Je to vlastně absurdní jako mnohé v našem středoevropském Hobitíně. Staří lidé znalí světa minulého, ne zcela rozumějící současnosti, a proto mající despekt k budoucnosti, učí novou generaci připravit se právě na tu budoucnost. Naštěstí si energie a zvídavost těch mladších najde cestu k tomu, co mladí potřebují, aby se ve světě vyznali. Škola je, jako když jdete v dešti proti větru. Po zvládnutí máte v teplé místnosti příjemný pocit, ale něco vám říká, že si to musíte projít příště i v lepším počasí. Žádné příště většinou nepřijde. Znova, čest výjimkám.
Chlubíme se, že máme učitele národů. Kdo ale četl nějaký delší text Komenského než pár citátů? Víme, že škola hrou, ale v praxi jsme příznivci přísného učitele, diktujícího poslušně a v tichu sedícím žákům jedinou možnou pravdu. Je jistě třeba vědět, kdy byla přesně bitva před pěti sty lety, či znát rozdělení pratvorů do příslušných druhových podskupin. Co ona bitva ale znamená pro naši současnost a jak se z ní poučit pro budoucnost, což je jediný smysluplný důvod se o ní něco dozvědět, to přísný pedagog nesdělí. Musel by totiž vyjádřit názor, jít za hranici naučeného a přiznat, že nikdo neví úplně všechno, což není žádná hanba, jen pozvánka do dobrodružství, kterým učení může být. Pokud ho tedy nezměníme v kárný tábor.
Jen málo z Komenského
Možná jsem příliš nespravedlivý, ale když vidím, jaké oříšky budou muset dnešní žáci za pár let rozlousknout, aby přežili jako civilizace a kultura, a porovnám to s tím, co jim hrneme do hlavy, jakože je to důležité a musí si to zapamatovat, pak tam vidím málo z Komenského a hodně z poručíka Duba. Nezapomínejme, že ten byl v civilu profesorem češtiny.
Naše školy spíš připomínají prohlídku muzea. Je to jistě zajímavé, ale o světě se děti a mladí lidé musí dozvídat někde jinde.
Každá nová vláda opakuje, že vzdělání bude její prioritou. Kdejaký politik vypráví, jak místo montovny máme být mozkovnou. Ale když pak přijde na věc, tedy na peníze, dostanou přednost ty montovny.
Společnost drobků ze stolu
Vzdělaná společnost není spolkem nabiflovaných snaživců. A nezrodí se za jednu generaci. Vzdělaná společnost je program na několik desítek let. Rychlejší a jednodušší je být těmi montovnami, zručnými podržtaškami někoho šikovnějšího, kdo má odvahu k odpovědnosti a vůli rozhodovat. Tento náš letitý poddanský přístup přinese jistoty drobků ze stolu, někdy i kus namazaného chleba upadne.
Komenský učil, jak učit sebevědomé mladé lidi, které by bavilo připravovat se na svět, jenž není vůbec jednoduchý, často nespravedlivý a mnohdy krutý. Což on věděl ze svého osudu nejlépe. Naše školy spíš připomínají prohlídku muzea. Je to jistě zajímavé, ale o světě se děti a mladí lidé musí dozvídat někde jinde. A ti starší se pak diví, jak na to či ono mladí lidé přišli, když jim to ve škole neříkali. Takže jen promrháváme jejich školní léta. Jak říkám, lepší se to, ale pomalu. Což nestačí. Svět se zrychluje a nepočká na nás. Ti mladí to vědí. Odtud jejich netrpělivost.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
