Otcové by se v žádném případě neměli do péče o děti „zapojit“

Na sociálních sítích koluje v článku na Seznamu výsledek internetového průzkumu: mají se otcové zapojit do péče o děti? Otázka je, alespoň z mého pohledu, jednoznačná. Autoři výzkumu zkrátka připouští existenci lidí, kteří jsou ochotni tvrdit, že se otcové do péče o děti zapojit nemají.

Poměr odpovědí je ovšem zarážející: ve věkové skupině nad 60 let drtivá většina respondentů (86 %) odpověděla negativně – jen čtrnáct procent respondentů nad 60 let tedy zastává názor, že otcové se mají zapojit do výchovy dětí. Berme to tak, že u člověka, kterému je dnes 60 a víc, hrála při formování jeho názorů roli tradiční výchova, podle které se o děti stará hlavně žena (a muž zabezpečuje rodinu).

Argument tradicí, jehož validita se limitně blíží nule, ještě hůře obstojí ve věkové skupině 40–59 – právě tam zapojení otců do péče o děti odmítají tři čtvrtiny respondentů. Naprosto děsivě pak působí poslední údaj, kde z respondentů ve věku od 18 do 39 let možnost PRO zapojení otců do péče o děti zaškrtla pouze třetina respondentů. Ten zbytek by měl možná tedy tak maximálně dohlédnout na to, aby ji ženy vykonávaly správně, ale to je tak asi všechno.

40 % rodičů (v 98 % jde o otce) „neplní vyživovací povinnost“. Přeloženo do češtiny: neplatí alimenty a nechává druhého rodiče a dítě na holičkách. Jak do tohoto kontextu zapadá informace o tom, že 93 % českých otců souhlasí s výrokem „děti jsou tím nejkrásnějším, co mě v životě potkalo“, je zcela mimo moje chápání.

Zkoušel jsem být pozitivní a připustit takzvaný benefit of doubt, tedy možnost zkreslení. Online anketa nemá vypovídající hodnotu sociologického průzkumu, nevíme, komu se zobrazila, jestli většina lidí odpovídala podle pravdy, a také jak vlastně otázku pochopili… a navíc se mi příčí připustit, že něco tak přirozeného jako péči o vlastní dítě většina společnosti u mužů odmítá. Jenže další data už benefit of doubt připouštějí jen minimálně: podle oficiálního průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí se do každodenní péče o děti zapojují ani ne dvě pětiny otců (údaje jsou sice z roku 2011, ale pochybuju, že se od té doby výrazně změnily). Podle toho samého průzkumu navíc sedm z deseti mužů míní, že praktická péče o potomky přísluší ženám.

Podle Eurostatu se v Česku rozvádí každé druhé manželství, přitom 40 % rodičů (v 98 % jde o otce) „neplní vyživovací povinnost“, přeloženo do češtiny: neplatí alimenty a nechává druhého rodiče a dítě na holičkách. Jak do tohoto kontextu zapadá informace o tom, že 93 % českých otců souhlasí s výrokem „děti jsou tím nejkrásnějším, co mě v životě potkalo“, už je zcela mimo moje chápání.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud se kterýkoliv z rodičů o dítě nestará, měl by se zříct volebního práva – nemůžete rozhodovat o ostatních, když nejste schopni převzít zodpovědnost ani za to, co je vám vlastní.

Moje uvažování (a stejně tak každého) silně ovlivňuje sociální bublina, ve které se pohybuju, přitom v té mé je starost o nejbližší základním axiomem a nejvyšší prioritou. Nicméně některé skutečnosti jsou prostě neoddiskutovatelné: otcové se MUSÍ podílet na péči o děti, otcové JSOU součástí péče o děti, ať chtějí nebo ne. Z rodičovství se nelze vyvázat, ať už si to snažíte racionalizovat sebevíc, nebo na to prostě jen kašlete. Nejenže tedy musí být muži do péče o dítě zapojeni, ale je velmi zbabělé tvrdit opak. A je tuplem zbabělé nechávat vše na ženách, ať už to archaická tradice nařizuje nebo ne. Na jednu stranu staví společnost děti na piedestal, na druhou stranu převažuje názor, který polovině společnosti přiznává právo na to se o děti nestarat?

Buď někde nastala chyba v matrixu, nebo asi opravdu žiju ve zlaté kleci. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že pokud se kterýkoliv z rodičů o dítě nestará, měl by se zříct volebního práva – nemůžete rozhodovat o ostatních, když nejste schopni převzít zodpovědnost ani za to, co je vám vlastní.

Doplnění: Článek, na jehož základě tento text vznikl, byl několik hodin po zveřejnění upraven s tím, že otázka vlastně původně zněla: Měl by stát podpořit zapojení otců do péče o děti, aby se zvýšila porodnost? Tím samozřejmě dostává celá situace trochu jiný nádech. Nicméně stále trvám na tom, že i pokud byl dotaz položen původně opravdu takto (což už se pravděpodobně nikdy nedozvíme), očekával bych mnohem vyšší podíl kladných odpovědí. A to z výše jmenovaných důvodů. Koneckonců, i podle výzkumů je právě vyšší zapojení otců do péče o děti jedinou efektivní cestou, jak porodnost zvýšit.