Hokej je od poloviny minulého století součástí toho, čemu říkáme český příběh. U mnohých zápasů si generace lidí pamatuje, kde tehdy byli. Přiznejme si, že je to nepochybně také proto, že nám omezený počet hokejových zemí umožňuje být součástí světové špičky. Čímž vůbec nechci zlehčovat schopnosti, úsilí a výkony těch, kteří úspěšně hrají v nejlepší profesionální lize světa. Hokej je jednoduše ukázkou toho, že pokud bychom se dokázali soustředit na určitou oblast a dlouhodobě na tom pracovali, je možné patřit mezi nejlepší.
Bylo zábavné sledovat při pražském mistrovství, jak si každý promítá do sportovních utkání svoje pohledy na svět. Tu je to sport příliš hrubý a podporuje toxickou maskulinitu, tu používáme národní rituály patřící do devatenáctého století, pro jiné je to významný okamžik národní hrdosti a sounáležitosti.
Když se uvolní lístek
Já jsem do atmosféry mistroství vplouval tak nějak pozvolna. Nejdříve ve mně ten tým nevyvolával žádné větší emoce. Sledoval jsem výsledky s očekáváním čtvrtfinále „a pak se uvidí“. Jenže náhodou se kamarádovi uvolnil lístek na Kanadu a atmosféra v hale mě dostala.
Nasazení hráčů, které vidíte v jejich obličejích, vás donutí si odpustit nějaké nemístné poznámky o jejich nemohoucnosti.
Je velký rozdíl sledovat ten sport v televizi a vidět do tváří hokejistů přímo na ledě. Při sledování televize si často řeknete: „Jak tohle nemohl stihnout?“ Když ale vidíte akci přímo u ledu, pochopíte, že vteřina může být neskutečně dlouhá doba a půl metru nepřekonatelná překážka. Nasazení hráčů, které vidíte v jejich obličejích, vás donutí si odpustit nějaké nemístné poznámky o jejich nemohoucnosti. Vnímáte náladu v týmu úplně jinak než přes televizní obrazovku, byť sebevětší.
Kde jsou příčiny úspěchu
Ono to platí prakticky při každé práci. Když jste její součástí, když vidíte nasazení pro úspěch, jste méně kritičtí, než když si jen přečtete výsledek. Bruslení Martina Nečase bylo jednoduše tak rozdílné, lehké a rychlé, že na první pohled i sportovnímu amatérovi muselo být jasné, že sleduje jiný než běžný level výkonu. Je to stejné, jako když čtete knížku od opravdového spisovatele a nikoli řádky pouhého textaře. Ten rozdíl je najednou patrný a vy asi víte, že sledujete mistra.
Bylo by dobré, kdyby si kromě dočasné radosti a vtipných hlášek nadšený národ vzal z hokejistů i příčiny jejich úspěchu. Je to stará dobrá práce. Makali, když se jiní bavili. Trénovali víc, než museli. To jsou věci, které se v době pohody moc nenosí. Je mnohem snazší být v hledišti než na ledě. A je velmi těžké na tom ledě uspět. To platí nejen o hokeji. Vítězství musíte obětovat velkou část osobního pohodlí. Protože je to nepříjemné, je tak málo vítězů a tolik diváků.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek