Naposledy se to stalo koncem minulého měsíce – Robert Card, záložník americké armády, si jako cíl svého teroristického činu vybral hráče bowlingu. 25. října 2023 v Lewistonu ve státě Maine zastřelil 18 lidí a 13 jich zranil legálně drženou střelnou zbraní. Dva dny byl na útěku, pak jeho tělo našli blízko popelnic. Co se mu asi honilo hlavou ještě předtím, než si ji prostřelil? List The Independent o něm píše, že projevoval zájem o pravicové influencery na serveru X, dříve Twitter, než společnost jeho účet smazala. Lajkoval také příspěvky od Elona Muska, Donalda Trumpa mladšího, Tuckera Carlsona a Jordana Petersona. Zaměřoval se na příspěvky sdílející názory proti transsexuálům a také na práva na zbraně, koronavirus a ekonomiku. Seznam jeho koníčků nikoho příliš nepřekvapí. U mnoha masových vrahů se totiž opakuje.
Touha být důležitý a nenávist
K masové střelbě se v 98 % uchylují muži, většinou takoví, kteří se hlásí k ideologii nenávisti, směřované vůči židům, muslimům, ženám, socialistům a dalším. Svůj život nezvládají, ale mají megalomanské sny o úspěchu. Vědci, kteří z psychologického hlediska zkoumali extrémismus, tvrdí, že vtom, aby se člověk radikalizoval, hraje úlohu potřeba něco znamenat. Touha být důležitý, „být někým“ a mít smysl života je podle nich dominantní potřebou a základem násilného extremismu. A když člověk s takovou touhou selhává, což je v době pozdního kapitalismu dost časté, potřebuje svůj neúspěch na něco nebo někoho svést – u nás jsou aktuálně v kurzu Ukrajinci.
Krajní pravice sice může vypadat směšně a neškodně jako Tomio Okamura, ale někde mezi členy SPD nebo následovníky Reichla se může skrývat potenciální Anders Breivik.
V západním světě je pro krajní pravici poslední tři roky mimořádně úrodná půda, v době krizí jsou nenávistné ideologie na vzestupu. Krajní pravice sice může vypadat směšně a neškodně jako Tomio Okamura, ale někde mezi členy SPD nebo následovníky Reichla se může skrývat potenciální Anders Breivik, který v roce 2011 na norském ostrově zavraždil 77 členů spolku mládeže norské strany sociální demokracie. Před útokem Breivik napsal manifest 2083: Evropská deklarace nezávislosti, ve kterém si stěžuje na vymírání bílé rasy a woke kulturu. Psát manifesty je u masových vrahů typické, protože po sobě chtějí zanechat co největší stopu. Vysvětlují v nich, co všechno je špatně se společností, nebo jak jim bylo ublíženo. Masový střelec Elliot Rodger zase napsal manifest o tom, jak moderní feminismus zničil společnost a jak jsou ženy odporné, protože s ním nespí. Masoví vrazi své manifesty před činem pošlou do novin nebo je zanechají na místě, aby je někdo našel. Informovat o nich a zveřejňovat jejich texty je dvojsečná zbraň: mohou inspirovat další masové vrahy, fascinované těmi, kteří to provedli před nimi.
Podobný pohled na svět, jako má Breivik, sdílí spousta lidí, a to i u nás. Připadá vám příměr ohledně SPD a Reichla v minulém odstavci přehnaný? Vzpomeňte na Jaroslava Baldu, který se k politice malých českých xenofobů hrdě hlásil. Zatím se incidentů stalo jen pár, většině stačí vybíjet si svoji zlobu posloucháním hudby à la Ortel, pořváváním na romské děti v tramvaji, chozením na trapné demonstrace s vlaječkami a psaním výhrůžek na sociální sítě. Kdyby měli doma AK-47 a dali si pár braníků a becherovčiček, možná by to tak nevinné nebylo.
Masové střelby v ČR a na Slovensku
V České republice se střílelo v Ostravě a Uherském Brodě. Při útoku (2019) ve Fakultní nemocnici Ostrava bylo zabito celkem sedm lidí a další dva byli zraněni. Nelegálně ozbrojený čtyřicátník Ctirad Vitásek z místa činu odešel před příjezdem policie, a aby se vyhnul zatčení, následně spáchal sebevraždu. V Uherském Brodě v roce 2015 třiašedesátiletý Zdeněk Kovář zabil 8 osob a jednu zranil a dvě hodiny po útoku spáchal sebevraždu. Na Slovensku minulý rok proběhl pokus o masovou střelbu, protože zemřeli „jenom dva“ lidé v bratislavském klubu Tepláreň. V zemích, kde nejsou zbraně tolik dostupné, se zabíjí spíš v rodinném kruhu – ale co není, může být. Pokud by u nás bylo jednodušší sehnat střelnou zbraň, není pochyb, že by toho určité typy lidí, kteří by splňovali charakteristiky masového střelce, využili.
Extrémní pravice je za masovou střelbou téměř pokaždé, alespoň v západním světě
Podle reportu Anti-Defamation League většinu masových vražd spáchali pravicoví extremisté, minoritně se podíleli levicoví a domácí islamističtí extremisté. V roce 2022 se ve Spojených státech nestala žádná masová vražda, která by s extrémismem nesouvisela. Terorismus krajní pravice je pro USA mnohem větším rizikem než ten muslimský, napsal před dvěma lety Guardian. Například střelec, který začátkem tohoto roku v texaském obchodním domě zavraždil 8 lidí, měl v historii svého prohlížeče fóra krajní pravice, stejně jako ten, který minulý rok zabil v gay klubu 5 lidí, nebo ten, který vystřílel v roce 2018 židovskou synagogu.
Terorismus krajní pravice je pro USA mnohem větším rizikem než ten muslimský.
Aby byla střelba masová, mělo by jít o tři a více úmrtí nebo zranění v rámci jednoho incidentu, přičemž vrah se k počtu obětí nepočítá, i když sám také přijde o život – buď se zastřelí sám, nebo to za něj udělá policista. V posledních třech letech se počet podobných incidentů v USA dramaticky zvýšil. Masových vražd v roce 2023 bylo celkově 565, před pěti lety to bylo „jenom“ 336 za celý rok. Vrazi si vybírají různá prostředí pro svoje činy – synagogu, mešitu, metro, koncert, obchodní dům, posilovnu, ale školní střelby, které jsou pro USA tak typické, bývají pro společnost nejvíc traumatizující. Právě ve školách se počet střeleb v období po covidu skoro zdvojnásobil. V roce 2022 se tam střílelo 79krát, tento rok jich bylo zatím jen 58.
Vrazi bývají před střelbou „terminally online “
K rozvoji extrémismu přispívá to, že někteří lidé velkou část svého života tráví online. Na rozdíl od reálného světa, ve kterém s nimi ne všichni vždycky souhlasí, se na internetu pohodlně uvelebí ve svojí unikátní bublině, precizně vyfouknuté algoritmy sociálních sítí. Bublina každého člověka je trochu jiná, ale některé se protínají jak Vennovy diagramy. Čím víc času v bublině člověk tráví, tím má bublina pevnější hranice a je těžší z ní vystoupit. Internetovým bublinám, kde se baví jenom lidé se stejným náhledem na život, se říká „echo chambers“ – co řeknete, to se k vám (v možná trochu pozměněné podobě, ale stále se stejným významem) vrátí. Ať už si masoví vrazi vyberou jako ideologickou základnu krajní pravici, antisemitismus, Suverénní občany nebo islámský extrémismus, radikalizují se nejčastěji sami a online právě díky tomuto fenoménu. Echo chambers jsou prostředím, kde se člověk setkává pouze s informacemi nebo názory, které odrážejí a posilují jeho vlastní. Proto jde racionalita člověka v bublině do kopru. Dokáže uvěřit čím dál tím víc bizarnějším konspiračním teoriím a radikálnějším myšlenkám. Emoce, pozitivní i negativní, nabírají na intenzitě.
Mučednictví není exkluzívní jenom pro islámský terorismus, incelové by mohli vyprávět.
Jak se cítí lidé uzavření v extrémistické bublině? Pohrdají lidmi s jiným názorem (třeba jim říkají „ovčani“), vidí černobíle, nenávidí systém, jednotlivce, nebo nějakou minoritu dle vlastního výběru, jejíž členy dehumanizují. Být v bublině je pro ně ale také potěšení, hlavně kvůli pocitu výjimečnosti a sounáležitosti. Jedinec je spokojený, že je tak inteligentní, že „tomu všemu přišel na kloub“ a že patří k vyvolené skupině lidí, kteří jsou stejně skvělí jako on. V reálném životě jsou takoví lidé ale často osamocení a mají zpřetrhané vazby možná právě díky jejich extrémismu. Budoucí masový vrah se moc nesocializuje, kamarády má hlavně online. Záleží mu na tom, aby získal jejich uznání, a to se v případě extrémní politické skupiny dá udělat buď pomocí aktivismu, nebo v krajním případě terorismem. Ve fórech si extrémisté kromě sdílení memů a rantů z osobního života pohrávají s myšlenkou, zda něco spáchat. A když se k tomu někdo odhodlá, udělají z něj mučedníka. Mučednictví není exkluzivní jenom pro islámský terorismus, incelové by mohli vyprávět.
Nedostatek sexu
Eliott Rodger byl slavný incel (involuntary celibate, tedy nedobrovolný celibátník), který v roce 2014 zastřelil 7 lidí. Jeho motivem bylo jednoduše to, že si nemohl najít holku. To, že sexuální frustrace je jedním z faktorů způsobujícím radikalizaci a extrémismus vedoucí k terorismu, je prověřený fakt. A incelové stojí na jednom z nejvyšších stupínků pomyslného žebříčku míry sexuální frustrace. Mohou se zdát zdánlivě apolitičtí, protože se baví hlavně o ženách a o vztazích, které nemají, ale není tomu tak. Incelové, stejně jako bílí supremacisté, chtějí svět přetvořit tak, aby vyhovoval jejich skupině. Politické myšlenky incelů sahají od koncentračních táborů pro ženy přes zavedení vládou přidělovaných přítelkyň a vynucené monogamie až po vyhlazení většiny stávajících „alfa“ mužů a žen.
Podle jednoho nového výzkumu v časopise Homicide Studies dokonce sexuálně frustrovaní masoví střelci napáchají více škody než ti „normální“. A čím víc je vrah sexuálně frustrovaný, tím má na kontě více mrtvých. Kromě Eliotta Rodgera jich vraždilo mnoho dalších a v USA a v Kanadě je tajné služby aktuálně považují za teroristickou hrozbu.
Terorismus začíná doma
Incelové se považují za oběti moderní společnosti. Podobně jako ostatní extrémisté, kteří tvrdí, že židé proti nim kují spiknutí, migranti jim berou práci a muslimové znásilňují jejich ženy. Ženám to ale častěji dělají oni sami. Pokud takoví lidé partnerku mají, tak ji terorizují, souvislost masových vrahů s misogynií a pácháním domácího násilí je vědecky prokázaný fakt. Domácí násilí se někdy označuje jako „intimní terorismus“, který je definován jako „používání fyzického násilí plus široké škály taktik, jejichž cílem je získat a udržet si kontrolu nad druhou osobou ve vztahu“. Islámští extrémisté, kteří útočili v americkém Orlandu a ve francouzské Nice, stejně jako atentátník z bostonského maratonu a řada dalších významných osamělých útočníků, měli dlouho před svými rozsáhlejšími útoky známé záznamy o „intimním terorismu“. Omar Mateen, útočník z Orlanda, který v nočním gay klubu Pulse v roce 2016 zabil 49 lidí a 53 jich zranil, byl jako dítě zneužíván a už ve 3. třídě začal být agresivní. S věkem se vše ještě zhoršilo. Jeho první manželka Sitora Yusufiy otevřeně hovořila o jeho násilném a psychickém týrání, které zahrnovalo opakované bití, kontrolu nad jejími financemi a izolaci od přátel a rodiny.
Masoví vrazi přitom vypadají úplně stejně jako vy nebo jako vaši sousedé. Ti, o kterých se dočteme ve zprávách, jsou jen špička ledovce. Je mezi námi hromada lidí s podobnou mentalitou, kteří se díkybohu ke zbrani nikdy nedostanou. Pokud připustíme prostý fakt, že s právem se pojí i zodpovědnost, je evropský způsob nutnosti zbrojního pasu zřejmě účinnější než druhý dodatek americké ústavy, který zaručuje Američanům právo nosit zbraně prakticky neomezeně. Díky za to.
Reklama
foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek