Nezaměnitelní „účastníci zájezdu“: Jak poznáme našince na pobytové zahraniční dovolené

Pobytové zájezdy jsou klasickou českou doménou. Zejména u určité části populace, kterou trefně specifikoval už Michal Viewegh v nezapomenutelném románu Účastníci zájezdu. Narazíme na ně na každé dovolené u moře a v davu turistů z různých koutů světa je lze nezaměnitelně rozpoznat.

Češi si na svou pobytovou zahraniční dovolenou často šetří celý rok, proto hojně využívají nabídky first anebo last minute. Důležité je vědět, kam pojedu na dovolenou, co nejdříve, abych se mohl pochlubit sousedovi, kamarádce v práci anebo to jen tak utrousit na fotbale nebo v hospodě. Ale běda sousedovi, kamarádce anebo jakémukoli nahodilému člověku, který by snad odjel do lepší destinace… anebo dokonce někam na vlastní pěst? To je úplně nezodpovědný šílenec.

A jak Čecha na dovolené poznáte na první pohled?

Desatero „Aha – to je Čech!“

Tito „neohrožení cestovatelé a dobrodruzi“ mají jedinečný soubor vlastností, díky nimž se rozhodně odlišují. Takže si nasaďme sluneční brýle a kšiltovku, anebo ještě lépe – zavažme šátek na piráta a pojďme se vydat na cestu za poznáním českého turisty v zahraničí.

Pokusili jsme se sestavit jakési Desatero jistot, jak poznat Čecha na dovolené.

1. Ponožky v sandálech: Klasický poznávací znak českého turisty! Zatímco většina lidí volí žabky nebo stylovou plážovou obuv, naše české přátele zřejmě magneticky přitahuje kombinace ponožek a sandálů anebo crocsů. Je to podobné, jako by se Češi snažili z každé pláže udělat přehlídkové molo pro módní faux pas.

Pokud o tom ještě nevíte, v každé zahraniční zemi nám hrozí i mnohé choroby. Nejde jen o Egypt, ale všude je nejlepším cestovním parťákem slivovice, která nás ochrání před každým neduhem. Funguje totiž na všechno.

2. Jednojazyčné mistrovství: Ne že by se čeští turisté nezajímali o svět, jen si osvojili umění neverbální komunikace. Nečekejte, že s nimi budete vést smysluplný hovor, pokud neovládáte češtinu. Jistě, je to přece světový jazyk, ne? Pokud se odvážíte pokusit se konverzovat v jiném jazyce, připravte se na nechápavý pohled a okamžité přepnutí zpět do češtiny. Anebo, ještě lépe, na češtinu jako ve zpomaleném filmu. Účastník zájezdu si totiž myslí, že když bude mluvit p-o-m-a-l-u a z-ř-e-t-e-l-n-ě, porozumí mu Ital, Egypťan, Němec, Tunisan i Angličan. To dá přece rozum.

3. Neustálá nespokojenost: Bez ohledu na to, jak malebná je pláž, pohodlné pokoje, jak luxusní je hotel nebo jak vynikající je kuchyně, čeští turisté mají neuvěřitelnou schopnost najít si vždycky něco, na co by mohli reptat. „Ten losos v tom placatým chlebu byl úplně studenej, vám to nevadilo?“ zeptal se mě rozladěně jeden účastník zájezdu na mém prvním pobytovém zájezdu v Tunisu, kde jsem byla i já, coby Češka žijící 14 let v zahraničí, velmi příjemně překvapena.

Zkrátka u Čechů to může být počasí (buď je moc teplo, nebo zima, fouká, moře je moc teplé/studené anebo jsou v něm řasy), barva a teplota písku, malé nebo velké vlny nebo zakřivení měsíce – pokud si Češi mohou stěžovat, tak si stěžují. Asi je to činí spokojenými.

4. Stěžující si zcestovalí znalci: Toto navazuje na předchozí bod. Umění stěžovat si neberou čeští turisté na lehkou váhu. Dokonce v něm dosahují i jakéhosi mistrovství a povýšili jej na soutěžní sport. Ať už jde o kvalitu piva (kterou berou nesmírně vážně), obsah alkoholu v koktejlech, srovnávání destinace s těmi předešlými („Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“), obsluhu v místní kavárně nebo velikost kopečku zmrzliny, jejich stížnosti jsou slyšet široko daleko.

5. Delegát : Přestože kvalita mnoha delegátů v zahraničních pobytových destinacích by také vydala na samostatný článek, účastníci zájezdu si o jejich poněkud specifický přístup koledují. Nejsou schopni se domluvit, ze všeho jsou většinou vystrašení, každému hned tykají a za svých pět švestek chtějí nadstandardní služby ve dne i v noci. Změna pokoje je téměř nutností a opovažte se, delegáti, jim nevyhovět a přesně nedostát každému písmenku, které bylo v popisu výletu. „A jak to, že za ručníky u bazénu a na pláži se platí…?“

Pokud se odvážíte pokusit se konverzovat v jiném jazyce, připravte se na nechápavý pohled a okamžité přepnutí zpět do češtiny. Anebo, ještě lépe, na češtinu jako ve zpomaleném filmu.

6. Jedny bikiny na celý týden: „No, Čechy poznáme podle toho, že nosí celý týden jedny plavky,“ říkal mi s úsměvem jeden plavčík na mé pobytové dovolené. Trochu jsem se zastyděla, ale pak jsem se na to zaměřila. Nebyly to jedny plavky, ale v průměru tak dvoje na střídání. Tedy, kromě slečen, které si přijely za hranice užít – ty si braly na každé smočení jiné bikiny, aby zaujaly…

7. Přílišné nároky: Pokud si myslíte, že jste náročný cestovatel, seznamte se s českým turistou. Možná jsou na dovolené, ale jejich posláním je zajistit sami sobě, aby jim byl splněn každý jejich rozmar. Ručníky navíc, speciální dietní požadavky nebo nastavení termostatu přesně podle představ – nic není pro jejich puntičkářské požadavky příliš triviální. A že se za klimatizaci platí? To je přece nehoráznost! To v popisu zájezdu nebylo.

8. Rekreanti v letovisku: Čeští turisté jsou proslulí tím, že si rezervují resorty all-inclusive, a pak se odmítají vydat za jejich brány. Proč riskovat divokou neznámou v místním městě, když je jen pár kroků od nich perfektní bazén a bufet s alkoholem? Chcete-li poznat českého turistu, stačí se v deset hodin dopoledne poohlédnout po někom, kdo se opaluje s koktejlem nebo pivem v ruce. Maximálním odvazem je pak animační program v hotelu, anebo – ale to je už překonání vlastních možností a vystoupení z komfortní zóny – výlet na čtyřkolkách!

Bez ohledu na to, jak malebná je pláž, pohodlné pokoje, jak luxusní je hotel nebo jak vynikající je kuchyně, čeští turisté mají neuvěřitelnou schopnost najít si vždycky něco, na co by mohli reptat.

9. Pálenka na vypálení červa: Pokud o tom ještě nevíte, v každé zahraniční zemi nám hrozí i mnohé choroby. Nejde jen o Egypt, ale všude je nejlepším cestovním parťákem slivovice, která nás ochrání před každým neduhem. Funguje totiž na všechno. A kdyby ne, alespoň toho budu méně cítit…

10. Animátor je vždycky nejlepší kámoš: Češi se velmi rádi kamarádí s místními animátory anebo číšníky, ale aby jim dali nějaké „dýško“, to ne. Je to přece v ceně. Ihned po seznámení plácají místní plážové inženýry (Au, za ten termín se omlouvám) po ramenou, všechny oslovují Ahmed nebo Mohamed, tykají jim a myslí si, že jsou tu jen pro ně.

Nakonec nutno dodat, že my Češi nejsme jen věčně si stěžující bytosti s podivným vkusem. Máme i své kouzlo. Za fasádou neustálé nespokojenosti jsme vášnivými cestovateli, kteří jsou zvědaví na svět a dychtiví poznávat nové lidi i kultury.