Letos českým literárním světem proletěla zpráva, že nakladatelství Albatros nevydá knihu Nevratné poškození s podtitulem Jak naše dcery propadají transgenderové mánii, kterou napsala americká autorka Abigail Shrierová. O transganderu přitom vychází knihy jak na běžícím pásu, ale tato měla být z druhé strany. Poukázat na to, že někteří své tranzice hořce litují.
Zařazení knihy k vydání v rámci nakladatelství bylo podle Albatrosu odrazem snah ukázat různé názorové pohledy na moderní dobu. „Řada čtenářů i našich zaměstnanců ale záhy upozornila na kontroverze, které text tohoto konkrétního titulu provázejí, a poskytla mnoho argumentů a zdrojů k bližšímu prozkoumání,“ stojí v oficiálním prohlášení nakladatelství citovaného lidmi, kteří transgender komunitu podporují, píší novinky.cz.
Podle 24letého Daniel Blacka, který změnou pohlaví prošel v osmnácti letech a nyní prochází detranzicí, je tu vidět vliv pro-trans agendy. „Nevím, do jaké míry sami aktivisté ovlivnili rozhodnutí zrušit vydání knihy, jasné ale je, že se v Albatrosu rozhodli tutlat pravdu, aby tím potenciálně neublížili členům trans minority. Tento ,neublížený‘ postoj zastává například i vedení hnutí Transparent.“
Projít tranzicí opravdu není řešení, je to jen cesta k dalšímu utrpení.
„Jeden z nich mi tehdy řekl, že je lepší o pravdě nemluvit, než tou pravdou ubližovat trans lidem. Co si ale zastánci tranzic neuvědomují, je to, že pravda v tomto případě doslova zachraňuje životy. Pravdou samozřejmě myslím fakt, že tranzice nikomu dlouhodobě nepomohou. Nemůžete léčit psychickou poruchu fyzickými změnami. Nehledě na to, že změnit pohlaví ani není možné. Můžete se akorát nechat zohyzdit a stát se doživotním pacientem,“ řekl Flowee Black.
Zavádějící informace
O změnu pohlaví v České republice požádalo už více než 1300, podle sexuologa Petra Weisse jsou zatím jen tři případy, kdy jedinec litoval své tranzice. Odpůrci transgender hnutí poukazují na to, že čísla neodpovídají pravdě.
„Sexuologové se touto naprosto očividnou lží akorát snaží chránit sami sebe. Sám vím o desítkách detrans lidí, kteří tranzice litují. Pár jich znám osobně, zbytek mě kontaktoval online, nebo o nich vím přes naše kolegy a známé, kteří se problematice věnují podobně jako my a jsou s nimi v kontaktu,“ vysvětlil Flowee Black.
Nová nizozemská studie využívající dlouhodobé údaje zjistila, že většina dospívajících, kteří vyjadřují touhu být opačným pohlavím, se v dospělosti již takto necítí, což doplňuje řadu výzkumů, které ukazují, že tyto pocity jsou často dočasné a s věkem klesají.
V Americe své proměny lituje dvacet procent těch, kteří si nechají změnit pohlaví. Před nevratnou změnou varuje americký autor Walt Heyer, který napsal knihu Odvrácená tvář transgenderu. V ní popsal třicet příběhů lidí, kteří ve změně pohlaví viděli jedinou cestu ze své svízelné situace, ale později pochopili, že operace byla chyba. Walt Heyer změnu pohlaví podstoupil v roce 1983, po osmi letech si uvědomil svůj omyl a od té doby před ukvapeným rozhodnutím změnit si pohlaví varuje. Jak se píše na Wikipedii, v dětství jej teta oblékala do fialových šatů a strýc sexuálně zneužíval. Heyer poukazuje na to, že často sexuálně zneužité děti hledají východisko ve změně identity. Jeho kniha v České republice vyšla. Nevratné poškození už ne.
Oslavovaná psychická porucha
Daniel Black celé dospívaní bojoval s různými úzkostmi, proto se rozhodl pro změnu pohlaví. Své problémy tím ale nevyřešil. Až později se zjistilo, že má hraniční poruchu osobnosti. Vyrůstal v jehovistické rodině, prožil si šikanu, ústrky. Místo na pořádné terapeutické vyšetření jeho kroky zamířily do sexuologické poradny. A tam mu tým odborníků potvrdil, že je žena v mužském těle. Věřil jim. Proč si mladí lidé myslí, že jejich problémy vyřeší tranzice?
„Myslí si to, protože genderová dysforie/tranzice je snad jako jediná psychická porucha aktuálně oslavována, společensky propagována, z problematického dítěte se hned může stát hvězda mezi vrstevníky, najde si podpůrné oslavné skupiny na sítích a současně mnozí v okolí mají strach jakkoliv problém zpochybnit,“ vysvětlila Flowee odbornice na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková. Daniel Black měl pocit, že na něj sedí všechny symptomy transsexuality.
Došlo mi, že jsem si tím vším prošel úplně zbytečně. Samozřejmě ze začátku jsem ty myšlenky odmítal, jenže jednou jsem té pravdě čelit musel. Vyrovnat se s tím bylo extrémně náročné, dvakrát jsem se pokusil o sebevraždu.
„Když je vám celoživotně mizerně a najednou na internetu najdete lidi, kterým je psychicky stejně špatně jako vám, a oni vám začnou dávat naděje na lepší život v jiné roli, chytíte se toho už jen ze zoufalství,“ svěřil se Daniel, který měl ze začátku euforii. Ta se ale po pár letech začala vytrácet a on zjistil, že mu tranzice v ničem nepomohla. „Pořád máte deprese, pořád se nesnášíte, a ještě k tomu máte zlikvidované tělo,“ dodal.
Že to byla chyba, si uvědomil asi dva roky po operaci genitálu. Kompletně se mu zhroutil svět. „Došlo mi, že jsem si tím vším prošel úplně zbytečně. Samozřejmě ze začátku jsem ty myšlenky odmítal, jenže jednou jsem té pravdě čelit musel. Vyrovnat se s tím bylo extrémně náročné, dvakrát jsem se pokusil o sebevraždu, což je mimochodem statisticky dost časté u přeoperovaných transsexuálů,“ pokračoval Daniel, který se nebojí o svém příběhu mluvit, aby pomohl ostatním. Jemu totiž nikdo tranzici nerozmlouval.
„Jakmile řeknete sexuologovi, že si myslíte, že jste trans, začne vás v tom okamžitě podporovat a vyvracet vám všechny vaše pochyby,“ řekl. S tím souhlasí i Margit Slimáková. Podle ní je zásadní komunikace mezi rodiči, pediatrem, který zná dítě dlouhodobě, ideálně psychologem. „Je nejvýhodnější a nejbezpečnější tzv. vyčkávací strategie, kdy se průběžně řeší i konkrétní potíže dítěte, jeho nepohody, případný autismus, poruchy příjmu stravy, nezařazení do kolektivu,“ popsala pro Flowee.
Zoufalí rodiče
Na Daniela Blacka se často obrací rodiče dívek i chlapců. „Pravidelně se s nimi scházíme a snažíme se jim pomoct problematiku správně navigovat. V těchto situacích je totiž třeba postupovat velice opatrně. Děti svým rodičům standardně vyhrožují, že když nebudou jejich způsob života podporovat, utnou s nimi kontakt. Tranzice pak může zničit život hned několika členům rodiny a ne jen danému trans jedinci,“ uvedl Black, kterého kontaktují i ti, kteří své tranzice litují. Podle něj nelze změnit identitu.
„Muž je muž a žena je žena, tam to končí. Pro-trans lidé jsou schopni tvrdit, že transsexuálové mají fyziologicky jiný mozek, tedy že trans žena má mozek typický pro ženu a naopak, jenže to je jen další lež. Biologicky jste navždy to, jako co jste se narodili. V momentě, kdy si začnete říkat, že se cítíte jako jiné pohlaví, musíte okamžitě začít pracovat na svých psychických problémech. Projít tranzicí opravdu není řešení, je to jen cesta k dalšímu utrpení,“ svěřil se Black.
Reklama
Ten prošel operací, ale ve hře jsou i tzv. blokátory, které mohou využít i neplnoletí. „Jedná se o experimentální terapie, jejichž dlouhodobé důsledky neznáme a mohou být i závažné. Dítěti nejenom narušujeme přirozenou hormonální rovnováhu těla, ale takto můžeme zasáhnout i do vývoje celého organismu, zpomalujeme jeho přirozený vývoj mezi vrstevníky, dítě se ,opožďuje‘ a nemusí ani zjistit, co znamená být dospívajícím jedincem a dospělým ve svém přirozeném pohlaví,“ vysvětila Slimáková.
Slimáková také odkazuje na nizozemskou studii, která zjistila, že touha být opačným pohlavím v dospívání je běžná, dočasná a s věkem klesá. „Nová nizozemská studie využívající dlouhodobé údaje zjistila, že většina dospívajících, kteří vyjadřují touhu být opačným pohlavím, se v dospělosti již takto necítí, což doplňuje řadu výzkumů, které ukazují, že tyto pocity jsou často dočasné a s věkem klesají,“ uzavřela Margit Slimáková.
Pro většinu dospívajících je těžké smířit se se svým tělem. Je tedy opravdu nutné snažit se rozpoznat rozdíl, jestli se dívka necítí ve svém těle, protože má malá prsa a velký zadek, anebo proto, že opravdu bytostně cítí touhu být mužem. Protože, jak říká titul nevydané knihy, jde o nevratné poškození.
foto: Se svolením Daniela Blacka, zdroj: Autorský článek
