Pasivně agresivní osobnost dokáže rozložit vztahy doma i v práci

O svou zkušenost s člověkem, trpícím pasivně agresivní poruchou osobnosti, se s námi rozhodla podělit padesátiletá Lýdia. „Už dvacet let pracuji v soukromé firmě jako asistentka. Svou práci jsem měla vždycky moc ráda. Měli jsme skvělý kolektiv a často jsme se scházeli i mimo zaměstnání. To vše se ale změnilo, když k nám nastoupil Marek. Byl to syn našeho ředitele, a protože jsem byla ve firmě nejdéle, měla jsem za úkol Marka zaučit.“

Lýdii bylo hned po prvním dni jasné, že z nich přátelé nebudou. „Každý úkol, který jsem mu zadala, dělal strašně pomalu – jako by to dělal naschvál. Když jsem se ho zeptala, jestli něčemu nerozumí, odpovídal sarkasticky nebo vůbec. Jako by mě neslyšel. Po pár dnech jsem to nezvládla a šla přímo za ředitelem. Ten mi sdělil, že Marek trpí pasivně-agresivní poruchou osobnosti a že se mám snažit být k němu milá a chápavá.“

Po pár měsících už měla s Markem problém celá firma. „Marek nebyl jen špatný zaměstnanec, ale i hrozný člověk. Práci neuvěřitelně odbýval a kdykoliv ho na to někdo upozornil, obrátil to proti němu. Na ranní schůzky zaměstnanců chodil zásadně pozdě a my pak museli dohánět práci, kterou jsme kvůli zdržení nestihli, během oběda. Věci, které ho nebavily, jednoduše neudělal a vymlouval se, že zapomněl. Tím samozřejmě házel klacky pod nohy ostatním zaměstnancům, kteří byli na jeho práci závislí,“ pokračuje Lýdia ve svém vyprávění. „Když mi během jednoho týdne už potřetí neodevzdal report své práce, vybuchla jsem a vyčetla mu vše, co podle mě udělal špatně. Marek se k tomu vůbec nevyjádřil a místo toho se mě začal ironicky ptát, co budu dělat, až mě jeho otec vyhodí, a jestli se za mě budou mé děti stydět.“

Týden po hádce si Lýdii zavolal šéf. „Byl velmi nepříjemný a obviňoval mě, že svou práci nedělám dobře. Když jsem se ho zeptala, o čem mluví, obořil se na mě, že jsem nepořádná, ztrácí se mi korespondence a neodpovídám na důležité e-maily. Hodně mě to zasáhlo, protože jsem svou práci dělala opravdu poctivě.“ Šéf Lýdii pohrozil, že pokud se to bude opakovat, dostane napomenutí a může jí hrozit i výpověď. Lýdia tedy začala pátrat po příčině problému a tu brzy našla u Marka v šuplíku. „Pod stohem papírů ležela hromádka neotevřené korespondence adresovaná jeho otci. Viděla jsem rudě a ihned běžela za šéfem. Ten si Marka nechal zavolat, a když se otevřely dveře, měla jsem pocit, že dovnitř vstoupil úplně cizí člověk. Ten sarkastický kluk byl najednou pryč a přede mnou stál hoch, který se tvářil, ale i choval jako oběť. Tatínkovi vysvětlil, že by nikdy nic takového neudělal a že jsem to nejspíš zosnovala já, protože ho nemám ráda. A jelikož šéf nedokázal zjistit, na čí straně je pravda, nechal nás odejít s tím, ať už se to neopakuje. A od té doby to bylo ještě horší.“

Psychologické teorie se u této poruchy shodují na vlivu trestání tvrdohlavosti v dětství rodiči nebo učiteli.

Lýdia se musela potýkat s dalšími a dalšími naschvály, které si pro ni Marek připravil. Zatajoval telefonní hovory, zdržoval, kdykoliv měla Lýdia zamknout kancelář, ignoroval práci, kterou mu zadala a na veškeré úkoly, které ho nebavily, pravidelně „zapomínal“. „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Pomalu se začínám poohlížet po nové práci a ve skrytu duše doufám, že jednou vyjde pravda najevo.“

Jak se porucha projevuje?

Pasivně agresivní porucha osobnosti je typ poruchy osobnosti, kdy jedinec svým chováním výrazně snižuje kvalitu svého života, nebo se jeho chování nachází za společensky přijatelnými hranicemi. Pro diagnostiku pasivně agresivní poruchy osobnosti musí být splněno alespoň pět z následujících charakteristik:

Neústupnost a prodlevy v plnění základních rutinních úkolů, zejména takových, o jejichž splnění ostatní usilují
Neoprávněné stížnosti na to, že ostatní mají nesmyslné požadavky
Mrzutost, podrážděnost nebo hádavost, je-li jedinec žádán o něco, co se mu nechce dělat
Bezdůvodná kritika nebo pohrdavý postoj k nadřízeným
Záměrně pomalu nebo špatně prováděná práce při úkolech, které osoba ve skutečnosti nechce dělat
Kladení překážek snaze ostatních tím, že jedinec neudělá svůj podíl na společné práci
Vyhýbání se plnění povinností s výmluvou, že zapomněl

Psychologické teorie se u této poruchy shodují na vlivu trestání tvrdohlavosti v dětství rodiči nebo učiteli, což vede k tomu, že se osoby, trpící touto poruchou, tváří zdvořile a skrývají svůj hněv. A proč člověk volí zrovna pasivní agresi? Je to z toho důvodu, že se nenaučil vyjadřovat své emoce a potřeby, a tuto neschopnost si nese z primární rodiny.

Při čtení těchto řádků si možná uvědomíte, že některé rysy osob s pasivně agresivní poruchou osobnosti máte také, a budete se ptát, zda touto poruchou netrpíte. Nemusíte mít ovšem strach. Pokud chodíte do práce, nestřídáte zaměstnání jedno za druhým a máte přátele či partnera, pravděpodobnost, že touto poruchou osobnosti trpíte, je velmi nízká. Můžete mít pouze zvýrazněné rysy osobnosti, ale ne poruchu osobnosti jako takovou. A třeba to pro vás bude právě ta motivace, kterou potřebujete, abyste na sobě začali pracovat.

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek