Adolf Eichmann, známý nacistický zločinec a jeden z hlavních organizátorů holokaustu, v civilu působil jako tichý, usebraný člověk, který v podstatě nedělal nic jiného, než že dodržoval pravidla, jež byla dobou, v níž žil, nastavená. Takto se nakonec i hájil po válce. A právě s ním již zesnulá filosofka Hannach Arendtová spojila pojem „banalita zla“. Podle této teorie je možné, že v jiné době by byl Eichmann prostě jen tím, kdo vzorně pracuje a získává za to ocenění a odměny. Vědci se nyní pokusili teorii ověřit.
O experimentu francouzských vědců informuje na svých stránkách BBC. V jeho rámci bylo před několika lety k účasti na pilotním představení nové herní show s názvem La Zone Xtrême přizváno 80 Pařížanů. Ti vytvořili dvojice, v nichž jeden z páru kladl otázky a druhý odpovídal. Tazatel měl přitom odpovídajícího za každou špatnou odpověď potrestat užitím elektrického proudu, jehož intenzita se zvyšovala úměrně k množství nesprávných odpovědí – konečná síla odpovídala více než dvojnásobku napětí v evropské zásuvce.
Trocha napětí
Dvojice, která by takto překonala 27 kol, by vyhrála. Finanční částka ale nebyla řečena, protože se jednalo pouze o experiment. Když dvojice souhlasily, byli odpovídající odvedeni do komor a připoutáni ke křeslu, zatímco tazatelé zůstali uprostřed jeviště. Začalo se hrát a tazatelé "své" odpovídající nemilosrdně trestali elektrickými výboji, i když slyšeli jejich křik a i když nevěděli, co vlastně vyhrají.
Jako největší sadisté se totiž ukázali ti, do kterých byste to vlastně vůbec neřekli.
K žádnému úrazu proudem nedošlo, jednalo se pouze o experiment, který měl odhalit, jak mohou různé osobnostní rysy ovlivnit morální chování. Tazatelé každopádně slyšeli křik a nevěděli, že se jedná o fikci, mysleli si, že odpovídajícím skutečně ubližují. Přesto pokračovali.
Výkonní sadisté
Výsledky experimentu byly překvapivé, ovšem jen pro toho, kdo nezná teorii banality zla. Jako největší sadisté se totiž ukázali ti, do kterých byste to vlastně vůbec neřekli. Lidé známí jako svědomití pracovníci, opatrní a disciplinovaní společníci dodržující pravidla a respektující normy, jedinci ve společnosti oblíbení pro svou spolehlivost.
Takový osobnostní profil v tomto kontextu znamenal, že jsou ochotni mučit jiného člověka. Proč? Protože se rozhodli respektovat pravidla nastavená soutěží, protože se nechtěli přít s moderátorem, který v té situaci představoval autoritu prezentující panující normy. Zajímavé. Nebo spíše děsivé?
Odhodlaný soutěžící
Zjištění badatelů z University of Grenoble-Alpes navíc podporuje i řada dalších studií, jež ukazují, že schopnost sebeovládání a pevné vůle, která bývá vysoce ceněna jak v profesním, tak i v osobním životě, nemusí vždy představovat jasnou výhru, protože mívá odvrácenou tvář. Jak ukazuje příklad Adolfa Eichmanna, ale třeba i samotného Adolfa Hitlera.
Dobré sebeovládání se může stát vlastností fungující jako užitečný nástroj umožňující dosáhnout jakéhokoliv cíle – dobrého i špatného.
Hitler byl abstinent, vegetarián a milovník zvířat, a přesto byl bez slitování schopen likvidovat své odpůrce. V La Zone Xtrême by nejspíš patřil mezi nejodhodlanější soutěžící, v běžném životě působil jako ctižádostivý a spolehlivý člověk.
Tuto domněnku podporuje další studie provedená v roce 2010 na izraelské univerzitě Bar-Ilan, která přišla s tvrzením, že dobré sebeovládání se může stát vlastností fungující jako užitečný nástroj umožňující dosáhnout jakéhokoliv cíle – dobrého i špatného.
Hlavně se ovládat
Bylo zjištěno, že lidé s pevnou vůlí umí být velkorysí, ovšem zejména tehdy, když se obávají, že budou odsouzeni za lakotu. Ovšem v soukromí, kde je neděsí mínění ostatních, před pomocí druhým jednoznačně upřednostňují své vlastní zájmy. Máme-li použít zase Hitlerův příklad, tak můžeme zmínit jeho vztah s neteří Geli Raubalovou, kterou na veřejnosti zahrnoval přepychem, ale v soukromí ji pravděpodobně zneužíval, což se zřejmě stalo příčinou její sebevraždy.
Pokud by tohle všechno skutečně platilo, znamenalo by to, že bychom si měli začít vážit lidí, kteří jsou o něco méně disciplinovaní než ostatní.
Podobně dopadla i studie vědců z Western Illinois University v USA, podle níž se lidé s dobrým sebeovládáním vyhýbají přestupkům a podvodům proto, že nechtějí, aby porušení sociálních norem přijatelného chování ovlivnilo jejich pověst. Zločiny tedy neobchází obloukem proto, že by je považovali za nemorální, ale proto, že by to mohlo nepříjemně ovlivnit jejich život.
Pokud by tohle všechno skutečně platilo, znamenalo by to, že bychom si měli začít vážit lidí, kteří jsou o něco méně disciplinovaní než ostatní. Možná nás frustruje jejich nespolehlivost, na druhou stranu by v La Zone Xtrême zřejmě nepatřili k těm, kteří by do nás kvůli výhře pálili elektrický proud.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC