Máte pocit, že je váš ex stále s vámi? Možná za to může váš vnitřní přežvýkavec

Možná to také znáte. Stojíte v obchodě a rozmýšlíte se, zda si koupíte bílé nebo červené víno, když vtom se ve vaší mysli ozve názor vašeho ex partnera, který vám oznámí, že bílé víno nepije, takže vy automaticky sáhnete po červeném. Nebo jedete v autě a najednou začne hrát písnička, na kterou jste spolu kdysi tančili, a už máte v očích slzy

Částečně je to přirozené. V dlouhodobých milostných vztazích si časem vytvoříme tak těsné vazby, že když vztah skončí, je těžké se od bývalého partnera psychicky odpojit. Ostatně dokazuje to i nový výzkum Anne Verhallenové a jejích kolegů z Groningenské univerzity. Podle něj lidé, kteří dlouhodobě žijí v romantickém vztahu a mají silné emocionální a tělesné pouto, si často i po rozchodu představují, že jejich ex partner je stále s nimi. Každý, kdo si takovým rozchodem prošel, určitě ví, o čem je řeč.

U lidí v chronickém stresu byl rozchod častěji iniciován ze strany partnera a osoba sama jej nepředpokládala. Tito jedinci s vyšší mírou neuroticismu a „přežvykování“ mohli mít smůlu, že je partner opustil, ale také možná měli ve vztahu problémy kvůli svým špatným adaptačním schopnostem.

Přežvykování jako cesta k depresi

Nikoho asi nepřekvapí, že výše zmíněný výzkum poukazuje na rozchody jako na významný zdroj stresu. Ne každý je však prožívá tak těžce. Skupina vědců kolem Verhallenové konkrétně identifikovala čtyři odlišné průběhy depresivních symptomů. Těmi jsou odolnost (neměnně nízká deprese), zotavení (depresivní stavy časem odcházejí), opožděná reakce (symptomy přicházejí až časem) a chronická tíseň (dlouhodobá neměnná deprese).

Výzkumníci dále zjišťovali, zda by se znalosti z předchozího výzkumu daly užít v prevenci potenciálních rozchodových depresí. Dalo by se předpokládat, že rozchod budou nejvíce prožívat jedinci, kteří mají zvýšenou senzibilitu a zranitelnost. Ti mají například tendenci přemítat o problému a opakovaně se ve svých pocitech šťourat. Výzkumný tým tento proces označuje jako „přežvykování“. Zkrátka a dobře, rozchodem nejvíc trpí ti, kteří se točí v začarovaném kruhu myšlenek na ztrátu milované osoby.

Prožití stresujícího rozchodu může vytvořit bludný kruh přemítání a smutku. Pokud však jen prožijete emoce a dál se nebudete zbytečně ve vzpomínkách babrat, můžete si spoustu trápení ušetřit.

„Přežvykování“ má navíc dvě podoby. U „přemítavého“ typu je prakticky nemožné přestat myslet na ztracenou osobu, zatímco u „zádumčivého“ zase jedinec neustále přemýšlí nad tím, co mohl udělat jinak pro záchranu vztahu. Nekonečné představování si přítomnosti svého ex tedy maximálně napomáhá zacyklení v depresích a úzkostech.

Kdo trpí nejvíc?

Samotný výzkum probíhal po dobu sedmi měsíců a účastnilo se ho celkem 87 žen, jejichž průměrný věk byl 24 let. Všechny si v uplynulých dvou měsících před výzkumem prošly rozpadem vztahu. Respondentky vyplnily dotazníky a prováděly kognitivní úkoly. Na základě předchozích výzkumů vědci očekávali, že „přežvykování“ lidem odčerpává energii potřebnou k dokončení daných úkolů.

Tato metoda přinesla nové výsledky, které skupina propojila s předchozím výzkumem, přesněji se skupinou odolných jedinců a lidí trpících chronickou tísní. Mimo fakt, že se skupiny lišily v míře neuroticismu a „přežvykování“, lišily se také tím, jak moc se rozchodem zabývaly. Bylo patrné, že skupina s chronickou tísní měla vyšší hladinu neuroticismu než skupina odolných a celkově u všech prováděných testů vykázala horší výkon.

„Přežvykování“ má dvě podoby. U „přemítavého“ typu je prakticky nemožné přestat myslet na ztracenou osobu, zatímco u „zádumčivého“ zase jedinec neustále přemýšlí nad tím, co mohl udělat jinak pro záchranu vztahu.

Zdá se však, že důležitou roli sehrála také samotná povaha rozchodu. U osob v chronickém stresu byl rozchod častěji iniciován ze strany partnera a osoba sama jej nepředpokládala. Tito jedinci s vyšší mírou neuroticismu a „přežvykování“ mohli mít smůlu, že je partner opustil, ale také možná měli ve vztahu problémy kvůli svým špatným adaptačním schopnostem. Finální výsledky tedy ukazují, že symptomy spojené s rozchodem se odvíjí od osobnostních rysů a kognitivní přizpůsobivosti.

Jak ho dostat z hlavy?

Vrátíme-li se k původní problematice vašeho ex, který stále „žije“ ve vaší mysli, prvním krokem je změnit své vlastní přemýšlení. Až se tedy příště přistihnete, že si jej zasněně či smutně připomínáte, uvědomte si, že jste se již oficiálně odloučili. Kupte si tedy bez výčitek bílé víno, nebo přelaďte na jinou píseň v rádiu. Ano, prožití stresujícího rozchodu může vytvořit bludný kruh přemítání a smutku. Pokud však jen prožijete emoce a dál se nebudete zbytečně ve vzpomínkách babrat, můžete si spoustu trápení ušetřit.