Láska pod pyramidami. Jak vypadaly intimní vztahy ve starověkém Egyptě?

Staří Egypťané si užívali mnoho rozkoší. I když byli korektní, tak ani omylem nebyli prudérní. Jejich mýty jsou protkány celou řadou sexuálních výjevů, píše Psychology Today. Kosmos zobrazuje bohyni Nut, tedy bohyni noční oblohy, která pozoruje svého topořícího bratra Geba, boha Země. Mužským mumiím byly přidělávány falešné penisy a ženským bradavky, aby si mohly užívat posmrtný sex. Jsou dokonce známy případy, kdy balzamovači zneužívali své „klienty" k nekrofilním hrátkám, i když takové jednání bylo trestné. Egypťané nectili zdrženlivost, neměli slovo pro panenství a děti nezadaných párů nebyly stigmatizované.

Ebersův medicínský papyrus, který se datuje do poloviny druhého tisíciletí před Kristem, obsahuje návod na antikoncepční pesary. Další svitky hovoří o antikoncepci složené z akátového stromu a smoly. Když ochrana selhala, bylo možno přistoupit k potratu. Cizoložství ovšem bylo absolutní tabu, obzvláště pro manželku. Žena, která zabloudila do cizí postele, mohla být těžce potrestána, zmrzačena, ukamenována nebo upálena.

Svatby přes koleno

Lidé se obecně brali uvnitř své společenské třídy, ale bez ohledu na rasu nebo národnost. Občas si vzali bratrance či sestřenici, ale s výjimkou královských rodin se nemohli oženit či vdát za nikoho bližšího než příbuzného přes jedno koleno. Muži se obvykle ženili mezi 16 a 20 lety, případně jakmile si našli práci, s níž mohli podporovat manželku a děti. Ženy se vdávaly mladší, kolem 13 let, nebo jakmile dosáhly puberty. A nebylo neobvyklé, že si o hodně starší muž vzal mladou dívku.

Jakmile si nevěsta přesunula věci do manželova domu, byli považováni za manželský pár.

Svatba byla tradičně dohodnutá mezi nápadníkem a dívčinými rodiči. Nápadník nabídl peníze nebo dárek jako pečeť uzavírající dohodu a kompenzaci rodině za ztrátu dcery. Před svatbou byla sepsána dohoda, která zajistila, že děti a věci, jež žena přinesla do manželství, zůstanou v případě rozvodu její.

Jednoduchý rozvod

Svatba mohla být spojena s oslavou, ale neexistoval žádný konkrétní svatební rituál. Jakmile si nevěsta přesunula věci do manželova domu, byli považováni za manželský pár. V některých případech pár vstoupil do „zkušebního manželství“, které trvalo jeden rok. Šlo o takzvaný "rok jídla", po němž mohlo být manželství stvrzeno, nebo anulováno.

Rozvod byl přímočarý. Manželé se mohli rozvést prostě tak, že si o to řekli, i když k tomu neměli žádný specifický důvod jako nevěru nebo neplodnost. Narozené děti patřily matce až do okamžiku, kdy si vzala jiného muže. I když byl rozvod tak snadný, manželé na vztahu tvrdě pracovali. Věřili, že manželka může trápit nespravedlivého muže i z hrobu.