Vraťte svému vztahu jiskru. 4 efektivní strategie pro páry, které se spolu nudí

Profesor psychiatrie na harvardské Medical School Robert Waldinger a Marc Schulz z katedry psychologie na Bryn Mawr College ve své knize The Good Life, jejíž úryvek poskytli magazínu TED Ideas, doporučují čtyři strategie, jak oživit stereotypní vztah. Výzkum i terapie ukázaly, že jsou velmi účinné. Už tedy nezbývá, než je uvést do praxe...

1) Podporujte se

„Dostáváš to, co dáváš,“ praví staré přísloví. Vztahy jsou nutně reciproční systémy. Podpora, kterou dostáváme, je sice zřídkakdy přesným odrazem té, kterou poskytujeme, toto úsloví je nicméně i tak dobrým obecným pravidlem.

Myšlenka, že bychom měli dávat to, co bychom rádi dostali na oplátku, je podle autorů jednou z odpovědí na bezmoc a beznaděj, které lidé někdy pociťují, když přemýšlejí o svých vztazích. Nemůžeme přímo ovlivnit způsob, jakým s námi druzí lidé jednají, ale můžeme ovlivnit, jak s nimi jednáme my. Možná se nám nedostává určitého druhu podpory, ale to neznamená, že ji nemůžeme poskytnout.

Musíme se neustále ptát sebe sama: Kdo je vlastně ten člověk? Pak už stačí jen položit otázku, vyslechnout si odpověď a sledovat, kam nás to zavede.

Ostatně, připomíná nám to i Dalajlama. „Jsme sebestřední a sobečtí, ale musíme být moudře sobečtí, ne hloupě. Pokud zanedbáváme druhé, ztrácíme i my. Můžeme lidi vychovávat k tomu, aby pochopili, že nejlepší způsob, jak naplnit vlastní zájem, je starat se o blaho druhých. To však bude vyžadovat čas,“ říká.

A výzkumy ukazují, že má pravdu. Pomoc druhým prospívá tomu, kdo pomáhá. Mezi štědrostí a štěstím totiž existuje fyziologická i praktická souvislost. Štědrostí si mozek přednastavuje dobré pocity a ty zase zvyšují pravděpodobnost, že budeme v budoucnu pomáhat druhým, píší odborníci. Štědrost je vzestupná spirála, podotýkají autoři.

2) Zvědavost je vzrušující

Možná máte ve svém životě někoho, kdo neustále mluví s lidmi. Není náhodou, že tito lidé jsou často velmi radostní a živí. Skutečný a hluboký zájem o to, co druhý prožívá, je ve vztahu velmi důležitý. Otevírá cesty k hlubším konverzacím a poznání toho druhého. Druzí se díky němu navíc budou cítit pochopeni a oceněni, tvrdí autoři.

Slyšet přesné ztvárnění vlastních zkušeností od jiné osoby, formulované jejími slovy, může být vzrušující, zejména když se ve společnosti cítíme odcizeni. Najednou nás někdo vidí takové, jací jsme, a tato zkušenost na okamžik prolomí bariéru, kterou cítíme mezi námi a světem.

Důležitý je i v méně významných vztazích – může totiž vytvořit precedens péče a upevnit nové, dosud křehké vazby. Zvědavost nám pomáhá navázat kontakt s druhými, díky čemuž jsme více zapojeni do života. Skutečný zájem vybízí lidi, aby se s námi podělili o sebe sama, což nám pomáhá jim porozumět. Tento proces dobíjí všechny zúčastněné. Dokonce i malý projev zájmu o druhého může podpořit vzrušení ze vztahu a posílit pouto.

Někteří z nás už vyšli ze cviku a zapomněli, jak se vlastně zvědavý člověk cítí. Musíme být proto cílevědomější a zaujmout téměř radikální přístup k pěstování našeho přirozeného zájmu o lidi a udělat odvážný krok nad rámec našich obvyklých konverzačních návyků. Musíme se neustále ptát sebe sama: Kdo je vlastně ten člověk? Pak už stačí jen položit otázku, vyslechnout si odpověď a sledovat, kam nás to zavede.

3) Prožijte krásu spojení

„Jak můžete pořád poslouchat problémy druhých lidí? To musí být vyčerpávající a depresivní,“ ptají se prý lidé často autorů knihy The Good Life poté, co zjistí, že jsou terapeuti. Naslouchání není vždy snadné. Psychoterapeuté nicméně tvrdí, že nejsilnější emoce, kterou ke svým klientům cítí, je vděčnost.

„Učíme se z jejich zkušeností a prohlubuje to naše spojení s nimi. Jedna z našich největších radostí – a to se netýká jen terapie – přichází ve chvílích, kdy cítíme, že jsme pochopili zkušenost druhého člověka a toto pochopení jsme mu pak sdělili způsobem, který je pro něj pravdivý. Je to velmi povzbuzující, když člověk najednou začne souznět s prožíváním někoho jiného,“ říkají.

Nemůžeme přímo ovlivnit způsob, jakým s námi druzí lidé jednají, ale můžeme ovlivnit, jak s nimi jednáme my. Možná se nám nedostává určitého druhu podpory, ale to neznamená, že ji nemůžeme poskytnout.

Když navazujeme kontakt s druhými, toto je zcela zásadní: sdělit jim, jak jejich sdělení chápeme. Slyšet přesné ztvárnění vlastních zkušeností od jiné osoby, formulované jejími slovy, může být vzrušující, zejména když se ve společnosti cítíme odcizeni. Najednou nás někdo vidí takové, jací jsme, a tato zkušenost na okamžik prolomí bariéru, kterou cítíme mezi námi a světem. Být viděn je úžasná věc, zdůrazňují autoři knihy.

A naopak je úžasné druhého člověka skutečně vidět a sdělit mu, co vidíte. Vzrušení ze spojení zažívá jak ten, kdo je viděn, tak ten, kdo vidí. Pocit vitality jde tedy opět oběma směry.

4) Kontrolujte svůj vesmír

Nikdy není na škodu se na chvíli zamyslet nad tím, jak se vám daří ve vztazích a co byste si přáli, aby v nich bylo jinak. Zejména pokud vaše situace není taková, jakou byste si přáli mít, možná budete chtít tyto „kontroly“ provádět pravidelně, doporučují autoři.

Jestli jste plánovací typ, udělejte si z toho každoroční záležitost; třeba každý rok na Nový rok nebo na své narozeniny věnujte pár chvil tomu, abyste si sestavili svůj současný sociální vesmír a zamysleli se nad tím, co dostáváte, co dáváte a kde byste chtěli být za další rok. Zaznamenat si to můžete například na papír. Za dvanáct měsíců se na něj podívejte a zjistěte, jak se situace změnila.

Když už nic jiného, tak si tímto způsobem připomeneme, co je nejdůležitější, a to je vždycky dobré. Když se účastníci Harvardské studie vývoje dospělých dožili sedmdesátky a osmdesátky, byli požádáni, aby se ohlédli za svým životem. Zdůrazňovali, že si nejvíce cení svých vztahů s přáteli a rodinou.

Pokud přijmeme moudrost, a v poslední době i vědecké důkazy, že vztahy skutečně patří k nejcennějším nástrojům pro udržení zdraví a štěstí, pak se rozhodnutí investovat do nich čas a energii stává životně důležitým.