Touží po dítěti, ale vyhýbají se těhotenství, protože právě to je jejich nejhorší noční můrou. Tokofobie je typ úzkostné poruchy, pod jejímž vlivem má žena chorobný strach z porodu – ten může vést až k situaci, kdy se žena dokonce obává otěhotnět, a podvědomě se tedy početí vyhýbá. Pokud se jí otěhotnět podaří, přesune se její strach na porod nebo na zdraví potomka.
Jde přitom o strach ochromujícího charakteru, který může být fyzicky i emocionálně invalidizující, tedy znemožňující ženě normálně fungovat. Podle statistik trápí takové obavy více než tři čtvrtiny těhotných žen. U většiny z nich ale takové strachy dříve či později pominou a neznemožní jim tak běžné fungování, neovlivní jejich každodenní život a nezpůsobí paralyzující úzkosti.
Když to porodem nekončí
Existují dva typy tokofobie – primární, objevující se u žen, které ještě nerodily, a sekundární, rozvinutý po traumatické události, jež se udála buď během těhotenství, nebo při porodu (těžký porod, narození mrtvého dítěte). Obavy se ale mohou týkat třeba jen výlučně porodu vaginálního, v takovém případě se pokouší přimět lékaře, aby doporučil či „předepsal“ porod císařským řezem.
„V uvozovkách ´obyčejný´ strach z porodu a tokofobie jsou dvě odlišné kategorie i přesto, že obě souvisí s těhotenstvím a porodem. Zatímco strach z porodu může být považován za běžný emocionální stav, spojený s nejistotou ohledně bolesti, neznámého procesu a otázek, týkajících se zdraví nenarozeného miminka, tokofobie jako taková je specifickým typem úzkostné poruchy. Na rozdíl od běžného strachu, který v průběhu těhotenství či po porodu mizí, může tokofobie přetrvávat a ovlivňovat ženu i po delší dobu. Proto, pokud mají ženy pocit, že jsou jejich pocity příliš, nebo se v nich jen nevyznají a potřebují se zorientovat, je dobré vyhledat psychoterapeuta. Ten nastávající mamince pomůže situaci rozklíčovat a dle jejích potřeb zvolit vhodný typ podpory,“ upřesňuje Jana Hostovská, psychoterapeutka z Terapeutického a konzultačního centra MaJa a členka České asociace pro psychoterapii.
Tokofobii bývá těžké diagnostikovat. V podstatě to lze jen v případě, že se žena otevře svému lékaři při pravidelných kontrolách nebo se svěří někomu z blízkých, který jí pomůže vyhledat odbornou pomoc.
Dobrá zpráva je, že chorobný strach z těhotenství a porodu by neměl ovlivnit zdraví nenarozeného dítěte. Alespoň výsledky studie z roku 2020, jejíž autoři se tímto tématem zabývali, neodhalily žádné rozdíly v porodní hmotnosti a dalších klíčových faktorech mezi potomky žen s extrémními obavami z porodu a těmi, které je neměly.
Porucha trápí jednu z dvaceti těhotných
Tokofobie je přitom běžnější, než by se na první pohled mohlo zdát – výsledky některých studií odhadují, že jeden z dvaceti případů poporodní úzkosti či deprese připadá právě na tokofobii. Smutné je, že ženy se o svých pocitech často bojí promluvit, protože si vyčítají, že kromě radosti z narození potomka cítí i řadu dalších emocí, které už tak veselé nejsou. A tak se se strachem, smutkem, úzkostí, beznadějí a dalšími užírají namísto toho, aby vyhledaly pomoc.
Ačkoliv není vždy zcela jasné, proč tokofobie propukne, existují faktory, které mohou její vznik podpořit, případně zafungovat jako spouštěč. Tím se mohou stát zprostředkované příběhy žen, které zažily těžký porod, narodilo se postižené nebo mrtvé dítě, případně si prošly hodně těžkým a traumatickým porodem. Obavy může spustit i nešetrná a nerespektující lékařská péče, neochota zdravotníků zodpovídat dotazy rodičky a poskytnout v případě potřeby podporu a uklidnění. Patří sem i neúčinná kontrola bolesti a s ní související ztráta důvěry v tým, poskytující péči.
Kromě komunikace s partnerem či jinou blízkou osobou mluvte otevřeně o svých emocích i s odborníky – lékařem, s dulou, psychoterapeutem – ti vám mohou poskytnout podporu a pomoc při zvládání vašeho strachu, radí psychoterapeutka.
Do hry mohou mimoto vstupovat i psychosociální faktory, například je-li rodička velmi mladá nebo pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí. A rizikové jsou samozřejmě také psychologické faktory jako nízké sebevědomí rodičky, traumatické dětství nebo duševní poruchy typu úzkosti či deprese.
Pomoci může „obyčejná“ podpora
Škála příznaků tokofobie je široká – od různých spánkových poruch, včetně nočních můr, přes panické záchvaty, extrémní strach z vrozených vad, narození mrtvého dítěte nebo smrti matky (sebe sama) až po pocity strachu při pomyšlení na těhotenství a porod či tlak na provedení císařského řezu. Protože podobnými strachy, jen ve výrazně nižší míře, trpí většina těhotných, bývá těžké tokofobii diagnostikovat. V podstatě to lze jen v případě, že se žena otevře svému lékaři při pravidelných kontrolách nebo se svěří někomu z blízkých, který jí pomůže vyhledat odbornou pomoc.
Pod odbornou pomocí si přitom nemusíte představit jen návštěvu psychologa, psychoterapeuta či psychiatra, mnohdy může pomoci třeba absolvování porodního kurzu, který nastávající maminku seznámí s prostředím, v němž svého potomka pravděpodobně přivede na svět, a milý personál jí svým přístupem ukáže, že zde o ně bude dobře postaráno. „Strach mnohdy vyplývá z nejistoty. Informujte se o procesu porodu, včetně možností ovlivnění prostředí porodnice, volby polohy a možností úlevy od bolesti. Čím více budete mít informací, tím více budete moci ovlivnit a přizpůsobit si svůj porodní zážitek,“ souhlasí Jana Hostovská.
Nedocenitelná je také podpora okolí, ať už ze strany blízkých, nebo porodní asistentky či duly, na něž může vystrašená maminka rovněž své dotazy směřovat a dočkat se odpovědí, které jí pomohou se alespoň částečně zbavit svých obav. „Kromě komunikace s partnerem či jinou blízkou osobou mluvte otevřeně o svých emocích i s odborníky – lékařem, s dulou, psychoterapeutem – ti vám mohou poskytnout podporu a pomoc při zvládání vašeho strachu,“ radí psychoterapeutka.
Pocity strachu jsou normální a nemusíte se za ně stydět. Přijetí vlastních emocí je prvním krokem k jejich zvládnutí.
Uklidňující může být i vědomí, že budete mít při porodu u sebe blízkou osobu, ať už manžela, sestru, maminku, nebo porodní asistentku či dulu, která s vámi prošla celým těhotenstvím. „Naplánujte si podporu během porodu i po něm. Mít plán může poskytnout pocit kontroly a bezpečí. Diskutujte s partnerem, rodinou a zdravotnickým týmem o svých preferencích a potřebách. Vědomí, že máte věci ve vlastních rukou, že máte podporu a porozumění, může představovat další dílek skládačky v procesu snižování úzkosti. Zaměřte se na pozitivní stránky mateřství a budování silného vztahu s vaším dítětem,“ říká Jana Hostovská.
Zmírnění stresu přinášejí i různá dechová cvičení, případně jóga a meditace. „Naučte se relaxační techniky a meditaci, které mohou pomoci snížit celkovou úzkost a napětí, nejen ty spojené s porodem. Dechová cvičení, jóga a meditační praktiky mohou být účinnými nástroji pro uklidnění mysli i těla. Vytvořte si pozitivní mentální obrazy spojené s porodem. Zkuste si představit klidné a bezpečné prostředí porodnice, kde jste obklopeni podporou a láskou. Pravidelně si tyto obrazy vizualizujte, abyste posílily svou schopnost vnímat porod pozitivně,“ dává konkrétní příklady odbornice.
Při samotném porodu pak může atmosféru zpříjemnit a napomoci uvolnění například poslech oblíbené hudby, ztlumení světel nebo masáž. Pokud se ovšem tokofobie objeví po stresujícím porodu, může mít shodné příznaky s posttraumatickou stresovou poruchou a zde může dobře zafungovat například kognitivně-behaviorální terapie, během níž terapeut pacientovi pomáhá přeformulovat negativní myšlenky a tím jim vzít jejich sílu a schopnost paralyzovat. V případech, kdy je tokofobie přidružená k depresi, bývá vedle terapie vhodná i medikace.
Existuje prevence?
Chorobnému strachu z těhotenství nebo porodu bohužel zcela zabránit nelze, existuje ale několik účinných způsobů, jak snížit jeho dopad na život pacientky. Bát se porodu je přirozené, tento strach ovšem nemusí bránit v založení nebo rozšíření rodiny. „Uvědomte si, že pocity strachu jsou normální, a nemusíte se za ně stydět. Přijetí vlastních emocí je prvním krokem k jejich zvládnutí. Není třeba se cítit vinnou nebo osamělou – mnoho těhotných žen sdílí podobné pocity, nejste v tom samy,“ ujišťuje Jana Hostovská.
„Ať už se jedná o tokofobii, nebo o obavy či strachy spojené s porodem, je důležité o svých pocitech otevřeně mluvit, s partnerem, partnerkou, kamarádkou nebo kýmkoliv, kdo pro nastávající maminku představuje důvěrnou osobu, s kým se cítí bezpečně. Vyjádření pochopení a vědomí, že strach je přirozený a dá se zvládnout, se pro ženy s touto tematikou jeví jako klíčové,“ zdůrazňuje Jana Hostovská a uzavírá: „Pamatujte, že každá žena je jedinečná a její cesta k přijetí porodu může být individuální. Pokud cítíte, že strach z porodu ovlivňuje vaši pohodu, neváhejte vyhledat profesionální pomoc od psychoterapeuta nebo psychologa. Vaše pohoda a emocionální blaho jsou klíčové.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek