Proč nás fascinují sérioví vrazi a milujeme true crime?

Patříte mezi ty, co nepropásnou ani jednu epizodu podcastu Opravdové zločiny, milujete filmy, jako je Zodiac, a na pláž si s sebou berete napínavé severské detektivky? Možná sami někdy přemýšlíte nad tím, jestli nejste divní, když vás nechávají v klidu pasáže o rozřezaných tělech, a příběhy sériových vrahů vás spíše fascinují, než odpuzují. Tak divní možná jste, ale dobrá zpráva je, že v tom nejste sami. Fascinace vrahy a takzvaným true crime je celkem rozšířená úchylka, a jak zjistíte níže, i prospěšná.

Kolektivní úzkost

Kulturní fascinace sériovými vrahy roste. Existují muzea, podcasty, knihy a společná setkání lidí, kteří se zajímají o příběhy sériových vrahů, a to jak skutečné, tak fiktivní. Článek v Discover magazine se zaměřuje na to, jak tuto fascinaci vysvětlují sociologové. Podle nich tento trend souvisí s měnícím se mediálním prostředím a také s kolektivními obavami ze světa kolem nás. Naše fascinace sériovými vrahy se netýká ani tak jich, jako spíše nás.

Hlavní proud hororových médií včetně filmů, televize, podcastů a blogů prezentuje děsivé příběhy v kontextu, který diváky zneklidňuje. Využití kolektivních úzkostí je způsob, jak oslovit a vyděsit širokou škálu lidí. Sérioví vrazi, skuteční i fiktivní, jsou vnímáni jako monstra podobná lidem. Žijí mezi námi jako lidé, ale páchají brutální zločiny tak, jak si představujeme, že by je mohlo páchat monstrum.

Poměr nákladů a přínosů při poznávání nebezpečných situací je základem naší morbidní zvědavosti, naší lásky k násilným thrillerům a naší fascinace sériovými vrahy. Žízníme po vědomostech o vrahovi.

Mediální vědci zjistili, že zatímco diváky ve Velké Británii zajímají spíše příběhy o obětech, diváci v USA se zaměřují na sériového vraha jako na osobu, což souvisí právě s kolektivními strachy a úzkostmi. Teroristické útoky z 11. září 2001 označili vědci za počátek zvýšeného obsahu souvisejícího se sériovými vrahy. Velká část tohoto obsahu se zaměřila na pochopení sériového vraha jako osoby a přichází v době, kdy se lidé snaží pochopit náhodné násilné útoky.

Ačkoli se dějové linie soustředí na sériového vraha, diváky méně fascinuje dotyčné monstrum a více to, proč se ho bojíme. Po 11. září se zvýšil obsah médií zaměřený na bělošské sériové vrahy a někteří sociologové v tom vidí způsob, jak lidé rozptylují svůj strach z domácího terorismu.

Evoluční vztah k predátorům

Coltan Scrivner, behaviorální psycholog a specialista na morbidní zvědavost, psychologii hororového fandovství a strašidelných her, ve svém článku na webu Psychology Today vysvětluje, že abychom pochopili fascinaci sériovými vrahy, musíme nejprve porozumět našemu evolučnímu vztahu k predátorům.

Efektivní vyhýbání se predátorům je pro většinu zvířat základní dovedností. Predátoři však nehledají potravu vždy. Pokud predátor nemá hlad, není v jeho zájmu kořist pronásledovat. Lov je energeticky nákladný, není vždy úspěšný a potravu nelze po ulovení bezpečně a snadno skladovat.

Kořist často žije v těsné blízkosti svých predátorů. Protože však predátoři nemají vždy hlad a neloví, je v zájmu kořisti, aby dokázala rozpoznat, kdy má predátor hlad nebo kdy aktivně loví. „Jedním ze způsobů, jak zjistit, kdy predátor loví, je prohlédnout si ho z dálky. Kořist se tak může dozvědět více o tom, jak predátor vypadá, jaké má zvyky a jaký je jeho aktuální motivační stav. Toto chování, nazývané inspekce predátora, je v přírodě běžné, zejména u subadultních jedinců,“ vysvětluje Scrivner.

Podle něj je poznávání predátorů pro člověka stejně důležité jako pro ostatní živočichy. Zatímco riziko, že se staneme kořistí lvů a gepardů, je dnes relativně nízké, stále nám hrozí, že se staneme kořistí nebezpečných lidí. Naše mysl se s nebezpečnými lidmi vypořádává stejně jako s jinými nebezpečnými predátory: Snažíme se o nich dozvědět, pokud je to bezpečné, protože nám to pomáhá zjistit, jak se jim účinněji vyhnout.

Proč Jeffrey Dahmer zavraždil sedmnáct lidí, když jeho mladší bratr David vyrůstal v podstatě ve stejném prostředí, a přesto nikdy nezabíjel? Co vedlo Teda Bundyho k tomu, aby zabil více než třicet žen a dívek, když měl potenciál prožít uspokojivý a plodný život?

„Lidé mají jedinečnou schopnost představovat si události a prožívat je prostřednictvím mentální simulace. Představováním nebezpečných situací mohou lidé vytvářet scénáře, u nichž je vnímaný přínos učení vysoký, ale náklady na učení jsou nízké. Tyto nízkonákladové příležitosti k pozorování nebezpečných situací přitahují naši pozornost a působí jako bonbónek pro naši neklidnou mysl,“ říká Scrivner.

Tento poměr nákladů a přínosů při poznávání nebezpečných situací je základem naší morbidní zvědavosti, naší lásky k násilným thrillerům a naší fascinace sériovými vrahy. Žízníme po vědomostech o vrahovi. Proč se chová tak, jak se chová? Jak se chová k ostatním, když zrovna neloví? Jaké jsou jeho motivy pro výběr obětí? A co je možná nejdůležitější, jaké jsou příznaky toho, že by někdo mohl být vrahem? Podobné otázky nás zajímají, protože narážejí na něco hluboko v naší zvířecí přirozenosti – na potřebu vyhnout se predátorství.

Potřeba zastavit vraha

Sam Hollandová, autorka oceňovaných knižních krimi sérií, vysvětluje, že ji samotnou nejvíce zajímá psychologie sériových vrahů, a tomuto tématu se věnovala i při svém studiu na univerzitě: „Co dělá člověka člověkem? Například proč Jeffrey Dahmer zavraždil sedmnáct lidí, když jeho mladší bratr David vyrůstal v podstatě ve stejném prostředí, a přesto nikdy nezabíjel? Co vedlo Teda Bundyho k tomu, aby zabil více než třicet žen a dívek, když měl potenciál prožít uspokojivý a plodný život?“

Její zájem o sériové vrahy ale není jen akademický. Je přesvědčená, že fascinace tematikou true crime může být i prospěšná a přinést neuvěřitelné výsledky. „V roce 2018 bylo konečně odhaleno jméno „zabijáka ze zlatého státu“: Joseph James DeAngelo. Jeho odhalení a následné odsouzení bylo výsledkem společného úsilí orgánů činných v trestním řízení, FBI, týmu vyšetřovatelů a badatelů, mezi nimiž byla i autorka true crime knih Michelle McNamarová. Ta bohužel zemřela dříve, než byl DeAngelo nalezen, ale její práce byla považována za nedílnou součást vyšetřování.“

Hollandová možná nalezla ten nejpřesvědčivější důvod naší lidské fascinace sériovými vrahy. Jak sama říká: „Čím více toho o sériových vrazích víme, tím více otázek si klademe. Čím hlouběji budeme pátrat, tím rychleji se nám je podaří dopadnout a zastavit je dřív, než zemřou další lidé.“