„Jednou večer v posteli mi začalo hrozně bušit srdce a měla jsem pocit, že se nemůžu nadechnout. Myslela jsem, že mám infarkt. Až po různých vyšetřeních mi na neurologii řekli, že šlo o panickou ataku,“ vypráví Flowee svůj příběh 30letá Petra. „Tehdy jsem byla taky hodně unavená, tak mi dělali různé krevní testy a zjistili, že mám i autoimunitní onemocnění štítné žlázy. V tu chvíli mi došlo, že tohle je příležitost překopat svůj život.“
Cestou antidepresiv jít Petra nechtěla, a tak si začala hledat informace sama. „Nebylo to lehké, zhlédla jsem třeba pět minut videa a pak jsem musela jít hned spát. Tak moc jsem byla unavená,“ vzpomíná mladá žena s tím, že také musela ukončit všechny aktivity včetně setkávání s přáteli a práce, protože to její úzkostné stavy jen zhoršovalo. Během prvního roku vyzkoušela ledacos, nejvíce jí však pomohl přístup Somatic Experiencing®.
Léčba traumatu i úzkostí
„Když máme pocit, že své tělo nemůžeme ovládat, třeba i jen tím, že nám často buší srdce, které nejsme schopni zklidnit, tak nás to přirozeně leká. Čím déle nevíme, co s tímto stavem dělat, a čím více nezdařených pokusů pro zklidnění učiníme, tím se samozřejmě situace zhoršuje,“ vysvětluje terapeutka Silvie Šabacká. Pak je podle ní jen otázkou času, kdy počáteční úlek přejde ve zděšení a pravidelné úzkostné stavy či záchvaty paniky. Proto nám volba vhodného přístupu může ušetřit mnoho trápení.
Právě Somatic Experiencing®, tedy somatické prožívání®, ve zkratce SE®, je podle Šabacké, která je jeho praktikantkou, specifická práce s tělem a nervovým systémem a jedním z nejefektivnějších nástrojů pro léčení traumatu a dalších projevů našeho těla, které nedokážeme ovládnout vůlí. Vznikla na základě více než 40 let pozorování vědecké práce a praxe Dr. Petera Levina, který prokázal, že člověk má přirozenou schopnost překonat a zpracovat následky traumat.
Jedním z nejzákladnějších pilířů, který své klienty učím jako první, je respekt ke kapacitě nervového systému. Nikoli tedy výstup z komfortní zóny. Ale naopak hledání takových podmínek, kde je nám dobře, kde si můžeme opravdu oddechnout.
„Somatic experiencing® je založen na uvědomování si vlastního těla a zároveň práci s myslí ve smyslu edukace klienta s cílem vést jej k porozumění, jak funguje nervový systém v zátěžových a stresových situacích,“ píše se na webových stránkách zaměřených na SE®. „Tato metoda podporuje a obnovuje zdravou a přirozenou seberegulaci těla a vrací pocit živosti, uvolnění a celistvosti, jež se následkem přetížení či traumatu zredukovala. Terapeutovi umožňuje provést klienta náročnými stavy a situacemi tak, aby nedocházelo k dalšímu zahlcení nervového systému, ale naopak ke stabilizaci a odplavení stresového náboje z těla ven. A to platí i pro uvolnění posttraumatického stresu.“
Jak konkrétně to vypadá? „Například jen sedíš a očima mapuješ prostor kolem sebe,“ vysvětluje mi Petra. „Tím svoje tělo učíš, že je tady a teď v bezpečí. A poté vnímáš také svůj vnitřní prostor a díváš se, co se v něm odehrává…“
Mgr. Silvie Šabacká
Mentorka pro tvůj zdravý život v rovnováze opírající se více než 10 let o terapeutický přístup Somatic experiencing® - práce s tělem a traumatem podle Petera Levina. Ke spoustě věcem a situacím přistupuje jinak, než je celospolečensky běžné. Do života přináší svým klientům jednoduchost, úlevu, naplnění a hlubokou vnitřní spokojenost. Drží se zásady, že je důležité držet za jeden provaz s naším nervovým systémem. www.vesvemteledoma.cz/
Reorientace v prostoru je podle Šabacké jeden z přirozených mechanismů našeho těla. Tímto způsobem si jakýkoliv živý organismus kontroluje, zda může vypnout aktivovaný poplašný alarm. „Tato praxe představuje jedno z mnoha stabilizačních cvičení, ale není to něco, co jsem já Petře během sezení řekla, aby realizovala. Naopak sleduji, co dělá její tělo samo a co jí její nervový systém svou specifickou tělesnou řečí ukazuje, že potřebuje k tomu, aby se mohl sám zregulovat. A na tyto momenty, kdy například na pár vteřin klient zvedne zrak a začne se rozhlížet, na sezeních upozorňuji a jejich důležitost a význam klientovi interpretuji,“ komentuje Šabacká.
Pozor na zahlcení
Somatic Experiencing® určitě není v „hrabání se“ v traumatickýh zkušenostech z minulosti. Spíš naopak. „Jedním z nejzákladnějších pilířů, který své klienty učím jako první ve svém prográmku Návrat k přirozenosti, je respekt ke kapacitě nervového systému. Nikoli tedy výstup z komfortní zóny. Ale naopak hledání takových podmínek, kde je nám dobře, kde si můžeme opravdu oddechnout. Potom díky nastolenému bezpečí předáme otěže parasympatické větvi nervového systému, která se sama postará o to, aby odplavila nahromaděný stres z těla, a my se díky tomu uvolnili, měli konečně prázdnou hlavu a cítili se zase ve svém těle doma,“ popisuje Šabacká.
Naše tělo, náš nervový systém, velmi dobře ví, jaká je jeho kapacita. Problém nastává ve chvíli, kdy signály těla přestáváme vnímat, nebereme je vážně a své pocity potlačujeme, nebo si je vykládáme nesprávně.
Podle ní právě jen díky tomu, že takovou praxi ovládneme a pravidelně zařadíme do života, se vyřeší 80 % našich problémů a trápení. „Je to, jako když dáme protivné dítě večer spát, a ráno je z „křičícího tyrana“ opět usměvavé sluníčko, které bylo protivné jen proto, že už bylo zkrátka přetažené. Stejně tak i my potřebujeme mít systém, jak trávit a zpracovávat všechny vjemy, které nám každý jednotlivý den přináší,“ vysvětluje terapeutka.
Naše tělo, náš nervový systém, velmi dobře ví, jaká je jeho kapacita. Problém podle Šabacké nastává ve chvíli, kdy signály těla přestáváme vnímat, nebereme je vážně a své pocity potlačujeme, nebo si je vykládáme nesprávně.
Zodpovědnost za vlastní tělo
Somatic Experiencing® nelze vnímat jen jako terapii, která se děje na sezení mezi terapeutem a klientem, ale jako určitý životní styl, ve kterém prostupují principy šetrného zacházení se sebou a se svým nervovým systémem všemi situacemi.
„Neexistuje terapeut, i kdyby byl sebevíce vyškolený, který může stoprocentně poznat, co se v klientovi děje. Ani rodič, ať už je sebevíc empatický a napojený, nedokáže stoprocentně poznat, co se odehrává v jeho dítěti. Proto i svou dceru zvu do spolu-práce
- aby si samu sebe hlídala
- aby mi dala jednoznačné znamení, když teď hned potřebuje, abych všeho nechala a věnovala se jí
- a aby taky měla dost prostoru odpočívat a strávit všechny vjemy z daného dne, aby sama se sebou vůbec mohla mít kontakt.
V přeneseném významu ke stejné spolu-práci a sebe-zodpovědnosti vedu i své klienty,“ zdůrazňuje Šabacká.
Když jsem se začala propojovat s tím, co cítím, došlo mi, že v některých vztazích už nechci být, protože jsou pro mě nezdravé, a také jsem přestala s některými projekty. Do té doby jsem jela na autopilota, takže jsem tyhle věci vůbec nevnímala.
Vnímat jemné signály
Když za své tělo a pocity přijmeme zodpovědnost a začneme si všímat i jemných signálů, které nám vysílá, můžeme si ušetřit spoustu trápení. „Jsou to nepatrné věci, kterých si běžně nevšímáme, ale právě na těchto maličkostech vše stojí a padá. Když svému nervovému systému porozumíme a začneme tyto náznaky zachycovat, komunikace mezi námi a tělem bude mnohem jasnější. A pak už nebudeme muset zažívat deprese, úzkosti nebo záchvat paniky či zuřivosti. Jenom se nám třeba jemně sevře hrudník a my už budeme vědět: „Aaa, teď už se potřebuji zastavit,“ vysvětluje Šabacká.
Podle ní je nervový systém každého člověka zcela jedinečný, proto také neexistuje žádný univerzální postup platný pro každého. „Je to veliká všímavost a práce s jedinečností každého z nás,“ říká terapeutka.
To potvrzuje i Petra. „Výhodou somatického prožívání® je, že nejsi závislá na terapeutovi. Jde hodně o to naučit se zase poslouchat své tělo. Postupem času zjistíš, že ti dává nápovědy a ukazuje ti, v čem je ti dobře, v čem ne, a jak máš tělu pomoci, aby se cítilo lépe. Takže když teď cítím zamrznutí, tak vím, že potřebuju zastavit a k tomu udělat malý pohyb. A poté někdy přijde emoce, například zlost, tak se třeba vykřičím, nebo si jdu zaběhat. Nebo nastoupí smutek, tak si pobrečím. A najednou se ta energie, která byla zaseknutá v těle, krásně uvolní.“
Petra se přístupem Somatic Experiencing® zabývá už dva roky a pochvaluje si, jak to funguje. Nejenže jí zmizely panické ataky, ale také přestala trpět na silné migrény a její tělo se celkově uvolnilo. „Není to tak, že bych už necítila emoce, jako je úzkost, ale teď je vnímám jako důležitou zprávu od těla, zachytím je dřív a vím, co dělat,“ usmívá se.
Panické ataky jí také pomohly změnit život. „Když jsem se začala propojovat s tím, co cítím, došlo mi, že v některých vztazích už nechci být, protože jsou pro mě nezdravé, a také jsem přestala s některými projekty. Do té doby jsem jela na autopilota, takže jsem tyhle věci vůbec nevnímala,“ uzavírá.
