Jedna je těhotná, druhá ne. Proč dítě rozdělí i nejlepší kamarádky?

„Mám-li být upřímná, být matkou nebylo něco, co bych ve svých dvaceti letech zařadila na první příčky svého seznamu přání. Ačkoliv bezdětnosti nelituji ani v osmatřiceti, není snadné být svědkem toho, jak téměř všichni vaši vrstevníci zakládají rodinu. I když jste rádi, že jsou šťastní, a já jsem, je v tom hořkosladký pocit. Víte totiž, že je budete vídat čím dál méně nebo vůbec,“ píše ve svém textu pro server Glamour autorka Aimée Lutkinová.

Oběma stranám jde vlastně o totéž – o komunitu. Jen se na věc dívají úplně jinak. Matky chtějí podporu, bezdětní lidé si přejí zůstat součástí života svých přátel. Ale na čích bedrech leží povinnost udržovat vazby, které by naplnily přání všech? Podle Lutkinové jsou klíčové kompromisy a trpělivost. „Vím, jak náročné je udržet při životě samu sebe, takže přidat k tomu další život musí být občas pocit jako topit se na suchu. Podle mého názoru je povinností bezdětného přítele ukázat se, pomoci a převzít odpovědnost za plánování, které by se mělo přizpůsobit potřebám nového rodiče. A nebrat si osobně, když se vám nějakou dobu neozývá tak často,“ míní.

Víte, je to fér. Děláme jen to, co umíme. Stejně bych ale tvrdila, že když si matka udělá čas na život mimo své děti, je to nakonec i k jejich prospěchu. Obětovat se pro rodičovství je nutné, ale mučednictví nikoliv.

Problém ale je, že mnoho rodičů má pocit, že toto prvotní období nemá nikde konec. Větu „moje dítě je pro mě na prvním místě“ pak často používají jako důvod, proč se už neozývají, neptají se na život svých přátel, nebo si neseženou hlídání, aby mohli jít na narozeniny nebo jiné velké události, které se netočí kolem dětí. „Péče o někoho by vám neměla bránit v tom, abyste se zajímali o ostatní lidi, kteří vás celý život milovali a podporovali. Tím, že jednou za pár měsíců pošlete kamarádce zprávu, abyste se zeptali, jak se má, svému dítěti od úst nevezmete,“ podotýká Lutkinová.

Vzor pro děti

Těm z vás, ve kterých to vře, připomínám, že ne každý, kdo nemá dítě, ho nechce. Předpokládat, že bezdětná žena je povrchní, nezralá nebo nechápe skutečnou dospělost, je urážka v mnoha ohledech, ale zejména proto, že to možná ani není na ní.

Odchod části matek ze společnosti nicméně považuje za nevyhnutelný, protože některé zkrátka nemají energii. „Víte, je to fér. Děláme jen to, co umíme. Stejně bych ale tvrdila, že když si matka udělá čas na život mimo své děti, je to nakonec i k jejich prospěchu. Obětovat se pro rodičovství je nutné, ale mučednictví nikoliv,“ říká. Všichni známe lidi, kteří vyrůstali s maminkou, která se s nikým nebavila, neměla žádné koníčky, nechodila ven s přáteli a zdálo se, že kromě práce toho mimo domov moc nedělá. „Tím, že si jako další ze svých priorit stanovíte vazby mimo rodinu, modelujete důležitost komunity, sociálních sítí a vlastní identity. Svým dcerám také ukazujete, že mají mnoho možností, jak žít svůj život – ať už se jednou stanou rodiči, nebo ne,“ zdůrazňuje.

Maminky, které jsou unavené a přepracované, často mohou rozhořčit instastories jejich bezdětných kamarádek. „Těm z vás, ve kterých to vře, připomínám, že ne každý, kdo nemá dítě, ho nechce. Předpokládat, že bezdětná žena je povrchní, nezralá nebo nechápe skutečnou dospělost, je urážka v mnoha ohledech, ale zejména proto, že to možná ani není na ní,“ zdůrazňuje Lutkinová. Autorka popisuje vlastní zážitky, kdy měla pocit, že si o ní maminky myslí, že se její vývoj zastavil, a ony se posunuly do životního období, které ona nikdy nepochopí. „Nechápou, že já také žiji život, který ony nemohou pochopit. Ale jestli musím mít dítě, aby mě zase chtěly vidět a považovaly mě za člověka, s nímž stojí za to trávit čas, připadá mi to velmi nespravedlivé,“ dodává.