Minimalismus se jako žánr v umění objevil jako reakce na nespokojenost umělců s abstraktním expresionismem a zastával názor, že umění by nemělo odkazovat na nic jiného než na sebe. Hnutí získalo přední místo v moderním designovém průmyslu a brzy přešlo do životního stylu, který přijal jeho klíčové vlastnosti: jednoduchost ve formě a funkci. Typický je promyšlenou jednoduchostí v duchu hesla „méně je více“, a právě taková je vize minimalistického prostoru, a to nejen vnějšího, ale i vnitřního – prostoru jak venku, v bytě, tak uvnitř, v mysli a duši.

„Je to cesta k objevení toho, co opravdu potřebuji k životu – a k odhalení neuvěřitelné lehkosti bytí, která přichází, když se zbavím zbytečného balastu,“ vysvětluje Olga Bušková, inspirátorka, designérka, průvodkyně a lektorka Feng Shui, která lidem už více než 15 let pomáhá harmonizovat jak prostory, tak i životy. Na svém kontě má zařízené kanceláře, ordinace, obchodní centra i ložnice a obývací pokoje. Věří, že úprava prostoru ovlivňuje kvalitu života až o 33 %.

V jednoduchosti není jen krása, ale i klíč

Minimalismus jako takový v životní i pracovní filosofii Olgy Buškové zaujímá významné místo. „Myslím si, že v jednoduchosti je klíč. Často máme odvahu odjet na dovolenou jen s jedním batohem na ramenou, tak proč to neumíme i ve dnech, kdy na dovolené nejsme? Kdybychom uměli žít jen s předměty, které opravdu používáme, tak si myslím, že bychom byly šťastnější, protože nepořádek a chaos vyčerpává,“ rozvádí s tím, že nepořádek v životě nemáme proto, abychom ho řešili, ale abychom ho pouštěli.

Minimalismus je o volbě správného pro můj život. Myšlenky, co motivují.

„Je toho moc. Nějak se to nahromadilo. Nevím, co dřív. Přešlapuji na místě a nevím, kde začít. Můj život je teď tak trochu chaos… Podobné věty nejspíš použil v životě každý z nás. V takových chvílích pak pro spolupráci s klienty v psychoterapii mohou být principy minimalismu užitečnou inspirací,“ přitakává magistra Jana Hostovská, psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii.  „Minimalismus v psychoterapii pak není o zbavování se věcí, ale o hledání cest k osvobození od všeho, co nám brání v objevování nových směrů, soustředění se na podstatné a v nalézání a rozšiřování pocitu duševní pohody a klidu,“ rozvádí.

Jak si v životě nevytvářet zácpu

Minimalismus Olga Bušková přirovnává k dokonalému dni, kde nic nechybí ani nepřebývá. K prostoru, který dýchá čistotou, harmonií a jasem. „Na talíři je to taková porce, kterou chci sníst, a přesně to jídlo, co mi dělá dobře. Nepřejídat se. Prostorem. Talířem. To je síla minimalismu. Nevytvářet si v životě zácpu,“ říká. Všeho je dostatek, tak akorát jde o životní styl, který přináší klid do domova a mysli.

„Nejsem pak přeplněná zbytečnými myšlenkami a věcmi. Zaměřuji se jen na to podstatné. Je to stejné, jako když doma uklízím, tak nemyslím na nepořádek. Zaměřuji pozornost na to, že tvořím krásno,“ přirovnává. Minimalismus je podle ní o tom nezaměřovat se na nepotřebné, nefunkční, ale otočit to – na věci, lidi, situace, prostory, které mi dělají dobře. „Minimalismus je totiž o volbě správného pro můj život. Myšlenky, co motivují.“

Podle Jany Hostovské nám minimalistický přístup k životu může pomoci s ujasňováním vlastních hodnot a priorit, což může následně psychoterapeut v terapeutickém procesu zužitkovávat ve stanovování a naplňování klientových cílů a aspirací. „Omezováním chaosu ve vnějším světě, respektive omezováním jeho dopadu na nás, pak můžeme snáze budovat bezpečný prostor pro stabilizaci a následně jej využít pro efektivnější práci na dosažení duševní pohody.“

Minimalismus výživy, který jsme zažili devět měsíců v lůně matky, by mohl být inspirací i pro naši dospělost. Na devět měsíců v matce nám stačila jen teplá voda a pupeční šňůra. Proč v dospělosti máme domovy plné nepotřebností?

Dalším klíčovým prvkem je podle ní přijetí přítomného okamžiku, což je centrální myšlenka minimalismu. „V psychoterapii může tento koncept pomoci klientům zlepšit schopnost akceptovat a zpracovat momentální emoce a situace. Minimalismus nám ukazuje sílu jednoduchosti a to může vést k větší životní spokojenosti a psychické stabilitě,“ vysvětluje. Jak to může vypadat v každodenním životě? „Praktikujte základní techniky mindfulness a zaveďte je do každodenní rutiny. Zaměřte se na vědomé vnímání přítomného okamžiku bez posuzování a dobu pro meditaci dle vaší potřeby postupně prodlužujte,“ popisuje.

Něco jako všestranná estetika

umění i designu se minimalismus zaměřuje na jediné: na myšlenku eliminace přebytku a vytvoření prostoru pro základní komponenty.

„Minimalismus výživy, který jsme zažili devět měsíců v lůně matky, by mohl být inspirací i pro naši dospělost. Na devět měsíců v matce nám stačila jen teplá voda a pupeční šňůra. Proč v dospělosti máme domovy plné nepotřebností? Náš život tak dostáváme do zácpy. Mít doma jen věci, co nás hřejí a dávají výživu, je důležité. Proč na to zapomínáme a zastavujeme sebe a vztahy zbytečnostmi?“ ptá se Olga Bušková.

Z hlediska designu minimalismus charakterizují čisté linie, prázdné prostory, základní textury, ohleduplný dekor a neutrální barvy i vzory. Chybí vizuální šum a pozornost zaujímají spíše vybrané skupiny utilitárních položek. Povrchy jsou obvykle prosté nepořádku a uložiště je široce využíváno jako prostředek, jak dostat objekty mimo dohled. Architekti a designéři tímto způsobem přijali minimalismus jako všestrannou estetiku.

Jen to, co doopravdy potřebujeme

Stejně jako u designu se minimalistický životní styl řídí mnoha stejnými principy. Minimalisté se zaměřují na jednoduchost a obklopují se pouze tím, co je skutečně k životu potřeba. A to je podle nich jedinečnost, jasnost, účel a úmysl. Minimalisté se méně zaměřují na hmotné vlastnictví a místo toho vytvářejí místo pro položky, které mají skutečnou hodnotu a význam. To se může projevit různými způsoby: zaměřováním se na předměty, jejichž užívání odpovídá účelu, nehromadění oblečení, hraček a dalších předmětů.

Pokud si nechám nepoužívané věci, tak v sobě sleduji, zda se je bojím pustit ze strachu, nebo co je za tím, že je nedokáži dát pryč.

„Minimalismus není jen o vyhazování věcí. Je to o nalezení pravého smyslu štěstí, které nezávisí na materiálním majetku,“ potvrzuje Olga Bušková a dodává, že minimalismus je cesta k poznání, kde skutečné bohatství není v tom, co vlastníme, ale v tom, co žijeme. Podle ní jde také o skvělou zkoušku, zda si dokážeme přiznat, co jsou v našem prostoru nepotřebnosti, které nám zbytečně berou sílu. „A pokud si nechám nepoužívané věci, tak v sobě sleduji, zda se je bojím pustit ze strachu, nebo co je za tím, že je nedokáži dát pryč.“  

S minimalismem můžete začít kdykoliv a kdekoliv

Pokuste se zredukovat materiální nadbytek. Začněte u věcí, které jste nepoužili déle než jeden rok, a pokud je identifikujete jako nepotřebné, vyhoďte je (darujte, prodejte…). „Zvětšování životního prostoru a samotný proces redukce může přinášet pocit uvolnění a hlavně – radost, že jsme udělali první krok,“ radí Jana Hostovská.

Některé věci si schovávám z nostalgie, i když je nepoužívám. Třeba po předcích, kteří už nežijí. Nebo v šatníku se potřebuji jednou za čas zastavit a propustit oblečení z minulosti, které už neladí s mým životem.

Velmi užitečný podle ní může být také digitální minimalismus. Jak na něj? „Snižte čas strávený online a vyčleňte si pro něj specifický čas. Vymažte nevyužívané aplikace a omezte notifikace, snížíte tak podněty a vznikne více prostoru pro mentální odpočinek. Zaveďte digitální detox, třeba jednou týdně, na podporu odpočinku mysli,“ radí.  

Dále může být praktické vytvořit si seznam důležitých životních cílů a k nim vedoucích základních kroků. „Nezapomeňte se u toho soustředit na vnitřní motivace, nikoliv na vnější očekávání,“ radí psychoterapeutka. Vytvořit můžete i jednoduchý a efektivní plán pro každý den: „Přijměte i zde minimalistický přístup a zaměřte se na klíčové úkoly. Pokuste se eliminovat nepotřebné závazky, abyste mohli prioritizovat čas na sebe a své blízké,“ doporučuje odbornice a uzavírá: „A hlavně! Buďte k sobě laskaví, je to proces, nikoliv závod.“

Komunikujte se sebou

Olga Bušková doporučuje eliminovat nadbytek v domově/životě komunikací se sebou samým. „Myslím, že můj domov není minimalistický ve všech místnostech. Umím být minimalistická v koupelně a používat jen krémy a vůně, co mám ráda. Některé věci si schovávám z nostalgie, i když je nepoužívám. Třeba po předcích, kteří už nežijí. Nebo v šatníku se potřebuji jednou za čas zastavit a propustit oblečení z minulosti, které už neladí s mým životem,“ říká s tím, že třeba právě u oblečení jí pomáhá brát každý kousek do ruky a ptát se sama sebe: Když si toto oblečení nechám, bude můj život lehčí a smysluplnější? Budu v tomto oblečení magnetem pro radost, lásku nebo úspěch? „Pokud je odpověď ANO, tak si ho nechám. A to je možné dělat i s knihami nebo kuchyňským vybavením,“ inspiruje.

Související…

Ve zdravém lese zdravý duch. Lesní terapie nabízí každému, co právě nejvíc potřebuje
Milada Kadeřábková

foto: Freepik, zdroj: Autorský článek