Odolných „superstaříků“ je v populaci minimum. Co se od nich můžeme naučit?

Existují lidé, kteří i po osmdesátce vysypou z rukávu vyjmenovaná slova, zážitky z mateřské školky i všechny české panovníky od vzniku Velkomoravské říše. Je jich sice málo, ale existují. Podle článku Washington Post se označují termínem SuperAgers (v češtině superstaříci) a jde o lidi starší 80 let, jejichž paměť je stejně dobrá jako u lidí o 20 až 30 let mladších, ne-li lepší. A právě zkoumání těchto superseniorů nám může pomoci v boji se stařeckou demencí a dalšími neduhy.

Podle kognitivní neuroložky Emily Rogalskiové existují tři hlavní trajektorie vlivu stárnutí na naše kognitivní funkce. V té první, nejhorší, se poznávací schopnosti zhoršují rychleji, než se pro daný věk očekává. V normální nebo průměrné trajektorii se paměť a kognitivní schopnosti mohou začít zhoršovat kolem 30. nebo 40. roku života. V době, kdy je většině lidí 80 let, si při určitých paměťových testech pamatují asi polovinu toho, co si pamatovali v 50 letech. Přestože jsou starší lidé z této kategorie méně bystří, jsou stále schopni fungovat v každodenním životě a mít se dobře.

Jeden superstařík z výzkumu žije se svou dcerou a vnoučaty, kteří toho moc nevědí o jeho oblíbeném Franku Sinatrovi nebo Franklinu Delano Rooseveltovi. Místo toho se ale ptá svých vnoučat na jejich zájmy.

Pak je tu třetí kategorie lidí. A ti jsou dokonce i po osmdesátce přinejmenším stejně bystří jako padesátníci a šedesátníci. Superstaříci. Není známo, kolik procent jich mezi běžnou populací je, ale zdá se, že jsou vzácní, říká Rogalská, která se podílela na výzkumu ohledně superstaříků před 15 lety.

I když se vědci snažili prověřit pouze účastníky, kteří se domnívali, že mají výbornou paměť, definici nakonec splňovalo méně než 10 procent z nich. V průběhu času vědci sledovali tyto osoby, zkoumali jejich zdravotní stav, jejich mozky, zaznamenávali jejich životní historii a žádali je, aby po své smrti darovali svůj mozek ke studiu.

Obrovská přizpůsobivost

„Slovo, kterým bych tuto skupinu popsala, je odolná,“ řekla Rogalskiová. Řada superstaříků podle ní prošla těžkými zkouškami, včetně extrémní chudoby, ztráty rodiny v raném věku nebo přežití koncentračních táborů za holocaustu.

Superstaříci mívají silné pozitivní sociální vztahy, což vyžaduje určitou míru přizpůsobivosti tehdy, když řady jejich vrstevníků slábnou.

Důležité je se demence nebát a věnovat se prevenci. Aktivní přístup k této problematice je zásadní. A nikdy není pozdě zabývat se rizikovými faktory, které můžeme kdykoli změnit.

Jeden superstařík z výzkumu žije se svou dcerou a vnoučaty, kteří toho moc nevědí o jeho oblíbeném Franku Sinatrovi nebo Franklinu Delano Rooseveltovi. Místo toho se ale ptá svých vnoučat na jejich zájmy: Taylor Swift a Billie Eilish. „Snaží se držet krok s tím, co zajímá jeho vnoučata, a směje se tomu, než aby to považoval za příliš velkou zátěž,“ řekla Rogalskiová. „A to je podle mě opravdu krásný pohled na věc.“

Speciální mozek

S přibývajícím věkem se mozek obvykle zmenšuje, zejména v mozkové kůře. To však neplatí u superstaříků, jejichž mozek se zdá být mladší v oblastech paměti a výkonnosti.

V přední oblasti mozku, důležité pro mnoho kognitivních funkcí, včetně pozornosti a paměti, měli superstaříci silnější korovou vrstvu ve srovnání s kognitivně normálními osmdesátníky, a dokonce i padesátníky. Superstaříci měli také větší a zdravější neurony v další oblasti mozku důležité pro paměť, a to i ve srovnání se svými o 20 až 30 let mladšími protějšky.

Zajímavé je, že superstaříci mají také hojnost speciálního typu mozkových buněk, známých jako von Economovy neurony, o nichž se předpokládá, že jsou důležité pro družení se s ostatními lidmi. Studie naznačují, že SuperAgeři měli v mozku čtyřikrát až pětkrát více těchto neuronů než normální osmdesátníci, a dokonce i jedinci o desítky let mladší.

Prevence demence

To, zda z vás bude superstařík, je pravděpodobně částečně dáno genetickou loterií, existuje však mnoho faktorů životního stylu, které můžeme upravit, abychom se těmto lidem co nejvíce přiblížili.

Superstaříci jsou dokonce i po osmdesátce přinejmenším stejně bystří jako padesátníci a šedesátníci. Není známo, kolik procent jich mezi běžnou populací je, ale zdá se, že jsou vzácní.

Důležité je se demence nebát a věnovat se prevenci. Aktivní přístup k této problematice je zásadní. A nikdy není pozdě zabývat se rizikovými faktory, které můžeme kdykoli změnit.

Podle vědců neexistuje jediná věc, která by zajistila zdravé kognitivní stárnutí, ale všechny faktory se vzájemně ovlivňují. Pokud začneme odstraňovat rizika demence a přidáme něco prospěšného, můžeme dosáhnout pozitivních výsledků. Zde jsou některé, které mohou podle odborníků pomoci:

Zařaďte do svého jídelníčku potraviny bohaté na vlákninu a ořechy.
Cvičte své tělo. Většina lidí ví, že je důležité se hýbat, ale ne vždy to dodržuje.
Cvičte také mozek. Mozek miluje výzvy, takže se věnujte činnostem, které zapojí vaši hlavu.
Zůstaňte ve spojení. Sociální izolace a osamělost jsou rizikovými faktory demence, zatímco sociální kontakt je ochranným faktorem.
Podporujte svou odolnost. Když se stane něco špatného, snažte se přijmout výzvu.

Superstaříci nám mohou pomoci lépe stárnout, ale také pochopit, že i ve vyšším věku můžeme mnoho.