Pokud jste s dítětem sami, pak platí dvojnásob, že na horské dráze života není nikdy nuda. Být svobodnou matkou (a samozřejmě i otcem) je jako jezdit na jednom kole po laně a zároveň žonglovat s hořícími míčky. Na jednu stranu je to jedinečná směs vzrušující nezávislosti, na stranu druhou i spousta nervy drásajících výzev.
Statistika svobodných matek rozhodně nuda není
Nejprve se podívejme na řeč čísel. Hlavou 19 % rodin na světě jsou svobodné matky – ergo svobodné mateřství je celosvětový fenomén. Ve Spojených státech v roce 2020 žilo přibližně 10,4 milionu svobodných matek a 1,7 milionu svobodných otců s dětmi do 18 let, což je zhruba 83 % všech single-parent domácností. Podle údajů Eurostatu bylo v roce 2020 přibližně 18,4 % rodin se závislými dětmi v Evropské unii vedeno matkami samoživitelkami. V České republice to bylo přibližně 22,3 %. 82 % single-parent domácností v EU je vedeno matkami samoživitelkami, 18 % pak muži. Pokud jste tedy svobodný rodič, rozhodně nejste sami.
Studie říká, že v celé Evropě pochází 16 % dětí z rodin s jednou matkou (od 5,3 % v Řecku po 28,1 % ve Spojeném království) a 2,1 % z rodin s jedním otcem (od 0,7 % na Kypru po 15,1 % v Belgii). Zdroj: www.rand.org
Finanční chaos nemusí znamenat nedostatek
Peníze hýbou světem a každému z nás se jich občas nedostává. U samoživitelů to platí dvojnásob. Jsme generálními řediteli našich domácností a držíme naše rozpočty v rukou pevněji než batole svou oblíbenou hračku. Omezený příjem? Jednoznačně. Vysoké náklady na péči o děti? Bez debat. Nedostatek finanční podpory? Platí to, navíc si o ni často neumíme říci. Dluhy a finanční nestabilita? To je velmi časté. Naštěstí je většinou na konci každého finančního tunelu blikající světlo. Stačí se jen informovat o všech možnostech, které jako samoživitel máte. A pak už je jen na vás, jestli se vydáte do boje s byrokracií, nebo kam všude se pro pomoc obrátíte. Záleží ale i na vašem vnitřním nastavení, zda pomoc potřebujete, opravdu potřebujete, nebo se zařadíte mezi „matky samoživitelky“ s věčně nataženou dlaní.
Jana je 34letá maminka samoživitelka. Má jen jednu pětiletou dceru, alimenty nepobírá, protože otec žije v jedné ze zemí třetího světa, příspěvek na bydlení také ne. Má místo toho tři práce, díky nimž vydělá slušné peníze. „Neumím si představit, že bych jen seděla doma, brečela a čekala, až mi někdo pomůže, nebo škemrala o nákupy a pomoc na sociálních sítích. Nemáme se královsky, ale díky třem pracím si nestěžuji. Dokonce i jednou za rok letíme s malou k moři. Zvládám to sama a to mi dává skvělý pocit.“
Omezený příjem? Jednoznačně. Vysoké náklady na péči o děti? Bez debat. Nedostatek finanční podpory? Platí to, navíc si o ni často neumíme říci.
Oproti tomu osmadvacetiletá Michaela, máma tří dětí se dvěma otci, nepracuje. Kromě toho, že citově ždímá jednoho z otců dětí (druhý se nezajímá) a nikdy nemá dost, pobírá příspěvek na bydlení, je aktivní snad ve všech facebookových skupinách, kde se maminkám pomáhá. Nestydí se říci si o několik nákupů týdně, a když ji navštívíte v jejím sice pronajímaném, ale nemalém a super luxusně zařízením bytě, najdete v komoře tolik balení toaletního papíru, že by si s ním mohla měsíc utírat zadky celá základní škola. Michaela je tak zvyklá a vůbec se nestydí. „No a co? Dělají to všichni, tak proč ne já,“ obořila se na mě, když jsem třeba zrovna ty role toaleťáků viděla, hned vedle spíže narvané k prasknutí potravinami, jako kdyby neměla tři děti, ale živila školku nebo letní tábor. Navíc Michaela umí skvěle hrát své emoce, takže dokáže přesvědčit okolí o tom, jaká je chudinka.
Marie, svobodná matka z jedné jihočeské vesnice, která sama vychovává dvě již větší děti, říká: „Práce z domova je požehnáním, ale také to znamená, že jsem neustále v jednom kole. Je náročné věnovat se plně dítěti a zároveň se snažit plnit pracovní požadavky. Práce na dálku je ale mým záchranným lanem, které nabízí flexibilitu, potřebnou k péči o děti a zároveň k výdělku. Ne všichni rodiče samoživitelé však privilegium práce na dálku mají a mohou mít problém najít cenově dostupné a spolehlivé možnosti péče o děti. Proto si toho vážím a jsem moc ráda.“
Co když táta (máma) neplatí výživné?
I když to není zcela časté, někteří samoživitelé nedostávají ani výživné. Jak uvádí web vasevyzivne.cz, až 31 % všech samoživitelů u nás alimenty nedostává vůbec a 13 % samoživitelů pak alimenty dostává nepravidelně. Je to v případě, že druhý rodič nejeví o dítě zájem a soudem stanovené výživné neplatí, bez ohledu na sankce, které mu hrozí. Anebo není uveden v rodném listě jako rodič, nebo žije daleko, kde jej legislativa, v našem případě česká, nedostihne. Pokud druhý rodič neplatí výživné, web cesivpravu.cz uvádí, má druhý rodič několik možností. Nejprve by měl podat návrh na stanovení výživného soudem, měl by navrhnout nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí, které je rychlejší a efektivnější než nařízení exekuce. Vše by měl pak oznámit i na Policii ČR. A za čtvrté: rodič, který má dítě svěřené do péče nebo se o něj stará, pak může požádat o tzv. náhradní výživné stát. Na všechny možnosti jsme se zeptali exkluzivně i advokáta.
„Rodič – samoživitel se svěřeným dítětem do péče – musí pro případ, pokud mu druhý rodič neplatí výživné na dítě, zahájit vymáhání výživného,“ řekl pro Flowee.cz advokát JUDr. Robert Falbr. „To lze realizovat několika způsoby: první z možností je obrátit se na soud s návrhem na soudní výkon rozhodnutí. Soud poté může postihnout zejména příjem druhého rodiče a nařídí srážky z jeho mzdy.“ Často ovšem druhý rodič nemá pravidelný příjem (nebo jej umně skrývá, prostě zatlouká, co to dá), pak nezbývá nic jiného než návrh na exekuci. A v tu chvíli si většinou lidé uvědomí, že jde do tuhého: „Exekutor může velice efektivně postihnout veškerý majetek druhého rodiče a může dokonce i rozhodnout o pozastavení řidičského oprávnění,“ říká Robert Falbr. „Jedná se o opatření, které druhého rodiče motivuje k tomu, aby plnil vyživovací povinnost. Jak soudní výkon rozhodnutí, tak exekuce prováděná soudním exekutorem předpokládá existenci rozsudku soudu, který povinnost platit výživné stanovil. Není-li takové rozhodnutí z jakýchkoli důvodů k dispozici, doporučuji podat žalobu k příslušnému soudu.“
Pokud druhý rodič neplatí výživné po dobu delší než čtyři měsíce, jedná se podle Roberta Falbra o trestný čin zanedbání povinné výživy dle ustanovení § 196 trestního zákoníku: „Rodič, který má dítě v péči, v takovém případě může podat trestní oznámení a vše pak již řeší policie, státní zástupce a soud. Trestní oznámení je možné podávat opakovaně. Je nám známo, že pokud je proti druhému rodiči zahájeno trestní stíhání, má často snahu dluh napravit,“ dodává Robert Falbr. Od 1. 7. 2021 navíc funguje v Česku pro rodiče, který má v péči nezaopatřené dítě (zpravidla do 15 let) s trvalým pobytem v Česku, možnost požádat stát o náhradní výživné: „Předpokladem je existence rozsudku, který výživné stanovil, a zahájení řízení u exekutora nebo podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí. Žádost se podává na úřadech práce. Maximální výše náhradního výživného je 3 000,- Kč měsíčně a může jít až o 24 výplat.“ Navíc je v tuto chvíli v jednání i návrh, že náhradní výživné bude možné platit celkem až 48 měsíců, tedy dvojnásobnou dobu,“ dodává Robert Falbr.
Osamělé emoční blues
Vydejme se nyní prozkoumat emocionální oblasti rodičů samoživitelů. Osamělé matky si často připadají, jako by hrály hlavní roli ve vlastním dramatickém seriálu. Nazvěme ho třeba „Kronika osamělosti“. Bez partnera se snadno cítíme izolované, vystresované a zdrcené – o to více, když ani jiná emocionální podpora nefunguje. Faktem je, že nemít s kým sdílet zátěž může vést k dalším problémům. Osamělí rodiče se často potýkají s nedostatkem citové podpory, což se může podepsat na jejich duševním zdraví. Sladění práce, péče o dítě a osobního života může být neustálým žonglováním. Psycholožka doktorka Sarah Petersonová zdůrazňuje: „Osamělí rodiče často mívají pocity viny, protože se obávají, že svým dětem nedokážou poskytnout vše, co potřebují. Tyto emocionální stresory mohou mít významný dopad na jejich duševní zdraví. Takoví rodiče čelí jedinečnému souboru stresorů od finanční zátěže až po emocionální tíhu, kterou na sebe berou všechny povinnosti. Chybí jim i praktická podpora. Vaření, úklid, péče o děti – to všechno je nekonečný štafetový závod a my jsme jediní běžci. Nedostatek pomocné ruky může vést k vyčerpání velmi rychle.“
Zejména osamělé matky se často potýkají s opravdovými problémy i proto, že nemají pro své děti hlídání a jsou s nimi 24/7. Najít cenově dostupnou a kvalitní péči pro děti je jako najít jednorožce, který se živí jako kuchař – téměř nemožné. Některé tak pracují na částečný úvazek nebo ovládají umění skloubit práci a péči o děti jako profesionálky. Flexibilita totiž není často možná, stejně jako najít rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. „Z matek samoživitelek se často stávají nadlidé, kteří zvládají více úkolů najednou, ale emocionální zátěž je neskutečná. Mísí se pak s pocity, že netrávíte dost času s dětmi, že vaše práce děti negativně ovlivňuje… Málokterá osamělá maminka si uvědomí, že samotné mateřství samoživitelky je práce na plný úvazek, při níž stále musíme platit účty. Je to jako mít dvě zaměstnání bez přestávek na kávu,“ dodává Sarah Petersonová.
Sladký, ale nestabilní domov
Dalším problémem, s nímž se některé české maminky samoživitelky potkávají, je obtížnost pronajmout si byt. Pokud jste matka samoživitelka, jste prostě rizikový nájemník a pronajímatelé mohou být vybíraví. Někteří z nich dokonce vyžadují potvrzení o příjmu, obecně ale pronajímatelé koukají na samoživitelky a samoživitele s nedůvěrou, protože nevěří, že budou dlouhodobě sami schopní pravidelně a včas nájem platit. „Najít si bydlení jako svobodný rodič byla noční můra. Pronajímatelé často zpochybňovali mou schopnost zajistit stabilitu pro mé dítě,“ říká třicetiletý stavař Jaroslav, který se ve větším městě stará sám o svou malou dceru. Nestabilita bydlení je pak otravná jako komár na letním grilování. Najít a udržet si dostupné a bezpečné bydlení je kolosální problém, zejména v oblastech s vysokými nájmy, jako jsou velká města. Časté stěhování, opožděné platby nájemného nebo hrozba vystěhování? Je to jako hrát ruletu, jen těm dramatickým koncům se v některých případech prostě nelze vyhnout.
Existuje ale něco jako diskriminační drama?
Diskriminace a stigmatizace? Ano, skutečně existují. Matky samoživitelky se často potýkají se stereotypy, které je vykreslují jako neschopné, finančně nezpůsobilé nebo předurčené k nestabilním vztahům. Je to vlastně obrácená varianta stereotypů o Romech, kteří – i když jsou jakkoli slušní, o děti se starají, pracují a nájemné platí, vzbuzují v lidech vlny nevole.
Vyřešit otázky rodičovství s bývalým partnerem je jako skládat Rubikovu kostku se zavázanýma očima. Týmová práce se někdy podobá spíše tvrdé pouliční bitce a zvládání vlastních emocí při komunikaci s dětmi může v takové situaci připomínat tanec na minovém poli.
Emocionální zátěž není žádná legrace. Pocity izolace, studu a nedostatku podpory si mohou vybrat daň. Nezapomeňte však, že svobodné matky jsou bojovnice, které boří tyto stereotypy a den po dni se brání diskriminaci. Přitom ani vychovávat děti v úplné rodině není hračka, to víme všichni. A představte si, že samoživitelé obecně musejí vyřešit otázky rodičovství s bývalým partnerem. To je jako snažit se složit Rubikovu kostku se zavázanýma očima. Je to o týmové práci, ale někdy se tato týmová práce podobá spíše tvrdé pouliční bitce. Takové úsilí provázejí neshody ohledně výchovy, stres a napětí. Navíc je často doplňuje ještě nutná, ale ošemetná komunikace s našimi malými dětmi o rozchodu nebo rozvodu. Hledání správných slov a zvládání vlastních emocí může připomínat tanec na minovém poli.
Adrenalin na horské dráze
I přes všechny výše zmíněné překážky má svobodné rodičovství své světlé okamžiky. Je to cesta plná osobního růstu, odolnosti a čisté radosti z toho, jak naše děti prospívají. Osamělí rodiče jsou odolní a vynalézaví. Jejich láska a oddanost k dětem často vzdoruje nepřízni osudu.
Pokud jste se ve výše uvedených řádcích poznali, můžete si být jistí jednou věcí: nejste v tom sami. Vyhledejte podporu, opřete se o svůj „kmen“ a přijměte krásný chaos svobodného mateřství. Život může být jako horská dráha, ale i když se vám občas svírá žaludek, můžete pořád zvednout ruce nad hlavu a křičet radostí.
foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek
