„Když jsem na začátku devadesátých let odjel ze švédského Göteborgu do Kladna, bylo to jak z hororu,“ líčil mi jednou můj kolega, jak se odstěhoval za svou životní láskou. „Místo čisté přírody byly všude jen hutě. A to nejhorší – všichni se na mě mračili a já nevěděl proč!“
Od divokých devadesátek uplynulo víc než třicet let a v obchodech už naštěstí od obsluhy nesklízíme jen protáhlé obličeje za jakékoliv nestandardní přání. Přesto nás turisté a expati nepovažují jen za sluníčkáře, co by se samou ochotou rozdali. Pojďte se s námi podívat, jak se na nás dívají cizinci. Čím je děsíme, a co jim naopak na Češích imponuje?
Bez igelitky ani ránu
Začneme hodnocením české mentality na Tripadvisoru, jednom z nejpopulárnějších průvodců na světě. Tak copak si o nás turisté počtou, ještě než vstoupí na českou hroudu? „U Čechů si rychle všimnete, že se neusmívají. Vypadají spíš ustaraně, zaneprázdněně, smutně nebo zoufale. Spěchají ulicemi a v ruce mají buď igelitku, nebo falešnou kabelku Louis Vuitton. V Miláně byste se s tím nikdy nesetkali.“
A jak s námi navázat kontakt? Tripadvisor doporučuje zkusit zavést hovor třeba s prodavačkou v pekárně a nenechat se odstrašit, pokud první pokus dopadne totální ignorancí. Není zlá ani naštvaná. Nejspíš se totiž jen stydí za svou angličtinu. Cizinci nás mohou zkusit oslovit i v baru. „Projevte zájem. Pochvalte jim jejich boty nebo angličtinu a budou se s vámi srdečně bavit celý večer. Možná dostanete pozvánku i na místní afterparty.“
Jsme tedy studení čumáci? Ne tak docela. Spíš bychom potřebovali infuzi sebevědomí, ať už se to týká hrdosti na naši zemi, jazykových schopností nebo odvahy obléknout výstřední kousek z šatníku.
Ironie a upřímnost vede
Viděli jste Wednesday? Jedním z důvodů popularity tohoto seriálu na českém Netflixu může být i fakt, že by se u nás tahle ironická holka v černém cítila jako doma. Tvářit se patřičně zachmuřeně a stěžovat si, že za sebou máme příšerný den, je totiž náš národní sport. Na druhou stranu nám cizinci zároveň dávají body za upřímnost. Neupřímné úsměvy jen ze slušnosti u nás stále moc nefrčí.
Občas se rádi vytahujeme Havlem a sametovou revolucí. To všechno jsou bez jakýchkoliv debat opravdu velké úspěchy. Jen už je trochu odvál čas a možná bychom se spíš měli zaměřit na to, zda máme být na co pyšní i právě teď.
Pokud zvědavého cizince definitivně neodradíme svou úvodní rezervovaností, jeho pozitivní překvapení nebere konce. Jakmile se trochu otevřeme, jsme srdeční společníci sršící vtípky, smíchem a pozváním na pivo.
„Většina Čechů má smysl pro humor, hlavně pro ten černý, ironii a sarkasmus. Zdá se, že pro ně neexistuje nic, co by se nemohlo stát terčem vtipů. To samé platí i o citlivých politických otázkách. Politická korektnost nebo nějaké tabu zde opravdu neexistuje. Je to osvěžující i šokující – záleží, z jakého pohledu se na to díváte,“ komentuje náš smysl pro humor na platformě Quora Lance LaSalle, expat žijící dlouhodobě v České republice.
Zlaté české ručičky
Možná si tak nepřipadáte, ale mnoho cizinců překvapí naše organizovanost až puntičkářství. Přijít bezstarostně na sraz o půl hodiny později? To se u nás prostě nenosí, stejně jako „maňana“ přístup k novému úkolu od šéfa. Míváme dokonale naplánované nejen pracovní dny, ale dokonce i dovolenou. V tom se prý trochu podobáme Němcům. Na rozdíl od nich ale dovedeme lépe improvizovat a případné výjimky z pravidel pro nás nejsou žádný problém. Naopak je často sami vytváříme.
A co se týká improvizace, všímavým cizincům neuniklo ani proslulé české kutilství. „Češi jsou velmi techničtí. Průměrný Čech dokáže s velkou pravděpodobností sám opravit domácí spotřebič. Nebo bude přinejmenším přesvědčen, že to umí, a při pokusu ho zničí. Dokonce i ženy!“ podivuje se LaSalle.
Móda pro trampy
Co jsou rozhodně bodíky v náš prospěch, je vnímaná láska k přírodě a všem aktivitám v ní. Podle cizinců jsme neúnavní turisté, kteří tráví rádi své volno kempováním, cyklistikou a během. S tím nejspíš souvisí i naše zalíbení ve volnočasovém oblečení. „Přestože se módní trendy na ulici trochu posunuly, stále vás překvapí, kolik lidí potkáte ve městě v ležérním oblečení. Vypadají, jako by se neustále chystali na výpravu do přírody,“ podivují se cizinci.
U Čechů si rychle všimnete, že se neusmívají. Vypadají spíš ustaraně, zaneprázdněně, smutně nebo zoufale. Spěchají ulicemi a v ruce mají buď igelitku, nebo falešnou kabelku Louis Vuitton.
Není to o penězích, ani vzpoura proti konvencím. Do divadla a na společenské události se dovedeme obléknout stylově, musíme pro to mít ale jasný důvod. V běžných dnech se zkrátka rádi oblékáme neformálně a pohodlně. Jen je potřeba dodat, že i v tomto směru už jsme si našli styl. Vysmívané ponožky v sandálech a vytahané rukodělné svetry už díkybohu dávno nejsou uniformou českých ulic.
Skandinávci střední Evropy
Naše nehynoucí láska k pivu cizince praští do očí už při cestě z letiště. Jsme jeden z mála národů, kde pivo pořídíte v hospodách levněji než nealko.
„V Česku je běžné vypít za večer několik piv, a to i pro křehké dívky vážící 50 kilogramů. Pivo je zkrátka přirozenou součástí většiny místních společenských aktivit a pije ho téměř každý,“ podivuje se většina cizinců množství, v jakém jsme schopní pivo konzumovat. Pravda, pivo v třetinkách se na stolech moc často nevidí… Zároveň se většina cizinců neupejpá a rádi s námi „na jedno“ zajdou. Je to jedna z příležitostí, kdy odkládáme rezervovanost a rádi vezmeme turisty mezi sebe.
Spolu s určitým odstupem a zamračeností je láska k pivu také důvod, proč pro nás mají slabost Skandinávci. „Navštívil jsem Česko na dvoutýdenní dovolené a byl jsem překvapen, jak moc je mentalita Čechů a Dánů podobná. Milujeme pivo, jsme k cizincům trochu rezervovaní, náboženství pro většinu z nás není rozhodující a máme vtipný smysl pro humor. Mezi Čechy jsem se cítil velmi dobře. Poláci jsou taky milí lidé, ale jsou mnohem zapálenější pro věc než lidé v Česku a zdá se, že jsou extrovertnější. Češi jsou pro mě Skandinávci střední Evropy,“ říká Morten Begdrup z Dánska.
Vzpomínky na dávnou minulost
Ačkoliv nás cizinci řadí mezi poměrně aktivní sportovce a čilé návštěvníky fitcenter, trochu se pozastavují nad naší vášní pro hokej. „Českým národním sportem je hokej, i když v něm popravdě nejsou zas tak dobří. Ano, mají jeden z výborných týmů, ale slavné časy vítězství v Naganu v roce 1998 jsou dávno pryč. Češi nicméně neúnavně doufají, že se úspěch vrátí. Pokud navštívíte Českou republiku během mistrovství světa, uvidíte, že i lidé, kteří se normálně o sport vůbec nezajímají, najednou chodí do hospody sledovat zápasy a podporují tým úplně odevšad.“
Obecně jsou Češi velmi milí lidé, jen někdy mohou být až bolestně upřímní. Samotná Česká republika je takové živé místo. Je tu tak krásně. Je svěží a plná mladých talentovaných umělců. Milují své strašidelné příběhy i městské legendy. A pečou vynikající chleba.
Svatá pravda, ale my jednou opravdu znovu vyhrajeme, že ano? Co se týká našich dávných úspěchů, občas se prý taky celkem rádi vytahujeme s Havlem a sametovou revolucí. Nic proti, tohle všechno bez jakýchkoliv debat opravdu jsou velké úspěchy. Jen už je trochu odvál čas a možná bychom se spíš měli zaměřit na to, zda máme být na co pyšní i právě teď.
Škodovky, smažák a Krteček
A co je na Češích a Česku podle cizinců nejlepší? Je toho spousta! „Líbí se nám vaše animáky, můj syn se na Krtečka dívá každý večer před spaním. Jezdíme vašimi škodovkami, které patří mezi vůbec nejoblíbenější auta, která si Poláci pořizují. Také milujeme vaše pivo a filmy. Příběhy obyčejného šílenství jsou jeden z mých nejoblíbenějších snímků vůbec. A konečně mnozí z nás mají rádi vaše jídlo – smažený sýr a knedlík. To prostě musí ochutnat všichni, kdo někdy navštíví Česko!“ chválí nás Michał Rószkiewicz.
„Vždycky záleží na konkrétním člověku. Ale obecně jsou Češi velmi milí lidé. Nebudou vám lhát. Někdy mohou být až bolestně upřímní. Samotná Česká republika je takové živé místo. Je tu tak krásně. Je svěží a plná mladých talentovaných umělců. Milují své strašidelné příběhy i městské legendy. Pečou vynikající chleba, asi jsou v tom proslulí,“ vzpomíná na svou návštěvu uživatelka Katko z Londýna, diskutující na platformě Quora.
„Tady v Itálii jsou lidé o České republice poměrně neznalí. Kvůli její komunistické minulosti ji mnoho Italů považuje za východní Evropu. Což není pravda, protože Česko nemá s východní kulturou vůbec nic společného. Je to ateistická země obývaná otevřenými lidmi, kulturně blízká Německu. Předsudky mají samozřejmě většinou lidé, co u vás nikdy nebyli. Stačí krátký výlet a hned vidí vaše lidi v jiném světle: jste stejní jako lidé ze Západu. Oproti nám Italům jen zdrženlivější, často vzdělanější a méně horkokrevní,“ oceňuje Giorgio Taletti.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
