Máte kolem sebe samé blbce? Pak jste pravděpodobně jedním z nich

Podle psycholožky Simine Vazireové si dokážeme lehce přiznat neutrální vlastnosti, tedy takové, které nejsou vyloženě špatné ani dobré. Lidé například obvykle vědí, zda jsou upovídaní – je víceméně v pořádku být upovídaný a je víceméně v pořádku být tichý, a v obou případech je míra vaší upovídanosti všem na očích.

Nicméně otázka „jsem sebestředný blbec?“ už představuje jiný kalibr. Je vysoce hodnotící, takže máme velkou motivaci dospět k odpovědi: „Ne, samozřejmě že ne!“ Naše vlastní blbost také není jednoznačně pozorovatelná, takže máme spoustu prostoru pro reinterpretaci důkazů: „Jistě, možná jsem byl na tu servírku protivný, ale zasloužila si to, protože mi přinesla ke kávě jen jedno mlíčko, ačkoliv jsem chtěl dvě.“

Blbci vidí svět brýlemi, které zatemňují lidskost ostatních. Obsluha v restauraci pro ně není potenciálně zajímavý člověk s životním příběhem – je pouze nástrojem, kterým si můžete zajistit jídlo, nebo ideálním terčem pro vybití špatné nálady.

Vůči takovémuto způsobu uvažování nejsou navíc imunní ani akademicky vzdělaní lidé. Naopak, nedávný výzkum Dana M. Kahana z Yaleovy univerzity naznačuje, že přemýšliví a vzdělaní lidé mohou být v racionalizaci svých již existujících přesvědčení obzvláště zdatní.

Definujme blbost

Na cestě k uznání vlastní blbosti stojí i další překážka – zatím neexistuje žádný oficiální vědecký popis, který by odpovídal celé škále běžného použití termínu „blbec“, což je škoda. „Tvrdím, že blbost by měla být přijata jako samostatná kategorie hodná vědeckého zkoumání. Slovo blbec je výstižné a užitečné. Vystihuje velmi reálný jev, který žádný jiný pojem v psychologii nevystihuje. Blbci jsou lidé, kteří nedokážou, nebo nechtějí ocenit lidi kolem sebe a považují je za nástroje, jimiž je třeba manipulovat, nebo za hlupáky, s nimiž je třeba se vypořádat. Být blbcem znamená být určitým způsobem ignorantský – ignorovat hodnotu druhých, nechápat hodnotu jejich myšlenek a plánů, pohrdat jejich přáními a přesvědčeními,“ popisuje profesor filozofie na Kalifornské univerzitě v Riverside Eric Schwitzgebel.

Jste obklopeni hlupáky, lidmi se špatným vkusem a hloupými touhami, nudnými jedinci, kteří si nezaslouží vaši pozornost, podlézavci, nafoukanými snoby a vlastně i blbci? Pokud vám svět připadá právě takový, pak jste pravděpodobně tím blbcem vy sami.

Blbci podle něj vidí svět brýlemi, které zatemňují lidskost ostatních. Obsluha v restauraci pro ně není potenciálně zajímavý člověk s životním příběhem – je pouze nástrojem, kterým si můžete zajistit jídlo, nebo ideálním terčem pro vybití špatné nálady.

Podle sebe soudím tebe

Další výraznou překážkou sebepoznání je neschopnost blbce naslouchat. Přitom právě otevřené naslouchání kritice druhých vůči nám představuje pravděpodobně jednou z nejdůležitějších cest k morálnímu sebepoznání, píše Schwitzgebel. To ale blbec jen tak nedokáže, protože má tendenci nevnímat ostatní jako sobě rovné, hodné intelektuální a morální úcty, a málokdy přijímá kritiku konstruktivně. Proč brát vážně to, co říká nástroj nebo hlupák? Je pravděpodobné, že blbec kritiku odmítne, či se naštve a podnikne protiútok. V povaze blbců zkrátka je, že si zacpávají uši.

Všichni se na svět někdy díváme skrze brýle blbce, ale je třeba se v tom nezaseknout. Pouze tím, že se nad ním trochu zamyslíme, můžeme alespoň na okamžik poznat, co je na tomto vnímání vadné. A to je cesta, jak si ty blbé brýle sundat.

Pokud je podstatou blbosti neschopnost vzít v potaz perspektivu druhých, naznačuje to, co by mohlo být cestou k sebepoznání – nedívat se na sebe, ale na druhé lidi. Jste obklopeni hlupáky, lidmi se špatným vkusem a hloupými touhami, nudnými lidmi, kteří si nezaslouží vaši pozornost, podlézavci, nafoukanými snoby a vlastně i blbci? „Pokud vám svět připadá právě takový, pak mám pro vás špatnou zprávu. Pravděpodobně jste ten blbec vy. Takto svět pro většinu lidí nevypadá a takový ve skutečnosti není. Máte zkreslené vidění. Nevidíte individualitu a potenciál lidí kolem sebe,“ vzkazuje Schwitzgebel.

Pokud chcete dosáhnout přesného vnímání své blbosti, toto je podle Schwitzgebela nejjednodušší způsob. „Přemýšlejte o tomto článku někdy později, až budete obklopeni dalšími lidmi – třeba ve frontě na oběd, na schůzi, na večírku nebo na přeplněném náměstí. Všímejte si lidí kolem sebe. Jsou to hlupáci a nástroje, nebo z nich čiší zajímavá individualita? Jinými slovy, pozorujte, zda máte na očích brýle blbce. Všichni se na svět někdy skrze ně díváme, ale je třeba se v tom nezaseknout. Pouze tím, že se nad ním trochu zamyslíme, můžeme alespoň na okamžik poznat, co je na tomto vnímání vadné. A to je cesta, jak si ty blbé brýle sundat,“ vzkazuje Schwitzgebel.