Záhada rozluštěna: Kdo nám pomáhá vytvářet a udržovat nepořádek?

Nepořádek v domácnosti je jako nepřítel, který číhá v každém koutě, šuplíku a skříni. Je to zloděj klidu a pokoje. Je to něco, co bychom rádi vyprovodili z našeho života, ale nevíme jak. Možná proto, že nepořádek má mnoho tváří a mnoho jmen. A možná také proto, že každý z nás má v sobě trochu z těchto čtyř postav, které mu pomáhají nepořádek vytvářet a udržovat:

Sběratel

Sběratel má rád vše, co vidí. Jeho skříně jsou plné duplikátů užitečných věcí: žehliček, konvic, nůžek. Člověk přece nikdy neví. Sběratel má rád staré knihy, barevné šátky, voňavé svíčky a tisíc dalších věcí. Raduje se z každého drobného nalezeného pokladu. Sbírá všechno možné i nemožné, co by se jednou mohlo hodit. Ukládá to, co mu přijde pod ruku, do svého domu: na půdu, nebo možná do sklepa. Z každého kousku prostoru sběratele se stává jeho osobní muzeum chaosu, jinými slovy skládka.

„Miluji chaos… Je to poetický prvek v nudném a uspořádaném světě.“– Ben Shahn

Sběratel zapomíná na jednu věc: že kvalita je lepší než kvantita. Že místo toho, aby si užíval svých pokladů, se jen dusí v jejich prachu. Řešením pro Sběratele je pravidelně a postupně procházet své věci a zbavovat se těch, které nepoužívá a nemá je rád.

Dokonalost sama

Dokonalost sama touží po řádu a harmonii. Je jako umělec – chce, aby všechno bylo dokonalé a krásné. Nemá ráda chyby a chaos. A tak se bojí udělat cokoli, co by mohlo pokazit její dokonalý obraz světa. Domnívá se, že uklízení je umění a věda, které vyžadují plán, strategii a preciznost. Že ona přece musí udělat všechno dokonale. A tak si pořád opakuje: „Udělám to pořádně! Ale jindy. Až na to budu mít dost času.“ Ale Dokonalost sama zapomíná na jednu věc: že dokonalost je jen iluze.

Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec. – Jan Werich

Řešením pro Dokonalost samu je uvědomit si, že není možné udělat všechno perfektně a že to ani není třeba. Měla by přijmout, že dobré je dost dobré a že lepší je nepřítel dobrého. A pak se pustit do práce.

Pštros

Pštros se vyhýbá stresu a hledá pohodlí a klid. Raději si zavírá oči před tím, co se kolem něj děje. Domnívá se, že pokud bude nevšímavý, tak se nemusí o uklízení starat. Že pokud bude odkládat své povinnosti na později, tak se možná vyřeší samy. Ale jeho domov je plný nedodělaných úkolů, které se hromadí den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. A místo toho, aby se s tím vypořádal, řekne si: „O tom budu přemýšlet zítra.“ A zítra je další den plný dalších problémů a úkolů.

„Není to špína. To je ochranná vrstva pro můj drahý nábytek.“ – Mario Buatta

Ale pštros zapomíná na jednu věc: že čas je neúprosný a na nikoho nečeká. Že čím déle bude ignorovat nepořádek, tím těžší bude se ho zbavit. Řešením pro pštrosa je naučit se čelit realitě a začít dodržovat nějaké jednoduché pravidlo. Třeba pokud mu něco zabere méně než pět minut, udělá to hned. Pravidelné odnášení odpadků a průběžné mytí nádobí mu pomůže udržet kuchyň čistou a bez zápachu. Tím si ušetří čas a nervy.

Malé dítě

Malé dítě je tvořivé a hravé, miluje svobodu a nenávidí nudu. Proto odkládá všechno na poslední chvíli a nechce se mu uklízet. A tak dupe nožičkou a křičí: „Já nechci a nebudu!“ Domnívá se, že tímto protestuje proti autoritám – rodičům, partnerovi, společnosti. A že si tak užívá života v nepořádku. Je to pro něj zábava!

„Nemůžeš jen tak otočit kohoutkem a tvořit. Musíš být ve správné náladě. Jaká je ta nálada? Panika na poslední chvíli.“ – Bill Watterson

Ale malé dítě zapomíná na jednu věc: že svobody není bez zodpovědnosti. Aby si mohl užívat svobody, musí se naučit disciplíně. Musí najít motivaci pro uklízení a pořádek. Musí si uvědomit, co mu to přinese. Například klid a více času, který neztratí hledáním věcí. Musí si také stanovit malé cíle a odměny za jejich splnění. Například uklidit pokoj a pak si dopřát kousek čokolády a skvělý film.

Stručně řečeno

Nepořádek v domácnosti je naše volba, ne osud. Můžeme ho změnit, když se podíváme do zrcadla a poznáme, kdo nám v tom brání. Je to jedna ze čtyř postav, které nám nepořádek pomáhají vytvářet a udržovat.

Sběratel, který se neumí rozloučit s ničím, co mu přijde pod ruku. Pštros, který si raději strká hlavu do písku před tím, co se děje kolem něj. Malé dítě, které si hraje na to, co ho baví, a nechává povinnosti na druhých. A Dokonalost sama, která se bojí udělat cokoli, čím by mohla pokazit svůj dokonalý obraz světa.

Až se těchto společníků zbavíme a přijmeme svou odpovědnost, můžeme se pustit do uklízení. A zanedlouho uvidíme, jak se nám změní nejen domov, ale i my sami. Jak psal Joshua Becker: „Dnes je den, kdy se zbavíte všeho, co vás odděluje od vašeho nejlepšího života.“