„Už jen samé dobré vibrace.“ A nelžete náhodou tak trochu sami sobě?

Mám kamarádku, která doslova miluje osobní rozvoj. Vyzkoušela už snad všechny existující kurzy a terapie, donekonečna se "čistí" a pravidelně medituje. Dopodrobna mi dokáže popsat, jak se její dětství projevuje v současném životě, jaké toxické vzorce si promítá do svého vztahu k mužům a jaké zážitky z minulosti jí brání žít v hojnosti.

Snad by se dalo očekávat, že když do sebe investovala tolik času a peněz, na jejím životě se to pozitivně projeví. Bohužel tomu ale zatím nic nenasvědčuje. I když už dlouho touží po krásném vztahu, partnera stále nemá (a když už, jde o ego maniaka, který na výtku, že přišel na schůzku o půl hodiny později, odvětí slovy: Vadí ti to? Tak si to zpracuj!), její kariéra je v troskách a o financích ani nemluvě.

Myslím, že podobných případů bychom mohli najít ve svém okruhu známých spousty. Lidé, kteří se své problémy snaží řešit pomocí ezoterických seancí, které se většině ostatních jeví jako přinejmenším vzdálené realitě. Na všechno mají odpověď, často také rádi poučují, ale jejich životy vlastně inspirací vůbec nejsou.

Nepochopení spirituality

Právě pro tento jev, který se bohužel v dnešní době vyskytuje velmi často, existuje speciální pojmenování – "spiritual bypassing" (česky duchovní obcházení), které jako první vyslovil známý psychoterapeut a publicista John Welwood. Definuje jej jako "tendenci používat duchovní myšlenky a praktiky k tomu, abychom obešli nebo se vyhnuli konfrontaci s nevyřešenými emocionálními problémy, psychologickými zraněními a nedokončenými vývojovými úkoly".

Takový člověk se často účastní "duchovních" aktivit, aby se cítil nadřazeně nebo aby nemusel podnikat žádné smysluplné kroky k řešení své situace. Místo toho, aby o konfliktu mluvil, bude meditovat. Místo toho, aby se postavil nepříjemné emoci, potlačí ji.

Jako terapeut si Welwood začal všímat, že lidé (včetně jeho samotného) často používají spiritualitu jako štít nebo druh obranného mechanismu. Místo toho, aby člověk pracoval s těžkými emocemi a postavil se nevyřešeným problémům, jednoduše je různými duchovními poučkami odmítá. Spiritualita je pro něj zkrátka cestou, jak se povznést nad realitu nebo zvládnout její vratkou podstatu. To mu sice krátkodobě možná pomůže a zlepší náladu, nicméně ve skutečnosti se problém pouze zamlží a nechá vyhnít bez skutečného řešení.

Jak ho poznat?

Duchovní obcházení brání lidem přiznat si, co cítí, a vzdaluje je od sebe i od druhých. Mezi jeho znaky patří zejména:

Vyhýbání se pocitům hněvu
Víra ve vlastní duchovní nadřazenost
Přesvědčení, že traumatické události musí sloužit jako "zkušenost k učení"
Přesvědčení, že duchovní praktiky, jako je meditace, jsou vždy pozitivní
Extrémně vysoký, často nedosažitelný idealismus
Soustředění se pouze na duchovno a ignorování přítomnosti
Soustředění se pouze na pozitivní věci nebo přehnaný optimismus
Promítání vlastních negativních pocitů na druhé
Předstírání, že je vše v pořádku, i když tomu tak zjevně není
Domnívání se, že lidé mohou překonat své problémy pomocí pozitivního myšlení
Domněnka, že se musíte "povznést nad" své emoce
Používání obranných mechanismů, jako je popírání a potlačování

Duchovní obcházení opomíjí důležitou pravdu. Nemůžeme si vybírat, které emoce budeme prožívat. Život není jen o dobrých myšlenkách, pocitech a emocích. Abychom mohli prožívat vzestupy, musíme snášet i pády.

Duchovní obcházení je někdy obtížné odhalit, protože je často velmi nenápadné. Zde tedy pro názornost uvádíme několik příkladů:
Žena je rozzlobená a rozrušená kvůli něčemu, co udělal někdo jiný. Když se svěřuje se svými pocity, přátelé jí říkají, ať není tak negativní.
Příbuzný pravidelně překračuje hranice a chová se způsobem, který ostatní členy rodiny zraňuje. Ti, kterým bylo ublíženo, mají pocit, že musí potlačit svůj hněv a zůstat přehnaně tolerantní, že je to pro ně "lekce".

Klasickým příkladem spirituálního bypassu mohou být také tyto věty:

"Všechno se děje z nějakého důvodu."
"Bylo to tak nejlepší."
"Bylo to požehnání v přestrojení."
"Jen dobré vibrace!"

Duchovní nadřazenost vzdálená realitě

Spirituální bypass sice není tak nebezpečný jako jiné podobné mechanismy, ale i tak může velmi snižovat naši schopnost osobnostně růst a emocionálně se rozvíjet. Takový člověk se často účastní "duchovních" aktivit, aby se cítil nadřazeně nebo aby nemusel podnikat žádné smysluplné kroky k řešení své situace. Místo toho, aby o konfliktu mluvil, bude meditovat. Místo toho, aby se postavil nepříjemné emoci, potlačí ji.

Problém zároveň nespočívá v duchovních praktikách jako takových. Problém je v tom, když je člověk začne používat jako štít, aby se cítil lépe – nikoliv ze skutečně duchovních důvodů. Rozdíl tedy spočívá v záměrech, které za těmito činnostmi stojí. Je to způsob, jak si dodat pocit duchovní nadřazenosti nad ostatními, nebo jak se vzdálit realitě? Zdravé projevy spirituality nám pomáhají růst jako osobnosti, zatímco obcházení vytváří bariéru mezi námi, autentickým růstem a realitou.

Nespadněte do pasti

Duchovní obcházení opomíjí důležitou pravdu. Nemůžeme si vybírat, které emoce budeme prožívat. Život není jen o dobrých myšlenkách, pocitech a emocích. Abychom mohli prožívat vzestupy, musíme snášet i pády.

Jak se tedy spirituálnímu bypassu vyhnout?

Přestaňte hodnotit emoce jako špatné (například hněv, pohrdání) a dobré (například láska, vděčnost). I když některé pocity mohou být nepříjemné, slouží svému účelu a to, že je cítíte, z vás nedělá špatného člověka. Zkuste se na své emoce dívat s přijetím a pamatujte, že všechny jsou pouze dočasné. Zároveň pouhé nasazení růžových brýlí a ignorování problému jej nevyřeší.
Pamatujte, že nepříjemné pocity jsou často známkou toho, že je něco špatně a je třeba to změnit. Pokud se budete neustále snažit nepříjemné pocity zmírnit tím, že se jim budete jednoduše vyhýbat, situace, které vám způsobují trápení, zůstanou stejné. Dívejte se na tyto nepříjemné emoce jako na příležitost ke změně.

Nakonec je třeba podotknout, že přestože osobní rozvoj má své nástrahy, může být v našem životě i pozitivní silou. Studie například ukázaly, že lidé, kteří se věnují duchovním praktikám, jsou méně náchylní k depresím, lépe zvládají stres, mají lepší celkový zdravotní stav a lepší psychickou pohodu.