Pravda o stalkerkách: Mohou být velmi nebezpečné a muži se stydí je nahlašovat

Viděli jste filmy Nebezpečná známost nebo Posedlá? Jejich hlavní hrdinky mají něco společného: obě jsou krásné, chytré a ničí si život kvůli neopětované lásce. I díky těmto filmovým stereotypům vnímá většina lidí stalkerky jako sexy ženy, které zkrátka vědí, co chtějí. Ve skutečnosti jsou ale stalkeři i stalkerky stejně nebezpeční, a to bez rozdílu pohlaví.

Mezi mediálně nejznámější aféry ženského stalkingu v Česku patří případ Evy Kupkové a její dcery Barbory z roku 2003. Obě ženy pronásledovaly tehdy vysokoškolského studenta Tomáše K. neuvěřitelných deset let!

Postupně mu udělaly ze života doslova peklo: tropily mu scény na ulici, sprostě mu nadávaly, zničily mu řadu přátelských i partnerských vztahů. Denně ho obtěžovaly přívalem desítek SMS zpráv a opakovaně se pokoušely dostat i do jeho pokoje na koleji. Starší ženě soud nařídil ústavní léčbu, mladší z nich se docházela léčit ambulantně. Obě ženy dostaly také soudem nařízený zákaz přiblížení se k poškozenému na méně než 100 metrů.

Typická stalkerka

Forenzní psycholog Reid Meloy a jeho kolektiv v knize The Female Stalker nastudoval 143 případů ženského stalkingu ze spisů policie, státních zastupitelství a bezpečnostních složek zábavních podniků. Z celkového počtu těchto zdokumentovaných deliktů se ženy na stalkingu podílely ve 14 %.

Typická stalkerka je podle profesora Meloye svobodná nebo rozvedená žena ve věku kolem 30 let s častou psychiatrickou diagnózou poruchy nálady. Na rozdíl od mediálního stereotypu tyto ženy však většinou nepronásledují své bývalé partnery. Mnohem častěji mají v hledáčku celebrity, známé i úplně cizí muže. Pokud už se ale s obětí pronásledování pachatelka osobně zná (ať už jde o intimní, nebo i pouze platonický vztah), výrazně tím narůstá riziko výhružek a násilí.

Mnoha mužům se přitom rozsvítila varovná kontrolka hned na počátku pronásledování. Jejich stalkerky měly nereálná očekávání, sklony k výbušnému a kontrolujícímu chování spolu s neschopností přijmout odmítnutí. Muži toto jednání často bagatelizují, což vede k postupnému vyhrocení situace.

„Muži se častěji uchylují k obtěžujícímu chování, protože neumí řešit vztahové problémy jiným způsobem. Ženy naopak volí pronásledování zcela programově a kontrolovaně. Většinou se uchylují k obtěžování prostřednictvím SMS, dopisů, telefonátů, kdežto nebezpečného pronásledování se dopouštějí výhradně muži,“ popisuje Markéta Vitoušová, vedoucí pražské poradny Bílého kruhu bezpečí.

Podle nejnovějšího výzkumu doktora Acquadro Marana a jeho týmu stalkerky svým patologickým chováním touží po vztahu – ať už po novém, nebo obnově ukončeného románku. Doktor Maran poznamenává, že stalking se častěji rozvine u žen, které byly v předchozích vztazích zneužívány.

Jedním z hlavních problémů komplikujících mapování ženského stalkingu je jen malý počet nahlášených deliktů. Pronásledovaní muži si často až do poslední chvíle neuvědomí, že jsou obětí nebezpečného chování zdánlivě příjemných žen, které jejich okolí respektuje.

Přerušte kontakt, sbírejte důkazy

Na rozdíl od obětí domácího násilí s viditelným zraněním pronásledovaným mužům zpravidla chybí důkazy.

Pokud pronásledování probíhá v práci nebo ve škole, muži se obávají výsměchu nebo pomsty. Ruku na srdce – kdo z nás by chtěl před svým šéfem řešit podobné drama? Ve společnosti zkrátka panuje zažitý stereotyp, že „hodné a hezké holky přece nepronásledují“ spolu s přesvědčením, že to „správný chlap si to musí vyřešit sám“.

Mnoha mužům se přitom rozsvítila varovná kontrolka hned na počátku pronásledování. Jejich stalkerky měly nereálná očekávání, sklony k výbušnému a kontrolujícímu chování spolu s neschopností přijmout odmítnutí. Muži toto jednání často bagatelizují, což vede k postupnému vyhrocení situace.

Výsledkem jsou odstrašující případy ženského stalkingu, které jsou opravdu za hranou. A to zcela zbytečně, stačilo by patologické chování podchytit včas. Nahlásit nevhodné chování v práci, nebo kontaktovat přímo policii.

Muži se častěji uchylují k obtěžujícímu chování, protože neumí řešit vztahové problémy jiným způsobem. Ženy naopak volí pronásledování zcela programově a kontrolovaně. Většinou se uchylují k obtěžování prostřednictvím SMS, dopisů, telefonátů, kdežto nebezpečného pronásledování se dopouštějí výhradně muži.

Tom McDonald na server Quora posdílel svou zkušenost: „Stalkerky jsou problémové a zcela nepředvídatelné. Zapomeňte na všechny představy o sexu nebo romantice. Když jsem jednu svou obdivovatelku odmítl, obrátila všechno proti mně. Tvrdila, že jsem to byl já, kdo ji pronásledoval. Proto si všechno dokumentujte – e-maily, zprávy, foťte si důkazy a vzkazy na skle vašeho auta.“

Jak poznat stalking

Mezi typické projevy stalkingu podle organizace Bílý kruh bezpečí patří:

Opakované pokusy o kontakt (zprávy, dopisy, telefonáty, pokusy o zaslání dárků)
Přímé i nepřímé výhružky vzbuzující v oběti důvodný strach
Vyhledávání fyzické blízkosti (postávání v blízkosti domova nebo zaměstnání, záměrné společné jízdy městskou hromadnou dopravou…)
Ničení majetku pronásledované osoby (auta, plotu, ale také ubližování domácím mazlíčkům)
Zneužívání osobních údajů (například zveřejnění telefonního čísla ve fiktivním inzerátu o poskytování sexuálních služeb)

Stalking je v České republice od roku 2010 trestným činem, označeným jako nebezpečné pronásledování se sazbou odnětí svobody až na jeden rok. Soud může pronásledovateli také uložit zákaz přibližování se k jeho oběti.