Minimálně v české kotlině je stále pevně zakořeněný názor, že je „škoda každé facky, která padne vedle“. Jistě, pokud například -náctiletý výrostek oloupí mladšího školáka o peníze (terminus technicus tohoto činu totiž není krádež, ale loupež), obzvlášť v pozici rodiče oloupeného by se zřejmě nenašel nikdo, kdo by k tělesnému trestu bez rozmýšlení a bez pocitu viny nepřistoupil, měl-li by tu možnost.
Co když ale „nějakou výchovnou“ chytne batole, které rozlilo pití ze sklenice, protože „jsem ti přece tisíckrát říkal, že to vyleješ,“ nebo mladší školák za to, že donesl dvojku z výtvarky?
Doháníme Evropu
Tělesné tresty dětí jsou jako disciplinární nástroj ve světě stále vemi populární, na druhou stranu ale se už 65 zemí odhodlalo k tomu, aby jejich úplný zákaz zavedlo do své legislativy. Česká republika mezi ně zatím nepatří, aktuálně se však právní úprava s podporou vlády i ministerstva spravedlnosti připravuje.
„Násilí na dětech včetně tělesného trestání v jakékoli míře nelze tolerovat. Ministerstvo spravedlnosti proto připravilo novelu občanského zákoníku, která označuje tělesné trestání dětí za nepřijatelné. Nová právní úprava nezavádí postihy rodičů. Jejím smyslem je apelovat na rodiče, aby si sami uvědomili, že je vhodnější používat jiné výchovné prostředky. Česká republika je přitom jednou z posledních zemí Evropské unie, kde podobná úprava chybí. Právní úprava, která považuje přiměřený tělesný trest za výchovný prostředek, není v souladu s mezinárodními závazky České republiky, jako je Úmluva OSN o právech dítěte,“ uvedl náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák.
Co na tělesné tresty říká věda?
Ve studii z roku 2016, zveřejněné v časopise Journal of Family Psychology, byla provedena metaanalýza výzkumů, hodnotících dopad tělesných trestů v dětství na chování a duševní zdraví. Zkoumaná data se týkala více než 160 000 dětí, cílem bylo zjistit, zda jsou tělesné tresty spojeny se škodlivým chováním v dospělosti.
26 dětí muselo být z výzkumu vyloučeno, protože během pátého hodnocení bylo zjištěno, že se staly oběťmi fyzického nebo sexuálního zneužívání.
Závěrem výzkumu bylo, že tělesné tresty v dětství jsou spojeny s množstvím nežádoucích důsledků v dospělosti, včetně nízkého sebevědomí, problémů s duševním zdravím, asociálního chování a tendence obviňovat ostatní ze svých problémů nebo činů, a mimoto také pochopitelně podpora tělesných trestů na vlastních dětech.
Jak tělesné tresty ovlivňují mozek?
Studie, publikovaná v roce 2021 v časopise Child Development, zkoumala rozdíly mezi změnami mozku u tělesně trestaných dětí ve srovnání s těmi, které tělesně trestány nebyly.
V době zahájení studie bylo dětem okolo tří let. Podstoupily vstupní vyšetření a neurozobrazení, které bylo během následujících dvou let čtyřikrát opakováno.
Čtyřicet dětí (22 dívek) uvedlo, že jejich rodiče tělesné tresty používali, a 107 (53 dívek) uvedlo, že ne. 26 dětí muselo být z výzkumu vyloučeno, protože během pátého hodnocení bylo zjištěno, že se staly oběťmi fyzického nebo sexuálního zneužívání.
Výzkumníci pak použili funkční magnetickou rezonanci (fMRI), zatímco se děti dívaly na počítačovou obrazovku, nabízející jim obličeje herců. Chtěli se ujistit, že děti věnují obličejům pozornost, a proto je požádali, aby stisknutím tlačítka označily, zda se jedná o mužský nebo ženský obličej. Tváře se lišily výrazem, včetně některých, které vypadaly vyděšeně. Vědci chtěli zjistit, jak jejich mozky reagují na podnět v podobě strašidelné tváře.
Výsledky studie ukázaly, že výprask má na dětský mozek skutečně vliv. Ve srovnání s dětmi, které nebyly tělesně trestány, měly děti, které trestány byly, zvýšenou reakci na strašidelné tváře. Zobrazování ukázalo vyšší aktivaci hned v několika oblastech mozku.
Je-li vedení k nápravě komunikováno mocensky, direktivně, může působit stejně jako trest samotný. A budeme se tak stále točit v bludném kruhu dětských prohřešků a rodičovské frustrace.
Z toho bylo odvozeno, že tělesné tresty pravděpodobně mění způsob, jakým mozek vnímá hrozby prostředí – mění nervovou reakci dítěte na emoční signály a činí je ostražitějším vůči potenciálním hrozbám, včetně emocí, které možnou hrozbu naznačují.
Autoři studie poznamenali, že podobná zjištění byla pozorována u dětí, které zažily zneužívání nebo trauma. Znamená to, že je možné, že ačkoli se tělesné tresty mohou zdát „nevinné,“ z dlouhodobého hlediska mohou mít stejný dopad jako zneužívání nebo trauma samotné.
Měli by rodiče tělesné tresty používat?
Mnoho dětských psychologů proti tělesným trestům otevřeně vystupuje a cituje studie, podle kterých tělesné tresty chování dítěte dlouhodobě nemění. I když plácnutí přes ruku nebo plácnutí přes zadek může v danou chvíli zastavit jejich nežádoucí chování, hrozí, že v budoucnu bude dítě agresivnější.
Místo tělesných za nežádoucí chování doporučují odborníci alternativní reakce. Radí například rodičům, aby dítěti odebrali privilegia – třeba přístup k Wi-Fi. Může mu to v budoucnu pomoci zvážit, jestli mu špatné chování stojí za případnou ztrátu něčeho, co ho baví.
Koncept respektující výchovy pak nabízí takový přístup, kdy je dítě vedeno k nápravě toho, co způsobilo. Je-li totiž vedení k nápravě komunikováno mocensky, direktivně, může působit stejně jako trest samotný. A budeme se tak stále točit v bludném kruhu dětských prohřešků a rodičovské frustrace.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Discover Magazine