„Všichni si myslíme, že způsob, jak vychovat šťastné děti, je udělat je šťastnými. Ve skutečnosti však děti vědí, jak být šťastné a spokojené. Ale není to samozřejmě pocit, který by měly neustále,“ řekla v rozhovoru pro televizi CNBC dětská psycholožka Tovah Kleinová, ředitelka Centra pro vývoj batolat na Barnard College. „Rodiče mají často problém přijmout, že děti mohou být naštvané, smutné nebo nějakým způsobem nešťastné,“ dodává.
Když je dítě rozrušené, rodiče se ho instinktivně snaží rozveselit nebo rozptýlit, nabízejí mu čokoládičky a výlety. Dle Kleinové není nic špatného na tom, dělat pro děti hezké věci, když jsou nešťastné. „Ne vždy to ale řeší příčinu toho, co dítě rozrušilo,“ říká psycholožka.
Pokud ale rodiče negativní pocity dítěte nepřijímají, může si k nim jejich potomek vypěstovat odpor. „To potom může vést k dlouhodobým problémům v chování,“ upozorňuje psycholožka Kleinová.
To platí zejména tehdy, když se příčina vzteku zdá být banální, například když se nesmí dívat na další díl seriálu, nebo když jako dezert dostanou „špatnou“ značku sušenek.
I v těchto případech se dítě domnívá, že jeho negativní reakce je přiměřená, a musí se naučit tyto pocity řešit a zvládat, což podle odbornice přirozeně neumí.
Řešení?
Podle odborníků je dobré rozrušené dítě požádat, aby se zhluboka nadechlo a pokusilo se své pocity vyjádřit slovy. Nebo projevit pochopení pomocí vět jako: „Kéž bychom to mohli udělat. Bohužel teď ale nemůžeme,“ radí Kleinová.
„Síla pramení z toho, že dítě je schopno tyto dost intenzivní emoce prožít, zvládnout je a vědět, že 'maminka nebo tatínek jsou tu stále pro mě, nezlobí se na mě a nezavrhnou mě',“ říká.
Nejdůležitější je pochopit, že negativní emoce dítěte vždy pominou, pokud tedy nedojde k nějaké závažné traumatické události. „Pokud je jejich život v pořádku, budou šťastné,“ tvrdí Kleinová.
Výhoda do budoucna
Výzkumy ukazují, že děti, které se naučí efektivně zvládat své negativní emoce, si s větší pravděpodobností vyvinou odolnost, kterou budou potřebovat v dospělosti.
Podle odborníků je dobré rozrušené dítě požádat, aby se zhluboka nadechlo a pokusilo se své pocity vyjádřit slovy. Nebo pocity dítěte vzít v potaz pomocí vět jako „Kéž bychom to mohli udělat. Bohužel teď ale nemůžeme.“
Pokud ale rodiče negativní pocity dítěte nepřijímají, může si k nim jejich potomek vypěstovat odpor. „To potom vede k dlouhodobým problémům v chování,“ říká Kleinová. Děti se mohou za své negativní pocity stydět a pochybovat o sobě samých. Říkají si věci jako: „Jsem naštvaný, takže je se mnou něco špatně.“
Právě proto se rodiče musejí smířit s tím, že jejich děti nemohou být šťastné neustále, i když je to náročné. „To je pro nás rodiče nejtěžší: Jsme nejšťastnější, když jsou naše děti šťastné. Kdo by taky nebyl?“ dodává Kleinová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: CNBC.com
