Vaše malá už dostává kapesné? A kolik? A jak často jí ho dáváte? A na co ho má? Nedávno jsme téma „dětských peněz“ otevřely s kamarádkami.
Na základě těchto dotazů jsem vyzvídala u dětí ve věku 6–8 let, za co získávají peníze do své pokladničky a zda si je ukládají. Toto jsou nejčastější odpovědi: „Já dostávám pětikorunu za každou jedničku! A já za to, když vynesu koš! Já za hrabání listí! Já jen k narozeninám. Já nedostávám nic.“ Všechny děti se shodly na tom, že si peníze někam schovávají, a pak si kupují nějaké drobnosti pro radost. Případně nevědí, na co je schovávají, ale mají je, „až bude potřeba“. Uschované částky se lišily diametrálně od 100 do 5000 Kč.
Péče o finance je součástí výchovy
Žádná pravidla k tomu, jaký přístup je ten správný, jsem nenašla. Názory dospělých, ať už bankéřů, investorů či samotných rodičů, se shodují v jednom – začít co nejdřív a zapojovat děti i do rodinných financí a jejich fungování. Pak se vám totiž nestane, že když řeknete dítěti, že mu danou věc nekoupíte, protože je příliš drahá a nemáte na ni peníze, tak vám odvětí, že se přece můžete stavit v bankomatu, kde jsou peníze k dispozici. Nebo že tu věc můžete objednat doma přes počítač, protože to pak přijde v balíčku, a žádné peníze přece nepotřebujete.
Reklama
Správa dětských financí je zejména záležitostí rodičů. Stejně jako učíme děti chodit na záchod, mluvit, jíst příborem či zavazovat si tkaničky, tak bychom je měli učit, že si mohu koupit jen to, na co mám peníze, nebo když si půjčím, tak to prostě není zadarmo a stojí to ve skutečnosti o něco víc. Bohužel školy dnes v tomto směru nedělají dost, finanční gramotnost je spíš okrajová záležitost v matematice. Doufejme, že s revizí Rámcového vzdělávacího programu se situace zlepší. Vzdělávání v oblasti financí potřebujeme totiž do života všichni. Edukaci v této oblasti musí ovšem zatím převzít rodiče, kteří by dětem měli jít sami příkladem.
Rodiče volí nejčastěji kapesné
Modely dětských financí jsou různé. Většina rodičů volí formu pravidelného kapesného. Výzkumníci České bankovní asociace (ČBA) zjistili, že tento způsob upřednostňuje 70 % rodičů. Lucie Nápravová, gestorka finančního vzdělávání ČBA, potvrzuje, že kapesné je vhodná první forma setkávání dítěte s penězi a hospodařením s financemi vůbec: „Odměňovat děti, nebo jim dávat kapesné patří k prvním krokům rozvoje finanční gramotnosti. Než se pro to rozhodneme, je dobré dítě se světem financí a hodnotou peněz ale trochu seznámit. Měli bychom jim vysvětlit, že z každého příspěvku by si měly část spořit pro případ, že by si chtěly koupit něco většího. V budoucnu pak pro ně bude mnohem snazší pochopit, že z peněz, které mají, si musí vytvářet finanční rezervy,“ vysvětluje.
Interval v dostávání kapesného se už ale liší. Někteří rodiče preferují týdenní, protože míní, že týden je pro malé dítě doba, kterou je schopno vnímat. Měsíc je podle nich pro děti příliš dlouhý a abstraktní. Jiní naopak měsíční interval volí, aby se dítě učilo peníze více rozložit a uvědomit si, že když vše utratím hned, tak pak dlouho nic nemám. Vše je potřeba přizpůsobovat věku dítěte.
U menších dětí je vhodná hotovost
Maminka 9leté Klárky Barbora říká: „My dáváme dceři kapesné 50 Kč každý týden. Tuto částku si musí rozdělit na dvě části – běžnou útratu a úspory 10 Kč. Úspory si šetří a pak za ně kupuje třeba dárky kamarádkám nebo suvenýr na výletě. Nesmí se jí stát, že by byly na nule. Běžná útrata je v její režii. Kupuje si třeba něco dobrého, doplňky, deníčky. K 10. narozeninám jí plánujeme zřídit účet v bance a pomáhat jí zorientovat se v elektronickém bankovnictví.
Už dítě ve školce můžeme nechat samostatně zaplatit u pokladny, nebo jej vyslat pro malý nákup. Dítě se učí, že musí vyjít s konkrétní částkou, a nemůže si tedy dát do košíku, co by chtělo. Musí si dát pozor při rozměňování a vracení mincí. Vnímá rozdíl mezi počtem mincí a jejich reálnou hodnotou.
Katka, maminka 8letého Pepy, přikyvuje. „Máme to podobně. S Pepou jsme domluvení, že dostane každé pondělí 50 Kč. Bohužel na to ale oba zapomínáme, takže když pak něco chce, a já se ptám, zda si vzal peníze, tak on mi kontruje, že jsem mu je nedala. Nebo že si je zrovna nevzal, tak ať to zaplatím, a dá mi je doma. Na to pak ale často zapomínám. Musím se přiznat, že v tomto mám rezervy a příkladem jít nemůžu. Je to bič i na mě,“ dodává s úsměvem.
Podcaster Starojda ve svém podcastu nedávno zmiňoval situaci, kdy si jeho syn chtěl koupit stavebnici, na kterou ale neměl našetřenou plnou částku. Rodiče ho tedy díky tomuto příkladu seznámili s možností půjčky. Jejich syn se musel rozhodnout, zda si bude šetřit, a na stavebnici si bude muset počkat 5 kapesných, nebo si zvolí půjčku, což bude znamenat, že stavebnici bude mít hned, ale dalších 6 kapesných nedostane – jedno kapesné navíc ubude jako poplatek za půjčku.
Odborníci se shodují v tom, že u mladších dětí je lepší hotovost, aby se naučily peníze používat a vytvořily si reálné představy o hodnotě peněz, a co znamená s nimi hospodařit. Neméně důležité je totiž učení používání peněz. Už dítě ve školce můžeme nechat samostatně zaplatit u pokladny, nebo jej vyslat pro malý nákup. Dítě se učí, že musí vyjít s konkrétní částkou, a nemůže si tedy dát do košíku, co by chtělo. Musí si dát pozor při rozměňování a vracení mincí. Vnímá rozdíl mezi počtem mincí a jejich reálnou hodnotou. Od nás tím také dostane pocit větší důvěry, zodpovědnosti a samostatnosti – zvýší se mu sebevědomí. To je také přínos.
S nastupující pubertou doporučují odborníci zařadit i zřízení bankovního účtu. Ten má pak rodič propojený se svým a může tedy hlídat, za co a kolik dítě utrácí. Platba z dětského účtu vám pípne hned jako u vašeho, nemusíte tedy hlídat nic navíc. Je možné nastavit maximální denní či týdenní limit plateb. Vedení je převážně zdarma. Je to tedy skvělá forma, jak učit dítě pracovat i s e-financemi. Ing. David Kopecký ve svém podcastu Nekonečná renta doporučuje s dětmi i investovat. Samozřejmě až od určitého věku, kdy už mají udělanou výše zmíněnou představu o hotovosti a jejím fungování. Na investice nepotřebujete žádné velké částky, ale děti mohou v grafech pozorovat, jak se jejich investice v čase vyvíjí. Opět si tak rozšiřují své možnosti ve financích a pochopení jejich fungování. Pokud jsou rodiče zběhlí v obchodování s kryptoměnami, často volí postupně tuto formu i u svých dětí.
Čím starší dítě, tím více odpovědnosti
Samostatnou kapitolou jsou finance starších dětí a dospívajících, kde by už finanční příprava pro život měla mít jasně daná kritéria, jako je pravidelná doba příjmu (doporučena je měsíční jako vaše výplata), pravidla, co si musí financovat sami, součástí by měl být i odvod pro spoření/dlouhodobé investice. Zde je již důležité zvolit také vhodnou částku. Zvážit, jaké mohou být reálné náklady vašeho dítěte. Značný rozdíl přináší třeba bydlení či studium ve městě a na vesnici. Je třeba, aby dítě mělo dostatečný příjem pro povinné náklady, něco pro sebe a něco na spoření. Navíc už si dítě může přivydělávat na brigádách.
Odborníci se shodují, že by si v tomto věku měly děti rozdělovat finance do 3 hromádek – peníze běžné, spoření a investice. Vhodné je odkládat dané částky hned, když příjem – kapesné přijde. Nikoliv fungovat na principu „počkám, co mi zbyde na konci měsíce, a to si pak uložím a investuji“. Může se totiž snadno stát, že nezbyde nic. V době nástupu na vysokou školu by měl být každý jedinec schopen si své finance řídit sám a být obeznámen s riziky.
Setkala jsem se i s modelem, kdy děti měly dané povinnosti doma, a pak určené činnosti navíc, za které mohly získat peněžní odměnu. Jejich plnění bylo čistě na jejich dobrovolnosti.
„Dceři jsme zvýšili kapesné s nástupem na střední školu. Dostává 300 Kč v týdenním intervalu, ale toto bych ráda v nejbližší době zavedla jinak a dávala jí přiměřenou částku měsíčně. Má jasně dané, co si z toho kupuje – kosmetiku, věci do školy, věci pro svého domácího mazlíčka, a pokud chce nějaké oblečení navíc. Peníze dostává také od prarodičů, když má narozeniny nebo na Vánoce. Má bankovní konto a spořicí účet, kam si může peníze odkládat. Nevyužívá to ale pravidelně a to bych ráda změnila i za cenu zvýšení měsíční částky od nás. Přece jen je v pubertě a žijeme ve velkém městě, kde ty vyšší náklady prostě jsou. Už se jí taky stala nemilá příhoda s jejím účtem, kam dcera dostala na narozeniny jistou částku, aby ji mohla využít. Sama byla hodně překvapená, jak jí peníze z účtu rychle ubyly. Byla to pro ni neocenitelná zkušenost. A pro nás jako rodiče taky,“ svěřuje mi maminka Elena.
Za pomoc doma neplaťte
Důvod je jednoduchý – vám za ně také nikdo neplatí. Doma se chceme všichni cítit dobře, takže se o to musíme také všichni přičinit. To, že se starám o místo, kde bydlím, by mělo být samozřejmostí, nikoliv důvodem k výplatě. Setkala jsem se i s modelem, kdy děti měly dané povinnosti doma, a pak určené činnosti navíc, za které mohly získat peněžní odměnu. Jejich plnění bylo čistě na jejich dobrovolnosti.
Dalším nedoporučovaným způsobem je styl „dám dítěti peníze, když si řekne“. V tomto případě se vám může snadno stát, že postupně vydáte vyšší částku, než byste vůbec zamýšleli. Sám jako rodič je třeba si dát strop, kolik mohu dítěti měsíčně dát peněz, abych pak měl na své vlastní potřeby. Prarodiče by měli své příspěvky s rodiči vždy konzultovat.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
