stále více se oceňuje dotaz či oznámení dost dopředu. Příprava dává návštěvě rámec i pocit výjimečnosti. Návštěvy by tak dnes měly být vědomým setkáním, nikoli nahodilým vpádem do kuchyně,“ říká pro Flowee odborník na etiketu, lektor etikety a odívání, propagátor kultivace firemního prostředí Daniel Šmíd.
Přijít k někomu domů, zazvonit a čekat, jestli je ten dotyčný vůbec doma, se dnes už moc neděje. „V době, kdy máme všichni v kapse zařízení, která nám umožňují snadno a rychle zjistit vhodný čas, je neohlášená návštěva téměř archaickým přežitkem. Nejde zde však o technologii, nýbrž o respekt. A ten je mnohem starší než mobil. Oznámením své návštěvy dopředu dáváme hostiteli možnost být nám plně k dispozici a připravit prostředí, které bude příjemné pro obě strany,“ objasňuje Daniel Šmíd. Nejde jen o to, že stihneme upéct bábovku a zamést podlahu, ale jde o naše pohodlíčko. Díky home office, donáškám jídla i celého nákupu jsme si navykli užívat si doma pohodu, a běda, pokud nám ji někdo nečekaně naruší.
Můj dům, můj hrad
Zásadní pohled na etiku návštěv změnila pandemie covidu. Web emilypost.com přináší řadu situací, které se po pandemii vyvinuly. Jednou ze zmiňovaných jsou právě pravidla návštěv. Zvykli jsme si už na to nechodit jen tak naslepo, ale dopředu se domluvit a vykomunikovat, kdo jaké nemoci má a jestli nevadí malé nachlazení.
Jak popisuje psycholožka Šárka Červinková, je pochopitelné, že máme vůči návštěvám instinktivní obranné reakce. „Zvláště pokud host není považován za člena našeho "kmene" s legitimním nárokem sdílet naše primární území. Jsme ochotnější sdílet osobní území a zdroje se členy naší skupiny, u cizích je to pro nás komfortní jen po omezenou dobu,“ píše v článku.
Byli jste tady už před rokem, tak si snad pamatujete, ve které části sklepa jsou ty bedny s pivem. Není nutné, abyste se ptali.
„Na venkově jsou sousedské vztahy těsnější a denní rytmus života přehlednější. Spontánní návštěvy jsou tedy častější a přijímané jako přirozená součást života. Ve městě, kde je anonymita vyšší a čas více naplánovaný, jsou náhlé návštěvy vnímány jako narušení soukromí. Ani jedno není správně či špatně – podstatné je vnímat kulturní rozdíly, návyky v rodině. Rozhodující je však hlavně vztah, který host s hostiteli má,“ vysvětluje Daniel Šmíd.
Pokud tedy hostiteli nevadí, že mu domem prochází procesí, které nikdo nezval, je všechno v pořádku, ale jestli jste zvyklí na své soukromí, měli by to hosté respektovat. Není na škodu si hranice přesně vymezit. S tímto bojují především ti, kteří se na venkov přestěhovali z města – lidé, zvyklí na svou anonymitu. „Ve vesnici, kde jsme začali stavět dům, jsme se seznámili se sousedy. Celkem příjemní lidé, dobře se s nimi baví, je s nimi sranda, ale... pokud jsou na návštěvě, nevědí třeba kdy odejít, vždycky se zaseknou hodně dlouho, ale to by tak nevadilo. Jenže mají ve zvyku chodit neohlášeně, já se na to nikdy moc dobře netvářila, protože mi narušili plány. Pak se stalo, že přijeli, když jsem byla tři týdny po porodu, já rozkojeno, nevyspalá, unavená, domácnost vzhůru nohama (doma tři týdny staré dítě, dvouleté a sedmileté) a oni se bez ohlášení objevili u dveří. Přiznám se, že jsem tam tenkrát stála v šoku, tvářila se asi dost kysele a zeptala jsem se, proč nezavolali předem. Urazili se a odešli,“ svěřuje se jedna z diskutujících na webu rodina.cz.
Buranem snadno a rychle
Je ale neslušné odmítnout neohlášenou návštěvu? „Je to naprosto v pořádku. V mnoha případech dokonce nezbytné. Odmítnutí neohlášené návštěvy není projevem nezdvořilosti, nýbrž ochrany vlastního prostoru a zhmotnění respektu k sobě samému. Slušnost a vstřícnost neznamená, že se musíme vzdát svého klidu a času na úkor nepřipraveného setkání,“ překvapuje Daniel Šmíd, ale dodává, že odmítnutí by mělo proběhnout laskavě s nabídkou náhradního termínu.
Návštěva by podle něj měla umět dodržet alespoň základní pravidla. Nejčastější chybou je bezpochyby nedostatečný respekt k rytmu domácnosti hostitele. „Pochybením je často příliš dlouhý pobyt, když hosté přijdou dříve, nebo přílišná neformálnost až žoviálnost,“ doplňuje Šmíd. Optimální délka návštěvy je kolem tří hodin. „Delší návštěvy znamenají už dvě jídla, a tedy větší nároky na hostitele. Výjimkou jsou samozřejmě návštěvy přes noc. To je samostatná kapitola. Zkrátka: návštěva je jako dobře vyprávěný příběh. Má svůj začátek, zápletku i závěr,“ uzavírá Šmíd, který formou "doporučení" trefně popsal ty nejhorší hříchy, kterých se neomalení hosté na návštěvách dopouští:
1. Ignorujte domácí řád – Není přece nutné zabývat se cizími zvyklostmi a navíc ještě zjišťovat, co je vhodné u cizích dělat, a co se nehodí. Přece nebudete přemýšlet o tom, jak se chovat. Doma žádná pravidla nemáte, kde jinde se už máte uvolnit a dělat si, co chcete. Jakákoli pravidla v domácnostech vám nedávají smysl.
2. Dělejte nepořádek – Je přece jasné, že když vás zvou do bytu, počítají snad s tím, že tu a tam něco spadne. Přece nemůžete za to, že právě když jste přicházeli, začalo sněžit. Někde to musíte ze sebe setřást. Rohožka je malá, klidně ji ignorujte a vstupte. Však na co jiného ta chodba je, než aby všechen ten "binec" z vás opadal.
Hostitelům není třeba děkovat, však minule byli u vás a dostali na jídlo mnohem víc a lepších věcí. Začíná vás to štvát, vy se s tím chystáte, kupujete italské sýry, prosecca a kdo ví co, a oni? Je to nevyvážené, tak zdarec.
3. Okřikněte někoho – Na úvod je vhodné dát vědět, že tam jste. Optimální je, když hlasitě okřiknete některé z vašich dětí. To, aby bylo jasno. Přece nebudete donekonečna trpět, jak se s tím vysvlékáním courá a kam pořád kouká. Jednu mu pleskněte za ucho, to vždycky zabírá. Sice na chvilku, ale všechno se počítá. Spratci jedni nevděční. Dovezli jste je až sem, všechno jim dáváte až pod nos a oni ještě budou zdržovat a koukat po lelkách. A ještě k tomu fňukat.
4. Ovládněte dům – Poté, co vstoupíte, pohoďte někam svoji bundu nebo kabát a setřeste ze sebe boty. Jsou to vaše boty, tak snad nikomu nemůže vadit, že nejsou vedle sebe u stěny. Pokud máte nějaké tašky, postavte je, kam chcete, a konečně se po té dlouhé cestě natáhněte do lenošky. Nohy pěkně na područky a ruce za hlavu. Nezapomeňte pronést obvyklé věty o tom, jak příšerná je to cesta z města až sem do téhle díry, a zeptejte se, zda vaši hostitelé neuvažují pořídit si něco někde blíž.
5. Pijte, co hrdlo ráčí – Byli jste tady už před rokem, tak si snad pamatujete, ve které části sklepa jsou ty bedny s pivem. Není nutné, abyste se ptali, a až trošku vydechnete, rovnou si pro jedno skočte. Není nutné vzít dvě, abyste mohli někomu nabídnout. Pijte přímo z láhve, přece jim nebudete špinit skleničky, že ano. Navíc nejste žádná princezna. Vypitou láhev postavte vedle pohovky. Říhnutí nezadržujte, pěkně jej natáhněte, přidejte mocné "úúú" a nahlas zavzpomínejte, jak jste v tomto klání vždy zvítězil na střední nad spolužáky. V krátkosti povyprávějte příběh o tom, jak jste se s kamarády skouleli do němoty. Nahlas, ať to slyší i děcka.
6. Zeptejte se, kdy bude jídlo – To je přece jasné. Po cestě máte hlad a snad se na to ti dva tady připravili, že přijedete. Nejste si jistí, co to bylo minule, ale to se ani nedalo sníst. Žádné maso, jen jakási nasládlá omáčka s čímsi a s rýží. Posledně jste to dostatečně zkritizoval, tak věřte, že dnes bude pořádný gulášek nebo kus kýty. Raději to však řekněte nahlas a proneste, že doufáte, že k obědu nebude podobná břečka jako minule.
7. Běžte si ještě před obědem zapálit – Aspoň si trošku odpočinete od toho neustálého štěbetání děcek v pokojíku. Nezapomeňte si vzít mobil, abyste mohli poslat do sítě pár selfíček z pohody na venkově. Sem tam z terasy nahlédněte dovnitř dveřmi, aby vám nic neuniklo. Tu trošku kouře, kterou vydechnete do místnosti, neřešte. Domácí jsou citlivky, to ano, ale musíte je trošku utužit. Po dokouření se snažte hodit nedopalek k sousedům přes plot, přece ho nezašlápnete na terase nebo v trávě, to se rozumí samo sebou.
8. Buďte snobští – Dobře víte, že vaši hostitelé nemají takový příjem, jako máte vy. Je potřeba se ale zeptat a ujistit se. Zcela bez skrupulí se zeptejte, kolik vydělávají na hodinu a kolik jim to vlastně "hodí" zisku. Neváhejte udělit nějakou tu manažerskou radu, kterou jste vyčetli před léty v příručce. Naprosto radikálně odmítněte procházku po vesnici a blízkém okolí s tím, že přece nebudete chodit po dědině jako ponocní. Jistě tam nic zajímavějšího než v St. Moritz není. Takže ať si jdou, vy zůstanete doma a mrknete se na turnaj v tenise. Však jde o postup, to zdůrazněte, to všichni jistě pochopí.
Související…
Reklama
9. Jako doma – To, že se odpolední káva podává ve čtyři, ještě neznamená, že se nedodíváte. Hrají už sedmý set, tak to přece v tu nejnapínavější chvilku nezabalíte. Ach, zase ty oči všech ostatních, dejte najevo, jak otrávení jste. Ale vyhovte jim, aby poznali, kolik dobra ve vás je. Vezměte si s sebou mobil, abyste mohli u stolku s kávou sledovat aktuální dění zápasu. Sem tam pošlete odpověď na zprávy z chatu, co vám chodí. Telefon neztlumujte, nevěděli byste, kdy kdo odpovídá. Musíte přece zůstat na živu.
10. Zůstaňte dlouho – Klidně se zdržte. Když už jste vážili tu cestu sem, na ten Vyhnálkov, tak přece nepojedete za čtyři hodiny zase zpátky. Navíc máte v krvi dvě skleničky a to jen tak nevydýcháte. No, když tam něco zbude, taky nic se neděje. To odřídíte i tak, máte přece něco naježděno. A bez nehod. Velkých. Těch pár ťukanců se ani nepočítá, byly to plechy. Zeptejte se, kde si můžete vzít ještě něco na jídlo, z těch přesušených zdravých malých buchtiček bez cukru, které byly ke kávě, vám je akorát zle.
11. Začněte pomlouvat ostatní – Máte připravenou spoustu drbů o společných známých, je tedy načase nějakou tu historku dát k dobru. Začněte zlehka, ať si ty nejlepší kousky necháte na konec, to budou koukat, až jim řeknete, že Lída potratila už podruhé. Nejprve to, že se vaši známí rozvedli, a to proto, že se s ním prostě nedalo vydržet. Chápete ji. To nezapomeňte říct. Nevynechejte ani vaše sousedy, kteří si, představte si, koupili auto a nemají na gumy. Prostě na tom bávu mají sedmnáctky. To nepochopíš.
12. Jde se, vy to máte na povel – Přerušte děti ve hře. Jen jim prostě oznamte, že se jede. Už si snad pohrály dost, ne? Předpovídají sněžení, tak ať si pohnou. Žádné ještě chvilku. Okamžitě ať se sbalí a ať jsou hned u dveří a oblečení. Hostitelům není třeba děkovat, však minule byli u vás a dostali na jídlo mnohem víc a lepších věcí. Začíná vás to štvát, vy se s tím chystáte, kupujte italské sýry, prosecca a kdo ví co, a oni? Je to nevyvážené, tak zdarec. Nashle. Kdo ví, jestli sem ještě někdy pojedete. Po příjezdu domů jim nic nepiště, koho by asi tak zajímalo, že jste dojeli domů v pořádku. Kdyby se něco přihodilo, dozvědí se to ze zpráv. Hlavně klid a už žádný stres, jste doma a můžete se konečně uvolnit a nadechnout. Návštěvy, kdo to kdy vymyslel?
