BIID, porucha integrity identity těla nebo také dysforie tělesné integrity. Všechny tyto názvy skrývají mimořádně vzácné a závažné psychické onemocnění. Pacienti s diagnostikovanou BIID jsou z různých příčin, týkajících se jejich těla, tak nešťastní, že jsou v rámci hledání svého pravého já ochotni podstoupit amputaci a nechat si uříznou zdravou končetinu.
Historie BIID
Dříve byla BIID označována jako apotemnofilie a roli v tomto onemocnění měla podle tehdejších informací hrát sexuální orientace. První případ člověka trpícího BIID byl zaznamenán už v roce 1775 v knize francouzského lékaře Jeana-Josepha Sue. Sue tam popsal případ Angličana zamilovaného do ženy, které chyběla jedna noha. Jeho motivací byla snaha získat ženino srdce.
Dnešní označení BIID pochází od chirurga Roberta Smithe, který jako první na světě amputaci u fyzicky zdravých pacientů provedl. Poprvé v roce 1997 a podruhé o dva roky později v roce 1999. Smith tvrdil, že pacienti si uříznutí končetiny až zoufale přáli a po zákroku byli skutečně šťastní a poprvé v životě spokojení.
Někteří pacienti si sami končetiny poškozují, pokud jim je chirurgové odmítají amputovat. Zaznamenán byl i případ, kdy si pacientka provedla amputaci obou nohou sama za použití suchého ledu.
Neurologové, psychologové a další odborníci dnes zastávají názor, že tento stav se vyskytuje u lidí, jejichž mozek není schopen realisticky pojmout informace o těle. Konkrétně se jedná o poškození v pravé hemisféře mozku, které nejčastěji vzniká mezi osmým a dvanáctým rokem života.
Příčiny a příznaky
Nejčastějším důvodem touhy po amputaci je potřeba napravit nesoulad v těle – pacient žije v přesvědčení, že daná končetina k němu nepatří, a jeho hlavním cílem je se jí zbavit. Proč a jak taková touha vzniká, zatím známo není, snad s výjimkou výše zmíněného prvního případu v 18. století.
V současné době však probíhá několik výzkumů, které si dávají za úkol tyto otázky zodpovědět. Podle odborníků je nejpravděpodobnějším spouštěčem trauma z raného dětství, obsedantně-kompulzivní tendence a také již zmiňované sexuální vzrušení.
Běžné příznaky BIID zahrnují poruchy nálad, stres, úzkosti a deprese. Daná osoba bez ustání smýšlí o svém vlastním těle negativně, což zásadním způsobem zhoršuje kvalitu jejího života. I proto je BIID často přirovnávána k tělesné dysmorfii, což je stav, projevující se právě tímto negativní postojem vůči vlastní fyzické schránce. Jistá souvislost byla zjištěna i s mentální anorexií.
Lék zatím neexistuje
Bohužel žádná standardní léčba dysmorfie integrity těla není dosud k dispozici. Nejběžnějším způsobem, kterým se lékaři snaží pacientům s BIID pomoci, je kognitivně-behaviorální terapie. Antidepresiva pak mohou zmírnit příznaky deprese a zmírnit související stres, pacientovu touhu po amputaci ale vymazat nedokážou.
V britské komedii Armless hraje Daniel London muže, který si chce nechat uříznou obě horní končetiny. (zdroj: IMDb)
.
Samotný zákrok a uříznutí zdravé končetiny lékaři provádějí až jako poslední možné řešení, když všechny jiné postupy selžou. Některé případy dokonce ukázaly, že pacienti si sami končetiny poškozují, pokud jim chirurgové odmítají ruce nebo nohy amputovat. Zaznamenán byl i případ, kdy si pacientka provedla amputaci obou nohou sama za použití suchého ledu.
BIID dodnes stále nebyla oficiálně uznána jako duševní onemocnění. Řada lékařů a odborníků se však snaží prosadit, aby tomu tak bylo a dysforie tělesné integrity byla zařazena do DSM, tedy do Diagnostického a statistického manuálu. Tento krok by napomohl většímu zájmu o onemocnění a otevřel by dveře nejen dalšímu výzkumu, ale i kvalitnějším možnostem léčby, než jaké jsou k dispozici v současné době.
Reklama
foto: Shutterstock, IMDb, zdroj: Autorský článek
