„Tohle už mi nedělej!“ Rozdíl mezi manipulací a nastavením zdravých hranic je často těžké poznat

Letos v červenci začala Sarah Bradyová, bývalá přítelkyně herce Jonaha Hilla, zveřejňovat na svém instagramovém účtu screenshoty textových zpráv, které si pár vyměňoval během jejich ročního vztahu.

Ve zprávách, které se během pár dní proměnily ve virální, sdílí Hill seznam činností, které chtěl, aby Bradyová, která je surfařkou, modelkou a studentkou práv, nedělala. Je v něm mimo jiné „surfování s muži“, „zveřejňování svých fotek v plavkách“ a „práce modelky“. „To jsou mé hranice v partnerství,“ říká v textovkách.

Snímky vyvolaly diskusi ohledně Hillova používání slova „hranice“ a toho, jak někdo může zneužívat „terapeutickou mluvu“, aby ospravedlnil své pochybné chování. Magazín CNBC.com se na tuto problematiku zeptal psycholožky.

Hranice ostatních se netýkají vašich činů

„Terapeutická mluva se v mnoha ohledech stala zbraní,“ říká Lisa Marie Bobbyová, psycholožka a zakladatelka společnosti Growing Self Counseling & Coaching v Denveru. „Lidé přeberou ctnostné a zdravé myšlenky, ale pak je používají způsobem, který účinně ovládá nebo poškozuje jiné lidi a vztahy. Je těžké reagovat na někoho, kdo vás obviňuje z toho, že narušujete jeho hranice,“ říká.

„Když druhému řeknete, 'nerespektuješ mé hranice', fakticky zastavíte konverzaci a obviníte někoho jiného z nevhodného chování,“ říká Bobbyová. „Je to zneužití dané myšlenky.“

Jasná komunikace je jediným způsobem, jak můžete toxickou situaci, která vyžaduje vaše naprosté podřízení se kontrole, změnit v příležitost k růstu.

Bobbyová poznamenává, že způsob, jakým Hill používá slovo „hranice“, se velmi podobá tomu, jak ho používají vysoce úzkostní lidé. Tak to ale není správné.

„Hranice se týká vašich vlastních činů, ne činů někoho jiného,“ říká Bobbyová. Stanovení hranice s partnerem může znít jako: „Můžeš mi psát, když budu v práci, ale já ti odpovím až večer, protože se potřebuji soustředit.“ V tomto není žádná směrnice pro druhou osobu.

Hillova textová zpráva se však týká Bradyho jednání. „Často se setkáváme s tím, že úzkostní lidé se snaží zvládat vlastní strachy tím, že kontrolují chování druhých,“ říká psycholožka. Říkají svému partnerovi i sami sobě: „Kdybys přestal dělat tohle, byla bych v klidu.“ Tento požadavek pak nazývají „hranice“.

Kontrola jednání někoho jiného však vaši úzkost nesníží. Ve skutečnosti to může být první krok k toxickému vztahu. „Myslím si, že neregulovaná, nezvládnutá úzkost, zejména vztahová úzkost, přispívá k dysfunkci vztahů a je třeba, aby ji úzkostná osoba aktivně řešila nebo alespoň zvládala,“ říká Bobbyová.

Jak reagovat na kontrolující chování?

Pokud jste ve vztahu žádáni, abyste se účastnili nebo neúčastnili určitých aktivit, je důležité přemýšlet o vlastních hranicích, říká Bobbyová. Radí toto:

Než přistoupíte na podmínky jen proto, aby se druhý člověk cítil bezpečně nebo pohodlně, zeptejte se sami sebe: „Připadá mi to rozumné?“

Terapeutická mluva se v mnoha ohledech stala zbraní. Lidé přeberou ctnostné a zdravé myšlenky, ale pak je používají způsobem, který účinně ovládá nebo poškozuje jiné lidi a vztahy.

Jasně si promluvte o tom, co od svého partnera potřebujete po citové stránce. Psycholožka doporučuje říci něco ve smyslu: „Pokud chceš být ve vztahu se mnou, potřebuji od tebe toto: emoční inteligenci, schopnost emoční regulace a to, abys dokázal zvládat svou úzkost tak, aby se nepřenesla na mě a neovládala můj život.“

Dále řekněte partnerovi: „Nejsem ochotná přistoupit na to, že mě budeš ovládat, abys zvládal svou úzkost. Mým úkolem není tyhle věci řešit za tebe,“ navrhuje Bobbyová. Podle ní mohou tyto rozhovory skutečně nasměrovat váš vztah pozitivnějším směrem, protože váš partner si potřebuje uvědomit, že jeho požadavky pramení z úzkosti.

Jasná komunikace je jediným způsobem, jak můžete toxickou situaci, která vyžaduje vaše naprosté podřízení se kontrole, změnit v příležitost k růstu.