fbpx

Kolik volného času potřebujeme, abychom byli šťastní? 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Ke spokojenosti nepotřebujeme kvanta volného času. Klíč spočívá spíš v něčem jiném.

Zveřejněno: 23. 4. 2023

Všichni to známe. Ráno s kartáčkem na zuby ospale odstartujeme svůj závod do práce nebo do školy, pro většinu lidí ale povinnosti odpoledne zdaleka nekončí. Vyvenčit psa, uvařit večeři a ano, taky by to chtělo konečně vytřít koupelnu. Pojem „volný čas“ a „relax“ se tak někdy smrskne na večerní vanu s bublinkami.

Ale představte si i druhý extrém. Právě jste se probudili do prvního prosluněného rána své vysněné dovolené. V klidu si vychutnáte snídani, žádné pobíhání s krajícem chleba po bytě a hledání druhé ponožky do páru. Po dobré snídani vyrazíte na procházku po pláži a v pozdním odpoledni? Tou dobou už se nejspíš budete slušně nudit!

Mít neomezený čas jen sám pro sebe totiž není takové bingo, jak o tom vždycky sníme. Zeptejte se čerstvých důchodců. Jasně, v prvních týdnech si naplno užívají svého volna. Ale potom u nich na dveře zaťuká stesk po práci. Zkrátka po tom sladkém pocitu dosáhnout svých cílů a relax si užít až potom, jako zaslouženou odměnu.

Na druhou stranu, být v zápřahu od svítání do půlnoci je ten nejefektivnější způsob, jak rychle vyhořet a dosáhnout tak maximálně toho, že si všichni kolem vás budou ťukat na čelo. Nejlepší cesta je tedy jako obvykle někde mezi.

Rozhodně je někdy příjemné udělat si „pyžámkový den“, kdy kromě otočení tlačítka na mikrovlnce s popcornem uvnitř nehneme ani brvou. Ale dovedete si to představit celý týden v kuse? Nebo dokonce napořád? Ukousali bychom se nudou a vlastní nespokojeností.

Kolik volného času je tedy potřeba na to, abychom byli šťastní jako blechy? Přesně to zajímalo výzkumníky v nové studii. Zeptali se tedy 35 000 Američanů, jak tráví svůj volný čas, a na jejich pocit štěstí. Výsledky můžeme shrnout do tří hlavních bodů:

1. Méně než 2 hodiny volna denně nestačí

Účastníci studie, kteří měli čas jen pro sebe dlouhodobě méně než 2 hodiny denně, současně uváděli trvale zvýšený pocit stresu. Zkrátka byli příliš zaneprázdnění prací, péčí o děti nebo nejrůznějším zařizováním na to, aby si ve svém nabitém programu mohli dovolit jednu základní věc navíc: věnovat pozornost také jen sobě a tomu, co je baví.

2. Více než 5 hodin volna denně už je moc

Je docela překvapivé, že mít dostatek až přebytek volného času není žádný svatý grál osobního štěstí. Vnitřní pocit radosti a naplnění totiž vychází také z toho, že dosahujeme svých cílů.

Tento jiskřivý pocit se špatně hledá, když strávíme den v posteli s nekonečnými seriály na Netflixu. Rozhodně je někdy příjemné udělat si „pyžámkový den“, kdy kromě otočení tlačítka na mikrovlnce s popcornem uvnitř nehneme ani brvou. Ale dovedete si to představit celý týden v kuse? Nebo dokonce napořád? Ukousali bychom se nudou a vlastní nespokojeností.

3. Záleží také na tom, jak volný čas trávíme

Aby to nebylo tak jednoduché, něco mezi 2 a 5 hodinami volna ještě není recept na štěstí. Podstatný je totiž způsob, jak čas jen pro sebe trávíme. Věnujete se produktivním věcem, jako je třeba týmový sport nebo dobrovolnictví? Potom si můžete ke zmíněným pěti hodinám volna přičíst ještě pár dalších a váš pocit štěstí bude stále na stoupající křivce.

Volný čas strávený ve společnosti má totiž větší pozitivní dopad, než když po stejnou dobu odpočíváme o samotě. Podle další studie jsou senioři sociálně zapojení v klubech nebo jiných společných aktivitách šťastnější než jejich vrstevníci bez „kroužků pro dospělé“.

Podobně můžeme vyladit i svou vysněnou dovolenou, kterou jsme vám představili v úvodu článku. Neměli by v ní chybět ti správní lidé a také mix nejrůznějších aktivit a podnětů. Po náročném výletě do hor bude odpočinek na pláži chutnat mnohem lépe než po celodenním válení se pod slunečníkem.

Související…

Zaměstnanci už toho mají dost. „Anti-pracovní hnutí“ stále sílí
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...