Muslim, uprchlík, gay, transsexuál, černoch, muslim, schizofrenik… Měli jste možnost poslední dobou strávit čas s opravdu dobrou knížkou? Takovou, která vám rozšíří rozhled? Pokud ne, podívejte se po nejbližší lidské knihovně.
Zatímco tradiční knihovny mají regály plné knih, existuje mnoho dalších, kde si můžete půjčit spoustu zajímavých věcí od hraček a kol přes nářadí až po semínka. Ale v lidské knihovně představují knihy lidé s nejrůznějšími zkušenostmi. Čtenáři si tak mohou vybrat z mnoha zajímavých „titulů“ a pak si je „vypůjčit“ s tím rozdílem, že místo čtení knihy zůstanou s daným člověkem a mohou mu klást otázky, jež se týkají jeho života a situace.
Zeptej se na jakoukoli otázku. Sdílej svůj příběh. Poslouchej. Dívej se druhému do očí. Alespoň to zkus.
První událost Lidské knihovny se konala v Kodani v roce 2000 a od té doby se celá organizace založená Ronni Abergelem stala mezinárodním fenoménem s „knihovnami“ ve více než 70 zemích světa.
Sdílení příběhů
Susan Trialová je jednou z návštěvnic Anne Arundel Country Public Library v Marylandu a právě listuje příběhy lidských knih. „Jsem černoška, muslimka a mluvím španělsky,“ píše se či snad spíš říká v jednom. „Už jsem se naučila pohybovat ve společnosti, která mě téměř pokaždé nesprávně označkuje.“ Další popisuje: „S chronickou nemocí žiji už víc než polovinu života. Protože na první pohled není vidět, vždycky jsem měla problém najít u ostatních pochopení.“
Proč má tahle kniha zahalenou tvář? Výhodou je, že se jí můžete zeptat
Čtenář si, někdy za pomoci knihovníka, zvolí jeden z „titulů“. A pak minimálně 15 minut sedí spolu u stolu dva cizinci, osvobozeni od sociálních omezení, a mluví spolu... Zeptej se na jakoukoli otázku. Sdílej svůj příběh. Poslouchej. Dívej se druhému do očí. Alespoň to zkus.
Každá z „knih“ má vlastní stůl, kam může přinést předměty, které „čtenářům“ pomohou vysvětlit její příběh. Někdo má s sebou vlastní malby, protože mu umění pomohlo vyrovnat se s traumatem. Jiní si vystavili fotografie – svých rodin, zvířecích miláčků nebo sama sebe v minulosti. Na každém stole je i balíček s kapesníčky.
Otevřít se novému
Stůl konkrétně Chelsea Stevensenové je opravdu vyšperkovaný – sošky slonů, knihy o tvorbě z henny, fotografie, umělé květiny, člověk si u ní připadá skoro jako doma v obýváku. Stevensonová, původně z Texasu, je černoška a rodilá španělská mluvčí, která na islám konvertovala ještě na univerzitě. Název její „knihy“ zní Odkryté průsečíky.
Mnoho „knih“ také řeklo, že zvládly jen jeden nebo dva rozhovory, protože bylo hrozně obtížné pustit cizí lidi tak hluboko.
„Proč jste si mě vybrala?“ zeptala se Susan Trialové, když proti ní usedla. Ta se chvíli odmlčela a vypadalo to, že hledá slova, než řekla: „Nemyslím si, že mám předsudky... Jen jsem někdy trochu zmatená. Nikdy jsem žádného muslima neznala,“ přiznala a podívala se Stevensonové do očí. „Ale chtěla bych.“
A to je přesně to, co konverzace v lidské knihovně vyžaduje. Upřímnost a ochotu se učit. U každého stolu se dějí malé zázraky, lidé se otevírají, přestože pocit ztráty soukromí i strach ze zranění může být hodně silný. Mnoho „knih“ také řeklo, že zvládly jen jeden nebo dva rozhovory, protože bylo hrozně obtížné pustit cizí lidi tak hluboko.
Bourání zdí
Podle vyjádření britské Lidské knihovny UK tyto akce „oslavují rozmanitost a podporují rovnost díky tomu, že uznávají odlišnosti životních stylů, etnik, víry, postižení, talentů a dalších lidských charakteristik s vírou, že čtenáře podnítí k zamyšlení“.
A tak díky tomu, že čtenáři dostanou možnost „vypůjčit“ si lidi a bezpečně a s respektem s nimi konverzovat, mají lidské knihovny potenciál zpochybnit předsudky, stereotypy a stigmata, která jsou v naší společnosti nejrozšířenější.
Reklama
foto: Human Library UK, zdroj: Washington Post
