Barbora si do svých 33 let prožila tolik, co by jinému stačilo hned na několik životů. Ve třinácti zůstala sama bez rodičů, jen s obálkou peněz. Zažila znásilnění, závislost na drogách, psychospirituální krizi, panické ataky, těhotenství s klukem na jednu noc, ze kterého se následně vyklubal alkoholik. Prošla si rolí samoživitelky a nakonec ji život zavedl až do bodu, kdy pomýšlela na sebevraždu. Jenže Bára se rozhodla to nevzdat a své zkušenosti využít pro podporu ostatních. Stala se průvodkyní žen, které učí zejména zdravému sebevědomí, rozvinutí charismatu a vlastní jedinečnosti.
My jsme si s Bárou povídaly o tématu seznamování, například o tom, v čem připomíná šachovou partii, jak nám může pomoci osobnostně vyrůst i jak může žena poznat, že daný muž nemá o vztah skutečný zájem.
Je opravdu možné se seznamování naučit? Nemělo by to být spíš o přirozenosti a o tom, s kým si zkrátka „sednu“?
A ty víš, s kým si přirozeně sedneš a z jakých důvodů? Jde o to, že drtivá většina lidí se přitahuje převážně na nevědomém základě. Tedy si vybírá partnery dle dětských zranění. Nejvíce nás přitahuje právě ten, u koho cítíme, že ho už „nějak známe“. Ale v tu chvíli si neuvědomujeme, že známe to, co je skryto, že je to opakování, že se zanedlouho s tímto partnerem dostaneme do situace, kdy od něj opět nedostaneme (!) to, co jsme si přály dostat už od svých rodičů.
Ženy se silnou ženskou energií se nepotřebují naparovat jako pávice a sdělovat muži, jak dokonalé jsou. Jednoduše jsou si toho vědomy.
Tímto máme možnost, často poměrně bolestivě, osobnostně vyrůst. Anebo taky ne a opakovat toto stále dokola a myslet si, že ti druzí jsou špatní. Že oni nám neumějí dát to, co potřebujeme. Pokud se v této oblasti začneme více vzdělávat, pochopíme, proč a jak jsme si přitahovaly bývalé partnery a jakým způsobem si vybíráme ty nové. Naučit nebo rozvinout jde prakticky cokoliv a v seznamování děláme mnoho chyb, aniž bychom o tom věděly, protože nás to zkrátka nikdo neučil.
Jaké přešlapy ženy nejčastěji při seznamování dělají?
Je jich celá řada. Od těch základních, kdy si vybírají dle podvědomých vzorců, jak už jsem zmínila, přes špatné důvody, proč vstoupit do vztahu. Například když se cítí osamělé nebo si přejí být „zachráněny“ v některé z oblastí svého života. Občas dělají i chyby faktické, kdy nevědí, co se mužům líbí a proč a co je například odhání. Ženy se třeba chtějí často blýsknout, čímž ale muže neúmyslně „převálcují“. Pasují se do rozhodovací role a muži ubírají na jeho mužnosti třeba tím, že organizují počáteční schůzky a chtějí mít věci pod kontrolou. Případně citově podlehnou prvnímu muži, který se jim zdá jakž tak v pohodě, začnou na něm viset, a ten opět prchá. Někdy až po prvních sexuálních intimnostech, což je pak pro ženu velmi bolestivé. No a pak další fatální chyba, že jdou na rande s představou, že by to už měl být ten on, vysněný. Jdou na výběrové řízení místo toho, aby si příjemně, odlehčeně užívaly celý proces seznamování a randění s kýmkoliv.
Co onen pověstný první krok? Kdo by ho měl dělat? Nebo už je to v dnešní době opravdu jedno?
Moje zkušenost je taková, že muž, když vidí ženu, která se mu líbí a chce si ji získat, udělá v podstatě cokoliv, aby si zajistil její pozornost. Tedy když si nás někdo nevšiml, není třeba se bát, že o něco přicházím. Naopak, pokud zve žena muže na schůzky či mu jinak nadbíhá, často ji neodmítne, ale pouze ze zdvořilosti. Jestli chce žena vědět, zda má o ni muž skutečný zájem, je třeba mu dát prostor to projevit.
Drtivá většina lidí se přitahuje převážně na nevědomém základě. Tedy si vybírá partnery dle dětských zranění.
Nicméně musíme si také uvědomit, že žena ten první krok vlastně dělá, například už jen tím, že si založí profil na seznamce. Nebo se příjemně usměje. To už první kroky jsou a moudré je vyčkat, jestli budou mít odezvu. Pokud ne, nevadí, jdeme dál. Je to vlastně jako v šachové partii. Jeden tah udělám já a čekám na reakci svého spoluhráče. Tady je opravdu velmi podstatné chápat, že nereakce je taky reakce.
Zmiňovala jsi, že ženy muže často „převálcují“. Co přesně to znamená?
Například to, že když chce muže zaujmout, tak mu hned vyjmenuje vše, na co je u sebe (právoplatně) hrdá. Vystudované vysoké školy, kde všude byla po světě, kolik osmitisícovek zlezla, co všechno umí. Když na něj tohle všechno vychrlíte na první schůzce, většinou se na konci usměje, poděkuje za milou společnost a už se nikdy neozve.
Takzvaného „hráče“ si často přitáhne žena, která má problém se sebehodnotou.
Stejně tak druhý extrém, opět zahlcení, nyní ovšem tragickým příběhem, jak měla vše v životě těžké, jací byli bývalí muži prevíti, kde všude nasekali dluhy, že ona to splácí a podobně. V obou případech je skutečně moudré si uvědomit, že míň je víc. Na prvních schůzkách obzvlášť.
Proč to tak je? Proč není na prvních rande dobré mluvit otevřeně o svých úspěších i prohrách?
Skrývá to v sobě hned tři chyby v jednom. Jednak máte před sebou zcela neznámou osobu, a i když by se mohlo zdát logické chtít o sobě sdělit co nejvíce na první schůzce, nemáte tušení, kdo před vámi sedí. Je velmi moudré nechávat si čas na poznávání se. Hlavně, pokud je vám třicet plus. Tím mám na mysli, že čím víc schůzek roztažených v delším časovém horizontu, tím větší šance na stabilní vztah.
Dále si můžeme představit, jak funguje seriál nebo detektivka na pokračování. Když někomu hned odhalíme vše, vlastně je to hrozná nuda. Bohužel, ale je to tak. Nechme muže, ať se těší, co bude v dalším díle. Taky se tím ničí pravidlo pozornosti – každý člověk na světě stojí především o pozornost. Výhodnější je ji rozhodně dát, tedy se příjemně nenásilně ptát a naslouchat, než si ji uzmout celou pro sebe. To platí i naopak. Máte-li před sebou muže, který mluví jen o sobě a vás se nezeptá na jedinou věc, už se s ním nebudete chtít vidět, ani kdyby to byl ředitel zeměkoule.
Jestli chce žena vědět, zda má o ni muž skutečný zájem, je třeba mu dát prostor to projevit.
Buďte moudré a promlouvejte k archetypálnímu rytíři v mužích. Má ho každý. To znamená, že čím je žena ženštější, tím je muž mužnější. A ženy se silnou ženskou energií se nepotřebují naparovat jako pávice a sdělovat muži, jak dokonalé jsou. Jednoduše jsou si toho vědomy. Vědí, že jsou úžasné, a taky vědí, že stojí za skvělého muže, který je bude milovat a přirozeně si jich vážit. A tak rády muže nechají, aby na to přišel sám. Ženy s velmi rozvinutou mužskou energií naopak budou chtít mít schůzku pod kontrolou i konverzačně, proto to muže často odradí.
Barbora Kravčíková
Lidská duše ji fascinovala už v dětství. Později si prošla několika ucelenými výcviky osobního rozvoje, aby mohla své zkušenosti smysluplně předávat dál a být ku prospěchu co nejširšímu spektru lidí. Spolupracuje s mnoha významnými českými osobnostmi, v současnosti se orientuje zejména na ženy, ženské kouzlo a charisma. Kromě individuálních konzultací nabízí také kurzy seznamování, a to jak v online, tak i v osobní podobě.
Znám poměrně dost lidí, kteří jsou roky na seznamkách, a stále ne a ne najít toho pravého. Na druhé straně znám i lidi, kteří tam našli životní lásku. Je to jen otázka štěstí, nebo někdo prostě umí lépe randit online?
Úspěšné seznamování online má dokonce svoje zákonitosti. Pokud je znáš a používáš, můžeš být poměrně rychle zadaná, nebo o tebe bude minimálně velký zájem a ty si budeš moci vybírat. Příkladem takového pravidla je například to, že pokud žena stojí skutečně o partnerství, nepůjde na schůzku s nikým, kdo jakýmkoliv způsobem v prvotní konverzaci naznačil sexualitu. Někteří muži to napíšou hned přímo, jiní nepřímo. Třeba tím, že zmíní, jak moc je pro ně vzájemná přitažlivost a aby to klapalo v posteli důležité. Toto víme všichni. Fajn muži, kteří si nechtějí jenom užít, ale hledají životní partnerku, toto nesdělují.
Zároveň si pochopitelně nemyslím, že lidé, o kterých mluvíš, tato pravidla všichni znali. Možná bylo odměněno jejich vykročení vztahu v ústrety a chuť něco pro to udělat, možná měli, jak říkáš, osudové štěstí, anebo se vzájemně chovali takovým způsobem, který vztahovost podporuje, a ne naopak.
Ve svém okolí mám úžasné ženy, které si stěžují, že je muži berou spíš kamarádsky. Měla bys nějakou radu pro ně?
Poradila bych začít se zabývat svou ženskostí a zranitelností. Tedy tématy, jako například proč se bojím být viděna? Proč se bojím být milována? Proč zůstávám v roli hodné, chápavé (malé) holky místo toho, abych věděla, že v sobě někde mám i dračici, která mi může dobře sloužit. Jak důležité je pro mě vědomí, že na mém štěstí a místě na slunci taky záleží?
Dobré je také ošetřit témata spojená s hranicemi a bazální důvěrou v sebe, že se ochráním, nezradím, že se nedám někde, kde nechci, že umím říct ne. To vše je ale často na odbornější spolupráci.
Zmínila jsi téma ochrany sebe sama. Existují nějaké varovné signály, jak může žena poznat, že muž je emocionálně nedostupný a o vztah nemá ve skutečnosti zájem?
Takzvané hráče přitahuje určitý typ žen. Tedy zase je potřeba obrátit pozornost k sobě a zjistit, co, jak a proč dělám, že takové muže přitahuji nebo si je sama vybírám. Signálem bývá to, že takový muž si žije podle svých pravidel. Nejeví konstantně zájem, pak najednou zavolá, vezme ženu na večeři a pak se zas týden, dva neozve. Nereaguje vstřícně na žádost, že to jeho partnerce takto nevyhovuje, a nebere v potaz její potřeby.
Pokud žena stojí skutečně o partnerství, nepůjde na schůzku s nikým, kdo jakýmkoliv způsobem v prvotní konverzaci naznačil sexualitu.
Upřímně, nemusí to být ani hráč, ale je třeba si uvědomit, že tím jakýkoliv muž říká: vlastně nemám zájem, nejsi pro mě priorita a podle toho by ses měla zařídit. V takové chvíli je třeba upřednostnit svou sebehodnotu. Ono často si takového muže přitáhne žena, která s ní má problém. Myšlenky typu: „Ale vždyť když jsme spolu, je nám tak hezky a cítím, že mě má rád (a pak přijde chlad, odcizení a ona neví, co se děje), má určitě spoustu práce, a až budeme spolu víc, změní se.“ Nebo: „Cítím v něm tolik dobroty, jen kdyby si ji on uvědomoval. Je to skvělý člověk, má takový potenciál, pomůžu mu jeho srdce probudit…“ Na to zapomeňte. Radím vzít nohy na ramena, pracovat na sobě a věřit, že si zasloužím někoho daleko přístupnějšího. Nejsme Matky Terezy, abychom zachraňovaly ostatní, a ani to není možné. A jestli máme tu potřebu, tak zachraňme samy sebe tím, že se takto nevydáme někomu, kdo o nás ve skutečnosti nestojí.
Reklama
foto: Archiv Barbory Kravčíkové (se svolením), fotila: Míša Homolová, zdroj: Autorský článek
