Psycholožka Lisa Firestoneová říká, že řada lidí se během sexu nemůže zbavit různých vnitřních hlasů. Častěji za ní přicházejí ženské klientky, které jsou vystresované buďto tím, že jiné ženy mají orgasmus a s nimi zjevně není něco v pořádku, pokud ho samy neprožívají, nebo se naopak před partnerem bojí dát najevo své pocity, protože by si před ním jinak připadaly zranitelné. Důvodů podle ní může být celá řada. Kvůli těmto vnitřním kritikům se ale v každém případě vzdalujeme od našeho partnera a nejsme schopni sex naplno prožívat. Mnohdy vše zajde natolik daleko, že už je pro nás sex jenom něčím, co je potřeba v rámci partnerského vztahu „absolvovat“. „Dokud nezjistíme, odkud tyto naše obavy pramení, cesta za orgasmem je v nedohlednu,“ tvrdí Firestoneová.
Zpět do dětství
Při pátrání po kořenech našich sexuálních potíží se nusíme vrátít až do dětství. V něm jsme se mohli naučit vnímat své tělo jako něco nečistého, protože nám rodiče nedávali dostatek lásky a pozornosti, nebo jsme se v domácím prostředí necítili bezpečně. Stejně tak je pro sexualitu destruktivní, pokud v nás rodiče budovali přílišnou závislost na nich samotných, kdy jsme bez jejich svolení nemohli prakticky nic.
Problém s tělem
V naší kultuře jsou často lidé, kteří jsou vnímáni jako velmi přitažliví, úzce spojováni s tělesnou atraktivitou. Kromě tohoto tlaku zvenčí nás ve vnímání vlastního těla mohou ovlivňovat opět i naši rodiče. Bohužel se najde řada těch, kteří neustále poukazují na naše tělesné nedostatky a radí nám, co bychom s nimi měli udělat. Popřípadě se zejména u dívek bojí toho, aby se na veřejnosti příliš odhalovaly. Přeženou-li rodiče takovýto přístup do extrému, vnímá poté dítě své tělo jako něco, co je potřeba skrývat. Prožívat sexualitu naplno, stydíme-li se za své tělo, je pak v podstatě nemožné. Najdou se i případy, kdy rodiče dětem vštípili, že sex je něco hříšného a nečistého. Užívat si sex v nich potom vzbuzuje pocity viny.
Model rodičů
Ani v případě, že nás naši rodiče netýrají nemístnými poznámky nebo se nám nesnaží sex prezentovat jako něco hříšného, nemáme vyhráno. Psychiatr Joseph C. Rheingold mluví o tom, že nevědomky velmi často přejímáme rodinný model. Jak vaši rodiče prožívají svoji sexualitu, jaký mají vztah ke svému tělu, jakým způsobem utvářejí romantický vztah mezi sebou navzájem – to vše v budoucnu do značné míry ovlivní naše vnímání vlastní sexuality i partnerských vztahů jako takových.
Udělat první krok
Podle Firestoneové si v prvé řadě musíme nejen uvědomit, že máme potíže, ale především rozpoznat, z čeho pramení. „Řada lidí dokáže popsat svoje sexuální problémy, ale už málokdo ví, odkud se vzaly,“ tvrdí psycholožka. Jakmile rozpoznáme kořeny našich potíží, je podle ní především třeba kultivovat vztah k sobě samému a ke svému tělu. „Jakmile se postavíme čelem k naší minulosti a k našim vnitřním kritikům, staneme se sami sebou a máme šanci konečně naplno prožívat svou vlastní sexualitu i navázat blízký sexuální vztah s dalším člověkem,“ dodává Firestoneová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Ars Technica