Lidé rádi dosahují vysokých cílů, překonávají hranice a jsou v něčem excelentní. Málokdo se ale vypraví zrovna na Mount Everest, jenž lze právem považovat za ten nejvyšší možný cíl na Zemi. Se svou výškou 8 848 metrů je totiž nejvyšší horou, kterou matka příroda na zeměkouli stvořila.
Mount Everest horolezcům poměrně dlouho odolával, až do 29. května 1953, kdy na jeho vrcholku stanul Edmund Hillary z Nového Zélandu a šerpa Tenzing Norgay z Nepálu. Na Nový rok 2024 se čtyřleté Zaře Šifra společně s otcem a bratrem podařilo dosáhnout základního tábora na úpatí Everestu ve výšce 5 364 metrů. Je takový výkon hoden obdivu, nebo se jednalo o čistý hazard a zviditelnění na sociálních sítích?
Dobyvatelé nejvyšší hory světa
První pokusy o výstup na Mount Everest se uskutečnily již ve 20. letech 20. století. Jejich hlavním aktérem byl britský horolezec George Mallory. První expedice proběhla v roce 1921 a horolezcům se podařilo dosáhnout výšky 7 060 metrů. O rok později vystoupali už do výšky 8 225, a to bez použití kyslíkových bomb. Na svou poslední výpravu se Mallory vydal v roce 1924, aby se pokusil zdolat vrchol. Bohužel se mu to nepodařilo a na Mount Everestu našel smrt společně se svým horolezeckým kolegou Andrew Irvingem.
Reklama
Malloryho tělo bylo objeveno v roce 1999 v nadmořské výšce 8 155 metrů. Irvingovo se doposud nenašlo. Existuje hypotéza, že po tom, co oba dosáhli vrcholu Mount Everestu, tak při jeho sestupu spadli a zabili se. Dokázat ji však nelze, proto je za prvního člověka, který na nejvyšší hoře světa stanul, považován Edmund Hillary se Šerpou Tenzingem Norgayem.
Od 20. let minulého století Mount Everest zažil celou řadu pokusů o své dobytí. S tím, jak se zlepšovala znalost zdejšího terénu, a předpovědi počasí byly přesnější, se také stále více dařilo na horu vylézt. První ženou zde byla Japonka Džunko Tabei, a to v roce 1975. Bez použití kyslíku na Mount Everest vystoupali Reinhold Messner a Peter Habeler v roce 1978. Prvními československými horolezci na Everestu byli Slováci Zoltán Demján a Jozef Psotka v roce 1984 a prvním českým horolezcem byl Leopold Sulovský, jenž na Everestu stanul v roce 1991.
Jak moc smrtící je vrchol Everestu?
Bohužel Mount Everest byl v minulosti také svědkem mnoha neštěstí a cesta na vrchol je místy lemována mrtvými těly horolezců, kteří zde zahynuli. A nebylo jich zrovna málo, jejich počet již přesáhl 280 lidí. A nové oběti stále přibývají.
Je tomu tak i proto, že z Mount Everestu se tak trochu stala dálnice pro pěší. Abyste se na vrcholek hory mohli podívat, musíte mít povolení od nepálských úřadů. A s nimi nešetří. Například v roce 2022 bylo podle BBC vydáno na 317 povolení k výstupu. Ve skutečnosti to ale znamená, že o horu se bude pokoušet na 600 osob, protože každý z registrovaných zájemců má většinou s sebou doprovod.
Turisty napěchovaný kontrolní bod treku do základního tábora Mount Everestu. (zdroj: Shutterstock)
Na Mount Everestu je prostě přelidněno. Zatímco ve 20. letech 20. století si na něho troufli ti nejodvážnější, v současnosti ho chce zdolat stále více nadšenců do vysokohorské turistiky. Už se dokonce začalo hovořit o zdejších dopravních zácpách. K nim dochází i proto, že nejlepší čas na výstup na nejvyšší horu světa je omezen jen na dobu v průměru kratší než jeden týden. Všichni horolezci, kteří dostali povolení k výstupu, musí vrcholu dosáhnout v tomto čase.
Většina úmrtí se stala v tzv. zóně smrti, která se nachází v nadmořské výšce nad 8 000 metrů. Tato oblast je považována za velmi rizikovou. V roce 2019 zde smrt nalezlo dokonce 11 horolezců. K úmrtí zpravidla dochází vlivem nedostatku kyslíku, kdy vzniká horská nemoc. Mezi její příznaky patří zvracení, nespavost, únava, slabost, ztráta vědomí, otok plic nebo mozku. K propuknutí horské nemoci může dojít už v nadmořské výšce 3 000 metrů.
Aspoň do základního tábora
Zatímco na samý vrchol se může dostat jen zlomek návštěvníků Mount Everestu, do základního tábora na jeho úpatí v nadmořské výšce 5364 metrů se ročně vypraví na 40 000 trekařů. Cestu lze zahájit příletem na letiště do Káthmándú, hlavního města Nepálu, odkud je nutné se přepravit do Lukly. Na trek do základního tábora je třeba si vyhradit minimálně deset dnů.
Jezero Gokyo, národní park Sagarmatha. (zdroj: Shutterstock)
Turistům se zde představí krásná panoramata Mount Everestu a dalších himálajských velikánů. Procházejí národním parkem Sagarmatha, okolo buddhistických klášterů či zdejších domorodých vesnic, například Namche Bazaar. Pro milovníky vysokohorské turistiky je to nezapomenutelný zážitek.
Úctyhodný výkon čtyřleté Zary Šifra
Dne 11. prosince 2023 se na cestu do základního tábora na Mount Everestu vydala společně se svým tátou Davidem Šifrou a sedmiletým bratrem Alexem Šifrou i čtyřletá Zara Šifra. Během 18 dní urazili vzdálenost 170 kilometrů z Jiri přes Luklu a Namche Bazaar do základního tábora, vzdálenost 100 kilometrů zpátky do Salleri za 10 dní. Základní tábor rodina dosáhla 1. ledna 2024 v 16:00 hodin. Celkové převýšení bylo 20 000 metrů.
Zara Šifra má české a kanadské občanství a se svou rodinou žije v Malajsii. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků žijících v České republice má Zara výbornou fyzickou kondici, kterou utužuje v rámci pravidelných pěších výprav po Malajsii. Ve svém věku už má za sebou výstup na tři pětitisícové vrcholy. Během celé výpravy do základního tábora byla pod dohledem svého táty, který jí pravidelně měřil saturaci kyslíkem – nikdy neklesla pod 90 %. Cestu zvládla malá Zara s úsměvem na tváři, pyšná na to, že to vůbec dokázala. Je na ní vidět, že je na velkou fyzickou námahu zvyklá.
Co se týká Zařina výkonu, určitě si zaslouží obdiv. Málokteré české dítě by výstup do základního tábora na Mount Everestu zvládlo. Podle rodinného instagramového účtu Sasha jede chodí Zara denně pěšky do školky přes džungli 5 až 10 kilometrů s převýšením 300 až 600 metrů. Koupe se ve studené vodě, teplou nezná. Její výchova je v porovnání s výchovou dětí v tuzemsku spartánská. Její rodiče dávají přednost budování fyzické kondice přirozenou cestou po vzoru domorodých asijských národů.
Přesto možná stojí za to popřemýšlet, jestli se ze strany jejího otce nejednalo o zbytečný risk s cílem se zviditelnit v médiích. I když má Zara perfektní fyzičku, tak žije v Malajsii, kde je teplo. Nyní se v Nepálu pohybovala v povětrnostních podmínkách, kdy venkovní teplota byla hluboko pod bodem mrazu. Klesala až k -25 stupňům Celsia.
Ke vzniku horské nemoci stačí vystoupat do výšky 3 000 metrů nad mořem. Zara je sice každodenně trénovaná, ale vývoj cesty nebylo možné předem stanovit. Rodina Šifrových měla rozhodně štěstí, že vše dobře dopadlo. Zara se tak zapsala do dějin výstupů do základního tábora na Mount Everestu jako nejmladší žena. Možná ji čeká i zápis do Guinessovy knihy rekordů. Pokud ji bude chtít někdo překonat, bude se muset do základního tábora na úpatí nejvyšší hory světa vypravit s kojencem.
foto: Profimedia, Shutterstock, zdroj: Autorský článek
